Předvánoční týden za mnou, vánoční týden přede mnou

V úterý bylo zajímavé asi jen pozdní vstávání, odpolední nákupy na Andělu a večerní Divadlo Járy Cimrmana – Vyšetřování ztráty třídní knihy. Na Andělu jsem odbyl poslední dárky a mohl se už jen těšit na večerní zábavu. Divadlo bylo skvělé, až na nedýchatelný vzduch a horko uvnitř, které ivonce neudělalo vůbec dobře a já pak celý zbytek hry seděl jak na trní, jestli jí nebude regulérně zle. No, každopádně… už se zase těším do fronty Nutno připomenout, že po výborném představení jsme zakotvili v jakési žižkovské hospodě a nad třemi plzněmi to vše pořádně zhodnotili 

Ve středu ráno ivonka odjela domů a já šel k hágenovi pomoci mu s projektem do BI, buzines intelydženc. Sranda až do čtyř hodin odpoledne, kdy jsme si mohli po PataMatovsku říct A je to! a vrátil jsem se na kolej. Do učení na páteční test se mi už moc nechtělo, lehce jsem na to koukl, ale … co jsem vůbec večer dělal? Smolil článek do internetové žurnalistiky…

Ve čtvrtek jsem se vykašlal o obě dějiny a od rána se opravdu učil na test. Jen večer jsem si zašel zapsat známku ze žurnalistiky a cestou zpátky na kolej jsme se s hágenem posilnili ve Vagónu Orient Expres jedním pivem a večeří. Zajímavý zážitek. Na koleji jsem do sebe lupl redbulla a od šesti až do jedné seděl nad učením.

Dvě hodinky jsem na to měl ještě v pátek ráno, ale chaos v tom byl stále stejný a zodpovězení čtyř otázek v jedenáct odpoledne bylo … čisté fantazírování poskládané ze střípků, co mi zůstaly v hlavě. Ale asi to dopadne dobře. A tak pro mě 19. prosince ve 12:15 skončil zimní semestr a já šel s hágenem na oběd. Pak pomalu na hlavák, s nejnacpanější cestovkou za celý rok. Na hlaváku stály dvě obrovské fronty u dvou otevřených pokladen, ale na opačném konci byla otevřená třetí (a ze vzdálených front nebyla vidět), tak jsem si stoupl k ní, paní mi ochotně prodala o 16 Kč dražší jízdenku a za mnou okamžitě stálo 20 lidí přiběhnuvších z oněch front. Času bylo hafo, zašel se si do knihkupectví do kavárny, dal si velké presso a četl si. Moje milovaná vesnička o sobě vydala knihu a já ji hltal v každé volné chvilce, zkoumal staré fotografie a dějiny, které mě zajímají, ale ke kterým se nebylo jak dostat. Ve vlaku bylo navzdory očekávání poloprázdno, možná ale jen v mém posledním vagónu. S knihou mi cesta rychle utekla, už jsem byl u ivonky, večeře, k Ježkovi, jedno pivo druhý pivo a u pátýho už jsem měl až až A co taky člověk nevytáhne z ukecané kamarádky pracující v jedné bance v okolí. Ta by mi snad řekla i přihlašovací kódy 

Včera jsem zůstal sám doma, pracoval jsem, užíval si Vánoce, seděl u počítače až do půl čtvrté. Opojná svoboda. A dnes jsem si – v neděli! – poklidil pokoji, utřel prach, vyluxoval… a Vánoce mohou začít.