Právě jsem si smazal celý dnešní text

A myslíš, že se mi to chce psát celé znovu? Ne, nechce a nebudu. Zkurvený mouse gestures, jen jsem klikl do stránky, ale tak nešikovně, že si to onen plugin vyložil jako „stisk + dolů“ a koukl se, co to znamená. A znamenalo to „Close tab“… pět kilo textu v prdeli. A tak milej text to byl, měl jsem z něj stejnou radost jako z mého ranního psaní, ale už ani nemám sílu či chuť jej zalinkovat. To mi může…

Pokud si chceš přečíst, jak mi bylo ráno fajn, jak jsem zápasil s češtinou a jak zaviroval a odviroval hlavní kompl v učebně, tak máš smůlu, protože to už celé znovu vymýšlet, natož psát, nehodlám.

Asi šest nás odchází ze školy, jako vždy po celé šíři silnice… po celé ne, ale po dvou třetinách. Vylétne proti nám auto, nějaký pickup, brzdí do smyku, mlaďas v něm rozhazuje rukama, jako by házel rybářskou síť do moře… kdyby nejel jako prase skrz křižovatku, ve městě a kolem dvou škol, tak nemusel tak nervit. Ruce jsem rozhodil taky, a ze rtů mi nejspíš odezřel moje oblíbené „Co chceš, debile?!“ To už se rozjížděl dál, ale jakmile moje gesto spatřil a z pohybů rtů odtušil nějaký srdečný pozdrav, zabrzdil, až ruční brzdu ohnul, dveře otevřel s prudkostí takovou, že mu div nezůstaly v ruce, strhl si černé sluneční brýle tak vášnivě, že to málem odnesly obě uši, a z protější strany vozu na mě vyjel, zda jsem něco říkal. Jeho zuřivost v pohybech ostatní tak vyděsila, že jsem zaslechl i „ty vole, juneau, zdrhej!“ Pár kroků jsem se vrátil a nevinným hláskem se zeptal „Prosím?“ jako bych ho opravdu neslyšel. Dávám těm zmetkům vždy dvě tři sekundy na uklidnění, aby si tak trochu uvědomili, že jen dělají ostatním kolem divadlo. A že jich před školou bylo… zopakoval mi otázku, na kterou si zaboha nemůžu vzpomenout. Něco jako „Ty nevíš jak se chodí po silnici?“… podíval jsem se zpět na silnici ke škole, kde byl celý jeden pruh zarovnán auty a tím druhým jsme šli, a jen se zeptal „Tady?!“ a ukázal do stojících aut. Mlaďas nic neřekl, pak jenom důrazně „Zatraceně rychle se proberte!“, což jsem mu oplatil nic neříkajícím soustředěným pohledem, dokud nenasedl a nerozjel se… a já se vrátil k ostaním stojícím opodál.

Zase tak chladnokrevný nejsem, neboj, ale od těchhle hajzlů si nerad nechávám kázat bez odporu. Doufám, že jsem mu alespoň zkurvil náladu, když už ne nárazník.

V knihovně jsem si na chtěné knihy buď nevzpomněl, nebo je neměli, tak jsem se vydal za láckem, který už čekal v hospodě. Plánovali jsme zlepšení statistik v šipkách na úkor těch, co tam nebyli :) Co tou dobou seděli ve škole a jen tak jim to skončit nemělo. Hráli jsme čtyři hry, tři jsem drtivě vyhrál a čtvrtou doházel… tedy z pohledu pořadí ve statistice, jež se odvíjí od doházených her, 100% úspěšnost… a neboť mám svoji reálnou úspěšnost někde kolem 30%, pak mi s každou hrou přibývají 3%… tudíž dnes už mám nějakých 42% doházených her. A to je moc dobrý :) Například kolo, v němž měl lácek dohodit pětku, a já sedmdesát šest. Házel jsem první, a zbylo mi na poslední šipku čtyřicet dva, hoditelných pouze přes tripl čtrnáct. Tak jsem si řekl, proč to nezkusit, a trefil jsem políčko velké snad 1×3 cm :) :) :) Doházel jsem na tři šipky 76 a lácek pětku přehodil tripl pětkou, tedy patnáctkou :) Až mi ho bylo líto :)

Jarní dny jsme oslavili dvěmi dvanáctkami, což mě po delší době abstinence snadno odvázalo. Dokonce tak, že jsem si zapomněl i dobít jízdní kartu na bus :) Tak snad zítra :) Díky alkoholu si ani moc nevzpomínám, o čem všem jsem se v buse bavil s djem, který se tam vynořil z mlhy, blesků a dýmu… prostě jsem si nevšiml, kde se tam vzal. Nevím, o čem jsme se tedy bavili, ale jistý si jsem jednou věcí: huba se mi za těch dvacet minut nezastavila :) Třeba se na něco zeptal, a než stihl dopovědět otázku, tak jsem podrobně rozvedl odpověď, a teprve po x minutách se mu podařilo mě překřičet a sdělit mi, že se chtěl zeptat na něco jiného :)

