Před sedmou ráno

Právě jsem dosnídal, dopil kafe, přitáhl si klávesnici – a místo do pošty se přepnul na blog. Je čtvrtek ráno, tma za oknem začala přecházet do tmavě modré, na všem leží čerstvý sníh. Pracovat budu celý den. Pracovat i „pracovat“.

V pondělí jsem ve dvě se vším sekl, a sedl na autobus (kurva ten si taky jezdí jak chce, zase jsem musel sto metrů běžet, když jsem ho viděl z druhé strany dojíždět) k našim, tam zatopil, a jen co přijel táta z práce, tak jsme vyrazili do city pro materiál na další sádrošování. V prodejně jsme byli sami, šli jsme najisto, a stejně tam strávili hodinu. A to jsem si i do seznamu vypisoval kódy produktů a u pokladny to sypal z rukávu, že to prodavač ani nestíhal ťukat do klávesnice. Serepetičky jako různé druhy šroubů a „natloukaček“, tmelu, pásek, závěsů, spojek … a venku u skladu pak naložit 12 desek a hafo všelijakých plechových profilů. V hustém sněžení. Za tmy jsme to u nás složili do garáže, a byl večer.

V úterý jsem měl úkol – nakoupit vatu na odpolední zateplení jedné šikminy. Na těch 10 metrů čtverečních, kde bude jen zateplení mezi krokvemi, tu pokud možno nejlepší (a nejdražší). Furt jsem dumal, jestli vyrazit s vozíkem, nebo bych těch 5 balíků nacpal do oktávky. Tak jsem si nejprve zavolal, a zjistil, že tu vatu stejně nemají – v síle 120 mm. No kurva. Takže někdy od desíti dopoledne jsem řešil možnosti, až jsme došli k tomu, že bychom mezi 12–13 cm vysoké krokve mohli dát 160 mm vatu (která byla k dispozici). Vyrazil jsem pro ni, nacpal ji do oktávky, a odvezl domů, a pak ještě pro elektrikářské krky zase do city. Dvě hodiny v tahu. Pak dorazili naši, ponatahovali jsme zbývající káble a krky, a zateplili šikminu. To byl kurva rozdíl, tahle vata proti té, kterou jsme zateplovali první půdu. Tvrdý obdélník držící tvar, stačí ho zatlačit mezi krokve (v jednom člověku), a on tam zůstane. U té horší vaty ho tam dva lidi museli držet, a třetí rychle drátkovat. Jenže je taky rozdíl dát za metr 50 Kč nebo 150 Kč. 

Pak jsme se pustili do zateplování stropu dvanáctkou vatou, na kterou pak přijde osmnáctka odstrojená z druhé šikminy. Naši v pokoji řezali vatu podle rozměrů, co jsem zeshora hulákal přes respirátor a sádroš, táta mi ji nosil do druhé půdy, já si ji nosil nad pokoj a štimoval mezi trámy … v podmínkách připomínajících plazení se jeskyněmi. 

A bylo hotovo, já si oklepával kolena, a koukal na naše, kdy se začnou chystat k odjezdu, a oni že musíme odstrojit ještě tu druhou již (moc) zateplenou šikminu, a tu osmnáctku vatu dát na tu dvanáctku právě položenou na strop. Wut, ještě dneska? Vždyť táhle na sedmou, a tohle už si klidně v pohodičce udělám já zítra! Nope, jdeme na to, ještě je čas. A tak začalo cvakání kombinaček a moje pracně zadrátovaná půda se oddrátovala a vrstva vaty se dala bokem, a začala tahat na půdu jako předtím, a podvlíkat pod pochozí trámy do druhé vrstvy na položenou dvanáctku. A bylo půl deváté a bylo hotovo. Takové tradiční úterý.

Ve středu jsem si objednal profi průmyslový vysavač, který tu bude pár let sloužit jak otrok. A celý den dumal, jestli ještě z té druhé šikminy neodstrojím u tu první vrstvu „horší“ dvanáctky, a nenakoupím tu lepší, a nevyměním to tam. A dumám nad tím i celou dobu od probuzení. Hodina dvě práce.

No budu dumat dál. Za okny se rozednilo, jdu pracovat. Vydělávat vatu na vatu.

před jedním rokem | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.