Předvánoční týden za mnou, vánoční týden přede mnou
Za celý týden se toho stalo hodně, ale nebyl čas o tom psát.
V pondělí jsem do prahy dorazil i s ivonkou, která tam zůstala až do
středy, takže jsem měl jiné starosti než vysedávat u počítače nebo
nedejbože třeba chodit do školy. Hned v pondělí jsme vyrazili do Paladia,
abych jí tu šílenost ukázal na vlastní oči. Podařilo se nám tam
i najíst, ale nebylo to nic snadného. Očividně tam mají problémy
s počtem návštěvníků (malým). Z Náměstí republiky jsme prošli po
Celetné na Staromák a kochali se stromečkem, popíjeli svařák (tak jsem si
hubu ještě nespálil) a pojídali trdlo. Nebyla zima, lidí tam taky moc
nebylo, táhlo na devátou. S dalším svařákem jsme došli až na Karlův
most a zkoumali, jak postupuje jeho oprava. Taky už tam skoro nikdo nebyl…
vrátili jsme se na staromák, koupili třetí svařák a vydali se
k Václaváku. V jedné z těch luxusních ulic před námi najednou ve
skupince dospěláků v kabátech rozruch, Zloděééj! Policieee!,
hned jsem přidal do kroku, abych byl na místě činu co nejdříve Ale ona ta skupinka
vyrušila nějakého idiota, jak se s pomocí šroubováku snažil dostat do
nějakého luxusního auta zaparkovaného před luxusním obchodem (vedle
Pizeria Giovanni). Bylo tak luxusní, že jsem nepoznal ani jeho značku.
Zloděje jsem už neviděl, utekl. Zajímavé. Podívali jsme se na kluziště
na Ovocném trhu a došli na Václavák. Cesta šalinó na kolej utekla a bylo
dobře k jedenácté, když jsme přijeli na pokoj. Ještě jsme se podívali
na díl Dr. House, který nám ten den v televizi utekl a k jedné jsme
šli spát.
V úterý bylo zajímavé asi jen pozdní vstávání, odpolední nákupy na
Andělu a večerní Divadlo Járy Cimrmana – Vyšetřování ztráty
třídní knihy. Na Andělu jsem odbyl poslední dárky a mohl se už jen
těšit na večerní zábavu. Divadlo bylo skvělé, až na nedýchatelný
vzduch a horko uvnitř, které ivonce neudělalo vůbec dobře a já pak celý
zbytek hry seděl jak na trní, jestli jí nebude regulérně zle. No,
každopádně… už se zase těším do fronty Nutno připomenout, že po výborném představení
jsme zakotvili v jakési žižkovské hospodě a nad třemi plzněmi to vše
pořádně zhodnotili
Ve středu ráno ivonka odjela domů a já šel k hágenovi pomoci mu
s projektem do BI, buzines intelydženc. Sranda až do čtyř hodin odpoledne,
kdy jsme si mohli po PataMatovsku říct A je to! a vrátil jsem se na
kolej. Do učení na páteční test se mi už moc nechtělo, lehce jsem na to
koukl, ale … co jsem vůbec večer dělal? Smolil článek do internetové žurnalistiky…
Ve čtvrtek jsem se vykašlal o obě dějiny a od rána se opravdu učil na test. Jen večer jsem si zašel zapsat známku ze žurnalistiky a cestou zpátky na kolej jsme se s hágenem posilnili ve Vagónu Orient Expres jedním pivem a večeří. Zajímavý zážitek. Na koleji jsem do sebe lupl redbulla a od šesti až do jedné seděl nad učením.
Dvě hodinky jsem na to měl ještě v pátek ráno, ale chaos v tom byl
stále stejný a zodpovězení čtyř otázek v jedenáct odpoledne bylo …
čisté fantazírování poskládané ze střípků, co mi zůstaly v hlavě.
Ale asi to dopadne dobře. A tak pro mě 19. prosince ve 12:15 skončil zimní
semestr a já šel s hágenem na oběd. Pak pomalu na hlavák,
s nejnacpanější cestovkou za celý rok. Na hlaváku stály dvě obrovské
fronty u dvou otevřených pokladen, ale na opačném konci byla otevřená
třetí (a ze vzdálených front nebyla vidět), tak jsem si stoupl k ní,
paní mi ochotně prodala o 16 Kč dražší jízdenku a za mnou okamžitě
stálo 20 lidí přiběhnuvších z oněch front. Času bylo hafo, zašel se
si do knihkupectví do kavárny, dal si velké presso a četl si. Moje milovaná
vesnička o sobě vydala knihu a já ji hltal v každé volné chvilce,
zkoumal staré fotografie a dějiny, které mě zajímají, ale ke kterým se
nebylo jak dostat. Ve vlaku bylo navzdory očekávání poloprázdno, možná
ale jen v mém posledním vagónu. S knihou mi cesta rychle utekla, už jsem
byl u ivonky, večeře, k Ježkovi, jedno pivo druhý pivo a u pátýho už
jsem měl až až
A co taky člověk nevytáhne z ukecané kamarádky pracující v jedné
bance v okolí. Ta by mi snad řekla i přihlašovací kódy
Včera jsem zůstal sám doma, pracoval jsem, užíval si Vánoce, seděl u počítače až do půl čtvrté. Opojná svoboda. A dnes jsem si – v neděli! – poklidil pokoji, utřel prach, vyluxoval… a Vánoce mohou začít.
před dvanácti roky |
Praha Ze života |
5 komentářů