Přičichnutí ke škole a životu na koleji

Mno… to by byly dojmy do včerejšího odpoledne. Nudil jsem se jak pes a vyjma tohoto spotu jsem si udělal kafe, zametl podlahu, vytřel podlahu v koupelně a zlikvidoval biologické nebezpečí s názvem umyvadlo. Po něm jsi přejela prstem a cítila mazlavý sliz… našel jsem totiž ve výbavě malinkou lahvičku s nějakým cilitem či co, tak jsem si přečetl návod použití a použil jej. A na půl huby nadával, proč mi máma nepřidala nějaký JAR na nádobí… samozřejmě že v té lahvičce od cilitu byl jar, jak jinak. Kdo má tyhle maminčiny vychytávky tušit? 

Jenže čas nijak nespěchal… mezi čekáním na hančino zaklepání na dveře si sednu k oknu a kreslím si. Protože už jsem byl orpavdu zoufalý… na pokoji sám, bez čehokoli k zábavě. X-krát jsem si přeorganizoval všechny papíry ke škole, nakonec je i přečetl… pak si znovu kreslil… v osm šel zaťukat na hanku, umíral touhou si povídat s nějakou holkou… v pokoji ticho.

Není to jen dobře? …

Za chvíli ležím na posteli, pod obyčejnou dekou, na které jsme se váleli s ivkou na koupáku, usínám… pod erární pokrývkou je nepříjemné horko. Venku hučí auta, ale zavřít okno je sebevražda… alespoň jsem si zatáhl záclonu a nesledoval hru světel na protější stěně. A někdy také dokázal usnout…

Spát se teprve budu muset naučit… po probuzení (či přímo při něm) pocit, jako bych se snažil spát vedle schoulené ivky. Nejde to, prostě to nejde 

Pěkně v džínách a oranžové summer košili na fakultu minutku pěchy, pěkně kolem všech těch zmrzlíků v bundách. Však kdyby u vchodu do školy někdo hlasitě zařval a já sebou úlekem trhl, tak bych si asi něco utrhl Pěkně ledovej vítr… ke stočtyřce, která se tvářila jako prázdná, ale společně s alenou (neplést s alčou) jsme vlezli dovnitř a dali se do řeči. Stejně jako spolubydlící mi poradila sednout si nejblíže k východu, abych pak mohl utíkat pro ISIC kartu a nestát mnohohlavou frontu po přednášce. Chodila už do druháku a vylili ji, tak jde znovu od prváku Přednáška ji tedy nijak moc nezajímala a po pěti minutách jsem odešel tak jako ona pro kartu. Ale co s informací o školní síti a podobně? „Víš co? Pojď se mnou, já si zaregistruju tělák a pak ti to na nějakém počítači ukážu.“ Proč ne? Jak řekla, tak udělala a řekla mi spoustu profesorů, s kterými za zády projdu semestrem v pohodě. A se kterými naopak ne. Takže si v pátek hodlám drsně přeházet rozvrh. Například i tak, abych místo v pátek v pět jezdil domů ve čtvrtek ve dvanáct. Což znamená zrušit výuku tvorby www stránek Snad se bez toho obejdu 

Vracím se ke koleji, prohlížím získané brožurky, doklady, index… index! Kde mám doháje index??? Jeho přítomnost v mé blízkosti se limitně přiblížila zápornému číslu. Což podle všeho nejde, ale proč to nenapsat, že? Index v tahu. Moje občanka na VŠE (a kdyby jen to). Na fakultu, v posluchárně na mém místě seděl kluk, ale pod sebou nic nenašel. Mířím k místu, kde vydávali isic karty a tam naštěstí jeden ztracený měli. Ten můj. Měl jsem si vzít bágl a ne tahat všechno v rukách. Konec dobrý…

Na koleji sám, koukání z okna… sbalil jsem se a ve dvanáct vyrazil pryč. Ani tentokrát jsem hanku nezastihl, nenaplnil tedy svoji bezbřehou touhu se s někým rozloučit…

Na hlavák, vlakem domů… koupil jsem si tam na čtení Thákurova Muže a ženu, no neber to, za 49kč … a s vyhlídkami na 4 hodiny jízdy bych si koupil cokoli. Do vlaku, kupé s holkou a postarší ruskou. Knihu jsem vytáhl a přečetl šedesát stránek, než mě to dostatečně unudilo… než jsem s přistoupivší holkou mohl navázat hovor (v již jinak prázdném kupé), opět vystoupila. Nastoupili nějací čtyři parchanti, které bych tedy učit nechtěl, a ač jsem se jejich kecům občas taky zasmál, tak na demolování kupé jsem nic zábavného nenašel… a pak už prázdné kupé a ubíhající krajina… 4 hodiny ve vlaku. Já snad budu na víkendy zůstávat v praze! S noťasem.

Doma někdy k půl sedmé… vyrazil jsem ve dvě. Ale pokud se mi vážně podaří zrušit páteční výuku, budu jezdit už ve čtvrtek ve dvanáct busem. To bych byl doma o něco dříve… a pokud se mi to nepodaří, budu doma v pátek před devátou. Boží…

Bude devět… cítím, že bude nejlepší redakční systém co nejdříve vypustit do světa, jinak na něj naplno zavrhnu… nebo s ních opět chvíli dělat, aby mě naplno prostoupil pocit pýchy a nadšení do práce. Asi nastavení anket… protože anketa o anketě se zatím vyvíjí jinak než bych si přál. Tak ať si v tom uživatel (resp majitel blogu) raději přepíná. To zas bude kompletní reinstal tabulky a ztráta nynějšího nastavení… co nadělám, vývoj je vývoj… ale už bych nemusel mazat texty. Ať nelikviduju odkazy.