Přesedlal jsem na asfalt?

Nikoli, ale zatraceně často teď pendluju mezi starým a novým domovem. Po asfaltu. V úterý mi táta zavolal, jestli bych odpoledne nepřijel štípat dřevo. No jasně že jo! S novou štípačkou jsem ještě nepracoval, a hned je to krásná možnost upálit 13 km na kole tam a pak zase zpátky. Jen ať se tuky potí! Kopl jsem do vrtule, a za chvíli již štípal na novém Scheppachu … který se cca za dvě hodiny totálně rozesral a začal z něj stříkat hydraulický olej. Dva měsíce stará štípačka, rozhodně ne levná, německé výroby… a ronila olej jako ježíš slzy. Stáli jsme kolem ní nasraní a sakrovali o106. Původní štípačka domácí výroby byla sice neskladná a pomalá, ale ani jednou se za ty dlouhé roky nerozbila a poštípala úplně ty největší zrůdy, co jsme v lesích dokázali uříznout. A teď se prodá, k utržené částce se přidá ještě jednou tolik, koupí se fungl nová profesionální štípačka, a to se po poštípání 40 kubíků dřeva rozesere. Šlapal jsem zase po proudu zpátky chladem večera a přemýšlel o tom, jak budu o den později řešit reklamaci. Dnes si štípačku vyzvedlo PPL a veze ji do servisního střediska, tak to doufám promptně opraví. A omluví se! Už vidím, jak se s nima budu dohadovat, že jsme si to způsobili sami, když jsme s ní štípali moc velký polena … 

Ve čtvrtek byl svátek, ráno sluníčko, ivonka se venku učila a já zavolal domů ohledně vývoje se štípačkou, a táta mi řekla, že chlapi vozí z lesa dřevo, a budou ho vozit celý den. Wut? To mi nemohli říct, abych jim pomohl? Zavolal jsem tátovi, právě dojeli s první vlečkou domů a začali ji skládat, a že jestli chci, tak ať přijedu … a už jsem seděl na kole a šlapal, 13 km proti proudu. Čekal jsem, že dojedu, dám si něco k jídlu a počkám, až se vrátí s druhou vlečkou, ale zastihl jsem je ještě při skládání té první – ujel jsem to za 32 minut. Ještě zpocený jsem skočil do pracovního a jel s nimi – do té zelené džungle. Pryč je ten hnědý smutný les klacků a suchého listí, bez zeleného lístečku. Teď je to zelená džungle s větvěmi skloněnými zemi, zatíženými čerstvým listovím, s trávou po kolena. Vozili jsme „drobný“ – tedy slabé metry, co se složí přímo do rázu. Zatímco těch „velkých“ metrů se na vlečkunaložilo třeba jen dvacet třicet, tak téhle drobotiny … to bylo pokaždé klidně tisíc klacků. Zatímco otáčka pro velký metry se zvládla za hodinu čtvrt, s tímhle byla jedna otáčka minimálně na dvě hodiny. A skládání do rázu na další půlhodinu. Jeli jsme dvakrát, pak jsem se už odpojil a před pátou zase šlapal dolů … ještě s jednou otáčkou bych mohl vyrazit nejdříve kolem sedmé, a to na začátku května pořád není nic moc čas na cyklistiku. Svratka je chladná řeka, a z jejího hlubokého údolí se slunce brzy vytratí. Dorazil jsem za holkama na fotbalku ještě na půlku dohrávky, dal si tři píva a pomáhal v okýnku, a pak už byl večer… dlouhého dne.

Zítra ráno jde ivonka pomáhat do květin, už na půl osmou. Dle předpovědi má být hezky, jasno, … a že ráno bývá jasno, se vstáváním v pět se to dobře pozoruje :-D Tak možná sednu na kolo a udělám si nějakou delší dopolední rajdu. Formu docela sbírám.

před třemi roky | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | -hgn- | před třemi roky

Jó, Vysočina, to je ráj pro horský kola. Tady jsou všude asfaltový euro-cyklostezky :D

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.