Přežil jsem suchý únor

… což není takový problém, když si vezmu, že za poslední rok jsem v součtu nepil alkohol čtvrt roku :-D Opět byl znát ten průběh v čase, kdy mě po týdnu ani nenapadlo na alkohol myslet, zatímco záhy po začátku bych ukousal kastlu lahváčů absťákem. Ale to jsem byl na antibiotikách po trhání osmiček, takže „farmakologický“ zákaz alkoholu to hodně zmírnil. Ostatně, se suchým únorem jsem tedy začal už 27. ledna, takže ještě pět dní navíc … a to už mě ivka pomalu přemlouvala, že když jsem začal dřív, tak mohu také dřív skončit. Ale já jsem řekl NE! Suchý únor je suchý ÚNOR. Pomalu dvakrát třikrát týdně sjedem k ivčiným rodičům pod kopeček, aby si užili děti (protože co s těma smradama pořád doma dělat), a tchán přede mě postaví petku malinové mattonky a hořce zaplače. Asi největší motivace je prostě si dokázat, že to dokážu. Že jsem si řekl, že se měsíc nedotknu alkoholu, a prostě se ho za žádnou cenu nedotknu. A vznášet se na tom obláčku nadřazenosti nad těmi nebožáky ovládanými démonem chlastu. Projevy abstinence shodné jako dříve – superkvalitní spánek, kdy vůbec nevím, jestli Adam v noci řval hlady, kdy se Bára stěhovala i s peřinou ze své postele k nám, … a i probrat se na budík v 5:30 byl problém, protože ti naši smradi prostě před desátou spát nepůjdou. To já klidně šel, Bára taky, ale Adam neměl klidu, dokud v posteli neležela i ivka. Odkoukal s Bárou Boba a Bobka, ale pokud byl na své půlce postele sám, tak z ní slezl a s dudynem a plínou a řevem se vydal mámu hledat. 

Zima … předvčerejšky do rána napadlo pět čísel sněhu, a po obědě bylo holo. Na podzim jsem vše zazimoval, a pod okapem u dílny nechal jen poslední 200l sud, až dokud „fakt nezamrzne“. Hodněkrát jsem na něm rozbíjel led a dumal, jestli už jej nevylít a nedát pryč, nedejbože aby zamrzl tak, až by praskl. Pak se vždy oteplilo, no a leden únor pohodička. A mít možnost si v zimě venku vypláchnout kbelík, misky od koček, to je k nezaplacení. Takže chlapec přežil celou zimu, před pár dny jsem k dalšímu svodu ze střechy přistavil i první kubíkovou bečku. Však to vidím na meteostanici – v loňském dubnu pršelo jen třikrát, a to počítám jako déšť i 1 mm srážek. Spadlo 13 mm za celý měsíc. Takže letos sbírám vodu hned od začátku.

Rekonstrukce sklepa. Zatímco v patře se podlaha děcáku od podzimu nehla, tak se táta pustil do rekonstrukce našich sklepení. Dům je z poloviny podsklepený, dvě poctivé místnosti, ač nízké (cca 180cm). Ale samozřejmě se na jejich stav od stavby domu asi moc „nesáhlo“. Na zazimování věcí z dílny, trampolíny, bazénu atd ale dobré. A táta se rozhodl mi do jedné místnosti naštimovat regál, protože zatím mám vše rozložené po podlaze, a jemu doma překážel. Ale chtělo by to aspoň vylíčit vápnem, to víš, když tam ke stěně sestavíme kovový regál, tak už to za ním těžko vylíčíš, až to tu budeš dávat dokupy. No a ty díry v omítce tady, to by se taky mohlo nejdřív opravit, ať to trochu vypadá. Hele, já ráno přijedu, jen mi otevřeš dveře a půjdeš si pracovat, a já si budu ve sklepě dělat … no a místo sestavení regálu už tu táta asi strávil pět dopolední, a ve sklepě (a nyní už i na schodech) se opravuje každá ďoura a oražený roh :-) Jsem za to vděčný, sám bych se do toho pouštěl až na stará kolena jako do posledního „projektu“ v tomto domě. Kde se nic moc extra nehýbe. Jako tady si nyní dovedu rekonstrukci představit jen tak, že během deseti let našetřím mega, pak se na čtvrt roku odstěhujeme nevím kam, a za tu dobu to tu dá nějaká firma komplet do pucu. V jednom člověku si tu po večerech šudlat nějakou rekonstrukci a zároveň tu bydlet … není reálné. Tedy v patře ještě jo, ale dolní obývané patro, to je jiná.

A tam už slyším dupání, rodina je vyhajaná.

před devíti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.