Za námi seděly holky z prváku, před kterými jsem hrál vědomě svoje divadýlko. S radostí, to mi věř. Jenže co, maturita je za dva měsíce a pak už je sotva kdy uvidím… dj vychrochtal svoje týden nainstalované xp, chce tedy formátovat disk. Příklad otázek zmíněných výše. Já mu hned začal popisovat, jak ze svého disku udělá slejv… a on přitom chtěl vědět, jak už takový slejv zapojit do počítače, jaký do něj strčit široký kabel a pod… chtěl vědět, zda se třeba nemůže něco stát, když to splete. „No jednoduše, když to zapojíš blbě a vyhoří ti kompl, taks to zapojil blbě. Když to zapojíš blbě, a nevyhoří ti kompl, taks to stejně zapojil blbě. No a když to zapojíš dobře, tak to poznáš.“ To už se i holky za náma rozesmály.

Prostě jsem si ten krásný den užíval, pil ho plnými doušky jako Colas Breugnon, či jak se jmenoval ten maník z Dobrý člověk ještě žije od Romaina Rollanda. Venčil jsem kima, jen v kalhotách a slabounké košili, kráčel prohřátou lesní pěšinou, dýchal vůni jara… při návratu si jen lehl na horkou suchou voňavou stráň pod lesem a koukal do údolí. Dole pode mnou drezůrovala klárka koně, snad sto metrů od úbočí svahu… vytáhl jsem mobil a prozvonil ji. Přerušila svoji činnost, vytáhla cosi z kapsy, přiložila to k uchu, prozvonila zpět a podívala se směrem k mému domu. Že ležím na stráni, v červené nepřehlédnutelné košili, toho si nevšimla :)

Jen jsem přišel domů a sedl k pc, vypadla síť. Co chvíli naskakovala a vypadávala, až mi to bylo podezřelé. To nebyl obyčejný výpadek :) Tak jsem pc zase vypl a šel utahaný spát. Pivo je nejlepší prášek na spaní, pomatuj na to…

Usínal jsem v krásném dni, a probouzel se do obyčejného večera. Zmatený, co se to děje, kde to jsem, proč spím či vstávám, nebo právě usínám… kolem tma a víceméně ticho, otupělá existence. Bezútěšná samota.

Před chvilkou také vypadla síť, pro změnu dlouhodobě. Hm, co s tímhle textem? Nemůžu ho uploadnout do databáze a nechávat to na ráno, to se mi moc nechce… ale co se stane, nic. Tak můžu bez výčitek psát dál, třeba do té doby naskočí.

Už ani nezapínám icq, zpočátku proto, že dvakrát třikrát nenajelo, případně po startu spadlo, a já ho ani neobnovoval. K čemu by mi to bylo… sám bez icq, sám s icq. Dnes už jsem ho automaticky vypínal.

Hm, tak síť bude mimo až do zítřka. No oukej, alespoň jednu noc ušetřím za elektřinu pro mého bručícího miláčka :) Že bych koukl na nějaký film? Mám tu nachystaný přelet nad kukaččím hnízdem. To by šlo.

Někteří se vehementně dožadují vysvětlení, proč zde nejsou komentáře. Do tohoto dizajnu jsem je… (- ha! síť naskočila, tento router tuším má cosi jako autorestart, ale po dvou sekundách opět vypadla -)… (- ha! síť naskočila a jede spokojeně dál, výborně -)… do tohoto dizajnu jsem je nevkládal, a ani v jiných tuším nepojedou. A i kdyby jely, jiné dizajny než aktuální nepoužívám. Kdepak, nepojedou, zablokoval jsem require(„koms.php“); v centrálním indexu, takže smůla. A proč tu tedy nejsou? Dizajn jsem vyrobil v té době, kdy jsem nijak netoužil po tom, aby na mě kdokoli mluvil. A nějak nemám potřebu na tom cokoli měnit. Jsem rád, když mi moje psaní kometujete, ale… má to nějaký smysl, pokud jde o deník? Samozřejmě, má… jenže já dělám spoustu nesmyslných věcí. Komentáře se zde časem objeví, a vy do té doby také psát nezapomenete, tak mi nechte moje malinké království a časem se uvidí.

O co opatrněji teď klikám do okna firefoxu… jen abych si tenhle text také nenávratne nezavřel :) Hned si jdu nastavit delší „čáru“, kterou musí kurzor ujet, aby se mouse gesture mohla považovat za právoplatnou akci a ne jen tak nějaké náhodné kliknutí. Oukej, prodloužil jsem čáru na 25 pixelů… to taky není moc ;) Mohl bych přidat jako podmínku CTRL, ale pak by to nebylo moc platné, to bych rovnou mohl ovládat prohlížeč přes klávesnici jako dříve. Holt si budu muset dávat pozor. MOTOjuneau poletí nad kukaččím hnízdem _ 22:51

před 15 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.