Předvánoční letargie

Za těch jednadvacet dní prosince se toho událo hodně, několikrát jsem si to chtěl zapsat, a nakonec otvírám blog dnes, 21. prosince o půl deváté večer. Ale vlastně co se událo? Jen jsme dokončili sádrokarton v budoucím děcáku. Původně obdélníkový pokoj nalevo i napravo rozšířen do šikmin půd, a nyní již kompletně zasádrošován a zateplen. Stačí zapojit už natahanou elektriku, osadit krabičky a vypínače (no, to asi jen tak nebude), a začít perlinkovat, lepidlovat, natahovat … a pak líčit. Do jara práce dost. A na jaře se pustíme do dalších dvou místností v patře (strhat stropy, osadit sádroš, zateplit), a do schodiště. Na jaro práce dost. Včetně půl roku v lese na dřevě.

A proč jsem letargický? Protože práce. Tři dny do Štědrého dne, a sere se to jak sníh před třemi dny. A tak už také třetí den lehce mrzne a napadaných pět čísel sněhu krásně drží a vytváří krásné předVánoce … jenže na víkend a Vánoce se má oteplit. A práce? Tak co to včera všechno bylo … ale prd, nebudu se to snažit moc rozepisovat, tak jen v bodech:

1. Neznámý člověk si objednal plugin pro migraci rozsáhlého webu z jedné free služby do WordPressu, kde jsem ho upozornil, že to není tak jednoduché, a že ten plugin jsem sice vytvořil, ale nejde použít univerzálně a že ho používám jen pro své potřeby a neprodávám ho, tedy že daný web z té služby zmigruji, a pak ho klientovi kamkoli nahraji. Vše bylo přeneseno, ale on trval na předání toho pluginu. Očividně aby vzal můj soukromý nástroj, a sám si převáděl jiné weby z oné služby na WP. Web měl převedený přesně jak chtěl, ale trval na tom, že chce i ten plugin, který jsem použil. Tůdle. 

2. Nutnost přenést rozsáhlý eshop na hosting jiné společnosti, která se na hostování webů nespecializuje (dodává firmám připojení k internetu), s čímž jsou pořád problémy, furt jim něco nefunguje, komunikace jak za cara klacka, a na Štědrý den (za tři dny) se spouští největší slevová akce roku … (a včera večer ten přenos nedopadl, protože to ti kokoti neměli nachystané a místo webu klienta se na jeho doméně začal načítat úplně jiný nesouvisející web). 

3. Mnou cenově těžce podceněná zakázka, web pro nějakou konferenci, kde jsem odevzdal podstatnou část ke kontrole, a klient naznal, že to, co je z mého pohledu drobná nedokonalost vynucená okolnostmi a napjatým rozpočtem, je zásadní „uživatelsky absolutně nekomfortní“ věc, kvůli které se to celé musí předělat. Situace „já zahodím týden své práce, a další týden budu programovat něco, co klientovi jednou ročně ušetří minutu práce“. Tak jsem dal najevo, že to nebudu předělávat ani za zlaté prase, a ať jdou klidně do prdele, na hypotéku na tento i příští měsíc mám, a raději si užiju klidné vánoční svátky, než dohánět resty na tomhle projektu … což se nakonec dnes po jemných úpravách vytříbilo a nic se kompletně předělávat nemusí. Samozřejmě to nebylo tak akční, ale napětí v tom bylo.

(… prej v bodech…)

A TYHLE tři srandy se včera vpodvečer krásně prolínaly, řešily se, kynuly … a já jen nevěřícně bloumal po domě, informoval ivonku o vývoji. Někdo by se stresoval, já vždy jen letargicky mávnul rukou. Tohle už mě po těch letech nevzrušuje. Já se z toho nezblázním. 

A dnes jsem celý den hlídal Báru. Po její nepokojné noci jsem se po šesté vyhrabal z postele, ještě rychle pořešil nějaké emaily, vyprovodil ivonku k autu a cestě do práce, a od osmi hodin se staral o pískle. Všechno mi od té doby stálo, a když o půl čtvrté ivonka dorazila z práce, tak už jsem měl nachystanou bialetku na plotně a jen ji zapnul, za tři minuty nalil kávu do hrnku a odešel pracovat. Nesu to těžce, výpadek jednoho pracovního dne v týdnu. Když to přeženu, tak to znamená 20% pokles příjmů. A hypotéká se neptá. Měsíčně osmička za hypotéku, dvojka za elektřinu, čtyřka za plyn, čtyřka socko zdravko, litr a půl životko a důchodový. A 129 Kč předpladné Google Music. Dvacet táců fixní náklady každý měsíc, a cokoli nad to jsou teprve prachy na chlast, a jiné důležité věci. A až se čas posune, tak já budu ten, kdo bude Báru +n vozit do školky, kdo pro ni bude jezdit, kdo bude pořád na telefonu, neb matka bude už o půl sedmé ráno v Brně, a vrátí se nejdřív ve čtyři. 

Kurňa, to jsem si chtěl tu předvánočí depresi ještě takhle poštelovat? Dobře on, povedlo se.

Čas vsadit si sportku.

Minulý týden jsme si Báru začali mezi sebou na pár krůčků posílat, už dokázala popojít a vždy si řádně zatleskat, jak je šikovná. A dnes sedím na gauči a ona kolem mě s rykem prošla a zamířila do haly a do koupelny, a byla fuč. No doprdele?! No a večer už s ivkou jen sedíme a koukáme, jak chodí po obýváku dokolečka, rozhazuje rukama a huláká. 

Čas právě zařadil další kvalt.

před desíti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.