Předchozí večer včerejšího dne

Přestal jsem datlit do fotoalba, které útěšně bobtná… jsem na pokoji sám, tak chci psát. Programovat mohu potom. Ale zase, proč ta touha psát? Že by se stalo něco zvláštního? To snad ani ne… ale jsou přece jen nekonvenční okamžiky, které se v čase ztratit nemusí.

Takovým bylo včerejší promítání u zuzky. Po večeři jsem se k ní po předešlé domluvě vydal. Lepší plán nebyl… otázka je, jestli vůbec nějaký lepší plán mohl existovat. Se zuzkou jsem rád. A vždy mi uvaří vodu na kafe :) A ta pohoda tam u nich na pokoji…

A tak jsem usrkával kafe a koukal s ní na Plnou parou vzad, takovou teenage komedii. A taky je to fajn, když jednou nejsem v pokoji sám, kdo se směje. Zuzka je podobně vděčný divák jako já. Byly chvíle, kdy měla co dělat, aby nevyprskla víno před sebe… protože zatímco já pil kafe, ona víno s kolou. Které jsem samozřejmě za chvíli začal pít i já… film skončil, mohlo být k desáté hodině, na pokoji stále jen my dva. Danča přijede dnes, ostatní holky v tahu. A na patře před jejími dveřmi chodbovka… randál takový, že jsem po chvíli vypnul hudbu, protože nemělo smysl pokoušet se ji přebít svými repráčky. A tak jsme si povídali.

Až do čtyř ráno.

A když píšu povídali, tak tím myslím povídali. Tečka.

A stále bylo o čem… kéž bych si zapomatoval alespoň každé páté téma, protože jich bylo hafo. Všelijak jsme se přeskládávali na posteli, svírali hrníčky s pitivem, sledovali vizualizaci winampu na noťasu… pak jsem zaběhl na pokoj pro deset cd fotek, některé jsem pak pustil. Už jenom projít chodbou byl zázrak, že mě tam nikdo nezabil. A večer pokračoval…

Už bych mohl snad i s klidem říci, že o jejích minulých vztazích vím vše. I o tom hroutícím se současném. Jaké to bylo na začátku, jaké byly krize, a proč to došlo tam kam to došlo. Stejně tak jsem dlouhé minuty jen povídal já… jak jsme se s ivkou seznámili, a jaké holky byly před ní, proč mi to s nimi nevyšlo (moje oblíbené gesto zaťukání na spánek „… a pak tady něco ruplo“), rozebrání té podivné krize… a zuzka plynule navazovala svými zkušenostmi a zážitky.

Znala spoustu mých spolužáků z gymplu, s mnoha z nich chodila na základku a nějak došla k tomu, jak jednou nakopla jednoho z nich lodičkami mezi nohy. Že pak stejně nevěřila, že to může tak bolet, když jí on ležel div ne v breku u nohou. Tak jsem ji tedypoučil, že to opravdu bolí a že je to stopro nejlepší obrana proti čemukoli ze strany kluka. A přemýšlel, jak tu bolest popsat. Taková tupá bolest… ale stejně tak mi nebyla ona schopná popsat menstruační bolesti, když jsem nahlas přemýšlel, že tak nějak se asi trápí ve svých dnech holka. Pocit, kdy mi něco rve vnitřnosti jsem prostě nezažil, takže nevíme, zda si tyhle bolesti odpovídají. A přes tohle téma jsme se dostali k otázkám porodů a potratů a našich případných reakcí na nějakou takovou… příhodu… v našich vztazích.

Psal bych dál, ale přece jen jsme si povídali my dva a ty jsi tam nebyla. Přijde mi to vůči zuzce nefér… už z toho poznáš, jak moc mi na ní záleží. Takovou kamarádku jsem v realitě nikdy neměl.

Teď trajdá někde po praze a já sedím na pokoji za sklem… měl jsem v plánu vyrazit do města večer/za tmy a fotit, ale je tam mokro, sychravo a deštivo. Byla by se přidala, ale za těchto podmínek… napsala, že se pokusí nějaký plán vymyslet.

Noc ubíhala, dunění z vedlejšího pokoje sláblo. Přelezla si na svoji postel, každý jsme se tedy váleli na své a já pořád zneužíval dančin malý polštářek k všelijakému povalování. To je taky výsada holek, řekl byl :) Další rozebírané téma byly horory a strachy ze všeho možného. Tehdy stále častěji padala myšlenka (z její strany), že jestli ji nepřestanu strašit, budu jí tam přes noc muset nechat hrající noťas nebo tam přespat s ní. Nebral jsem to vážně, ale rozhodně to byla příjemná představa. A zajímavá.

A já rád dělám zajímavé věci, protože pak o nich mohu psát zajímavé texty. Tahle touha nutí dělat člověka to, co by jinak neudělal… přemýšlím samozřejmě v nějakých reálných hranicích. Tato možnost osvobozuje, rozšiřuje spektrum chování a konání, tvoří… osobnost. Nebyl bych se před měsícem na nádraží seznámil s martinou, kdybych neměl jisté, že o ní napíšu na blogu.

