Přežil jsem čekání na lístky do divadla Járy Cimrmana + UPDATE

A ještě není dobojováno, mám jen poukázky, které teprve v šest hodin proměním na vstupenky.

Včera jsem o půl páté vyrazil se sestrou do prahy, společně s jejími dvěma spolužáky z gymplu. Celé tři hodiny cesty byl jeden velký lochec, až mě bolely břišní svaly Na koleji mě brzy doplnil ondra a oba jsme v půl desáté zalezli do postele. Dělalo mi problémy usnout, byl jsem z toho ve stresu, dál jsem nemohl usnout, až mě probudil budík v 01:25 celého zpoceného. Úterní den začínal. Oblékli jsme se jak na sibiřskou tajgu, počkali na sestru a vyrazili na šalinu, kde se k nám připojil hágen, vendy a honza. Přibližně o půl třetí jsme došli před Žižkovské divadlo Járy Cimrmana a nevěřili vlastním očím – fronta na předprodej vstupenek se již táhla od vchodu kolem rohu až pod bordel. Původně hágen předpokládal, že budeme tak desátí, a byli jsme… devadesátí devátí, dle čísla na lístečku Tento vývoj situace vlil trochu nervozity do žil – dostaneme se ještě na nějaké představení Českého nebe? – která působila jako kvalitní nemrznoucí směs. Zima byla. Ale mráz ne. A i když jsem s sebou měl hřbitovní svíčku, jejíž rozpálený kovový vršek měl zahřívat zkřehlé prsty a pak i myslivecké zahřívátko na technický benzín, nebylo jich třeba. Zima byla jen a pouze na nohy, všichni jsme podupávali a poskakovali jak výlet retardů, ale nic nepomáhalo. Ani zimní boty a dvě vrstvy ponožek (v mém případě) 

Od půl třetí jsme tam takto přežili až do osmi hodin, což jsme si krátili kolováním magistra, horkého čaje a časného nákupu v právě otevřené pekárně. Poslední hodina byla krizová, to už jsme jen sledovali čas a výskali štěstím nad každou další uběhlou minutou. A pak se fronta pohnula, začala se sunout ke dveřím divadla a za chvíli jsem již v ruce držel lísteček s číslem 102. Přede mnou je tedy sto lidí, kteří mohou vybrat 400 lístků, což jsou prakticky dvě představení Českého nebe (2×230 míst). Snad se tam někde tři místa vedle sebe ještě pro mě, ivonku a sestru najdou, nejlépe na 19. prosince. Ale to bude asi epesní termín, jsme se shodli. Tak uvidíme. Zbylých pět lístků budu prodávat, pokud nebudou mít zájem naši a příbuzní. Ale rozhodně to nebude za origo 280 korun, pokud jsem pro ně musel přežít šest hodin v pěkně kruté zimě 

Pokud byste měl někdo zájem o lístky na představení České nebe do divadla Járy Cimrmana na kterýkoli z prosincových termínů, pište do komentářů. Večer ještě doplním, jaké lístky mám a jsem ochoten prodat*.

• Na tuto nabídku nemáte žádný právní nárok, juneau si vyhrazuje právo vaší žádosti nevyhovět 

Zajímavý vývoj

Dorazili jsme před divadlo s předstihem a dál řešili, jaké sady lístků nakoupit. Já ve výsledku potřeboval 9 lístků, pro mě, ivonku a sestru a naše, tetu a strejdu a ještě ivončiny rodiče. Grandiózní zážitek na obzoru! Dokud mi nepřišla od mámy sms, že jsou všechna Česká nebe vyprodaná, neboť 90% vstupenek bylo předrezervováno pro firmy a pod. Sprcha. Kurevsky studená ledová sprcha. Volání ivonce, volání sestře, zkoumání programu, slazení časových možností a nakonec půjdu jen já, ivonka a sestra na Vyšetřování ztráty třídní knihy (ale to půjdou i ostatní, se kterými jsme čekali, takže to bude fajn). Místo osmi lístků jsem využil jen tři a neměl chuť ani kupovat zbytek pro účely handlu a výhodného prodeje. Každý chce jít na České nebe, udával bych je těžko. Optimistu honzu to nemohlo zklamat, ale já se k šalině vracel v chmurách.

Jen kvůli Českému nebi jsem byl ochoten jít na šest hodin do fronty. Takhle celý dnešní den získal hořkou příchuť. Bude líp. Náladu mi nepozvedl ani Rumlena jdoucí do divadla nebo Smoljak snažící se projít davem i se svým malým psíkem. Nejprve jsem jej považoval za světlovlasou podsaditou dámu