Přežil jsem čekání na lístky do divadla Járy Cimrmana + UPDATE
A ještě není dobojováno, mám jen poukázky, které teprve v šest hodin proměním na vstupenky.
Včera jsem o půl páté vyrazil se sestrou do prahy, společně s jejími
dvěma spolužáky z gymplu. Celé tři hodiny cesty byl jeden velký lochec,
až mě bolely břišní svaly Na koleji mě brzy doplnil ondra a oba jsme v půl desáté
zalezli do postele. Dělalo mi problémy usnout, byl jsem z toho ve stresu,
dál jsem nemohl usnout, až mě probudil budík v 01:25 celého zpoceného.
Úterní den začínal. Oblékli jsme se jak na sibiřskou tajgu, počkali na
sestru a vyrazili na šalinu, kde se k nám připojil hágen, vendy a honza.
Přibližně o půl třetí jsme došli před Žižkovské divadlo
Járy Cimrmana a nevěřili vlastním očím – fronta na předprodej
vstupenek se již táhla od vchodu kolem rohu až pod bordel. Původně
hágen předpokládal, že budeme tak desátí, a byli jsme… devadesátí
devátí, dle čísla na lístečku
Tento vývoj situace vlil trochu nervozity do žil –
dostaneme se ještě na nějaké představení Českého nebe? – která
působila jako kvalitní nemrznoucí směs. Zima byla. Ale mráz ne. A i když
jsem s sebou měl hřbitovní svíčku, jejíž rozpálený kovový vršek měl
zahřívat zkřehlé prsty a pak i myslivecké zahřívátko na technický
benzín, nebylo jich třeba. Zima byla jen a pouze na nohy, všichni jsme
podupávali a poskakovali jak výlet retardů, ale nic nepomáhalo. Ani zimní
boty a dvě vrstvy ponožek (v mém případě)
Od půl třetí jsme tam takto přežili až do osmi hodin, což jsme si
krátili kolováním magistra, horkého čaje a časného nákupu v právě
otevřené pekárně. Poslední hodina byla krizová, to už jsme jen sledovali
čas a výskali štěstím nad každou další uběhlou minutou. A pak se
fronta pohnula, začala se sunout ke dveřím divadla a za chvíli jsem již
v ruce držel lísteček s číslem 102. Přede mnou je tedy sto lidí,
kteří mohou vybrat 400 lístků, což jsou prakticky dvě představení
Českého nebe (2×230 míst). Snad se tam někde tři místa vedle sebe ještě
pro mě, ivonku a sestru najdou, nejlépe na 19. prosince. Ale to bude asi
epesní termín, jsme se shodli. Tak uvidíme. Zbylých pět lístků budu
prodávat, pokud nebudou mít zájem naši a příbuzní. Ale rozhodně to
nebude za origo 280 korun, pokud jsem pro ně musel přežít šest hodin
v pěkně kruté zimě
Pokud byste měl někdo zájem o lístky na představení České nebe do divadla Járy Cimrmana na kterýkoli z prosincových termínů, pište do komentářů. Večer ještě doplním, jaké lístky mám a jsem ochoten prodat*.
- Na tuto nabídku nemáte žádný právní nárok, juneau si vyhrazuje
právo vaší žádosti nevyhovět
Zajímavý vývoj
Dorazili jsme před divadlo s předstihem a dál řešili, jaké sady lístků nakoupit. Já ve výsledku potřeboval 9 lístků, pro mě, ivonku a sestru a naše, tetu a strejdu a ještě ivončiny rodiče. Grandiózní zážitek na obzoru! Dokud mi nepřišla od mámy sms, že jsou všechna Česká nebe vyprodaná, neboť 90% vstupenek bylo předrezervováno pro firmy a pod. Sprcha. Kurevsky studená ledová sprcha. Volání ivonce, volání sestře, zkoumání programu, slazení časových možností a nakonec půjdu jen já, ivonka a sestra na Vyšetřování ztráty třídní knihy (ale to půjdou i ostatní, se kterými jsme čekali, takže to bude fajn). Místo osmi lístků jsem využil jen tři a neměl chuť ani kupovat zbytek pro účely handlu a výhodného prodeje. Každý chce jít na České nebe, udával bych je těžko. Optimistu honzu to nemohlo zklamat, ale já se k šalině vracel v chmurách.
Jen kvůli Českému nebi jsem byl ochoten jít na šest hodin do
fronty. Takhle celý dnešní den získal hořkou příchuť. Bude líp. Náladu
mi nepozvedl ani Rumlena jdoucí do divadla nebo Smoljak snažící se projít
davem i se svým malým psíkem. Nejprve jsem jej považoval za světlovlasou
podsaditou dámu
před dvanácti roky |
Praha Ze života |
41 komentářů