Prakticky ke všemu, co dělám, mám důvod. A to ten, že o tom mohu psát…

Tohle je podstatná myšlenka a padla i na blogu =M=, ale nejsem online, abych ji tam přímo našel. Přesvědčení, které mají někteří lidé… a to takové, že =M= dělá spoustu extraordinérních věcí jen proto, aby o nich mohl napsat. Divím se, že to někoho u bloggerů (např. mého a jeho ražení) udivuje.

Až by si pak jeden pomyslel, že je to na všechny ty postavy z mých příběhů pěkný podraz.

Nechtěl bych, aby to tak dopadlo… jen mířím k jedné věci. A možná ještě trochu odbočím: bylo nejdříve vejce nebo slepice? Žju tak jak žiju díky tomu, že jsem o tom jednou začal psát a snažil se svůj život kvůli tomu obzvláštnit, nebo jsem prostě do tohoto stavu časem dospěl. Dospěl ve významu dospívat. Ne dojít. Že bych takový byl i bez jediného ťuknutí do klávesnice… nevím. Nevím je jen moje oblíbené slovo, já to samozřejmě vím. Je to kvůli blogu. Slavný 14.prosinec něco zlomil, začal jsem dopsívat jiným směrem, začal jsem o tom psát a oteže mého života a chování přebral blog. Nepustil je a nevypadá, že by ho k tomu mohlo něco donutit.

Proboha, vždyť já jsem otrokem svého deníčku!!!

Ehm…

A nakonec, proč bys to měla chápat? Já v tom mám jasno: úchylařím, protože o těchto neobvyklých zážitcích chceš číst. Napíšeš-li mi pak do komentů, že sis pěkně početla a pod, je to ona věta z psychologického posudku: „Zvýšená citlivost na společenské uznání, stačí malá pochvala a je schopen max. výkonu.“ I to se do toho promítá…

Noc utíkala k ránu, příští den, respektive ten samý den byl volný a tzv. studentský, takže mě vstávání nijak nevzrušovalo. Zuzku také ne, ale nechtěl jsem ji už déle držet vzhůru a sám jsem měl co chvílemi koukal do protější stěny…

Teď jsem asi tak hodinu nepsal… dál jsem si hrál s fotoalbem. Dodělám editaci jednotlivých fotek a jádro bude komplet. Vše ostatní už na tomto může stavět… stejně tak jsem si říkal, že jednoduše vytvořím jen fotoalbum, vypreparuju ho z red.systému a budu ho nabízet samostatně. Protože se určitě najdou tací, kteří budou chtít fotoalbum, ale ne redakční systém. Když budu mít čas…

Ale abych tohle dopsal… za okny se stmívá a já jdu za chvíli se zuzkou fotit do prahy. Je tam hnusně, tak z toho snad budou nějaké dobré fotky. A každopádně musím vybrat $$$, protože už skoro nic nemám.

Na mém blogu už byli snad všichni kluci z mého pokoje. Takže přemýšlím, jak upravit banovací script, abych mohl jednoduše zablokovat určitý rozsah domén… např „*.vse.cz“… že si to tady budou číst z domova, to už mi tak nevadí. Otázka je, co mi na tom tak vadí, že? Vadí mi to, že bych přestal psát. Nebylo by to poprvé. Jakmile by se třeba taková zuzka o tomto blogu dozvěděla, už bych o ní nic zajímavého nenapsal. Proto doufám, že se před ní dane neprokecneš :) A podobně… když už to kluci čtete, tak prosím, čtěte to mlčky.

před 14 roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | jakub | před 14 roky | www.danielka.net

()

mlcim….

reagovat

2 | alcarin | před 14 roky

asi si udělám šablonku svých reakcí typu „hezky se to čte“ atd., a pak je sem jen budu vkládat ;)

ad přespání – taková vzpomínka :) jedeme s peťou z jedné, hm, akce (to ráno jsme se vybourali), oba už utahaní, blíží se ráno. „pojď přespat ke mně, prosím…“ (tak hezky se směje, když o něco prosí ;)) je to k němu o 3km dál, nechtělo se mi. „pojď ty ke mně.“ :) přespávání je fajn věc.

ad povídání s lidma v realitě – hádej, kdo je tím prvním človíčkem, se kterým si můžu popovídat tak, jako kdysi před tím s nejlepším přítelem, kterého jsem mívala na netu (a mám ho pořád moc ráda)? překvapivě peťa :)

reagovat

3 | endlife | před 14 roky | podnebi.wz.cz

hm, já přestal psát věci jako ‚žjooova, todle bylo teda dobré!‘, páč mé komentáře byly poněkud šablonovité – ale pokud to stimuluje tvůj (deine) Leistung, tak dneska rozhodně musím napsat ‚žjooova, sem si zase dobře (jako ovykle) početl :) dík za tyhle texty :)

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

smeju se, lidi… a to je dobre :) na to, ze je mi uz tri dny blbe…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.