Příjemné vzpomínky... na příjemný den

A proč to? Tak nějak… prostě to z toho dne vyplynulo. Legrační bylo vstávání v pět, abych se doučil druhou polovinu chemie. Mobil mě vytrhl z bezvědomí v 5:05. Proč z bezvědomí? Neboť se mi nic nezdálo, tak co jiného potom spánek je? :) No a já si jen zanadával do blbců, přece nebudu vstávat za tmy. Několika bojovými hmaty přenastavil budík na 5:25 a těch dvacet minut ještě probděl. Nepíšu prospal, ale probděl… z cehoz plyne, ze pred (pitomy icq)… že před půl šestou se z postele prostě dobrovolně nedostanu. Kvůli učení.

Chemii jsem nakonec nějak dal, v češtině tasení nehrozilo, neboť jsem zapomněl na čtvrtletní kompozici. Kniha je jako zahrada, kterou nosíme v kapse či jaké téma jsem si to vybral. A během 50 minut popsal dvě stránky a něco. Rozhodně nadprůměrný výsledek… když mě chytne slina, tak to za to stojí… zbytek školy v takovém zvláštním rozpoložení. Jako bych tam napůl nebyl, ale hlavně, jako by mi nic nehrozilo. Už i díky všudypřítomnému digitálu, který o přestávce ani nevypínám, si připadám tak trochu mimo normální běh školního života… jen lehce, ale přesto. A hlavně… my jsme ta elita, my jsme nejstarší, my běháme po chodbách, my předbíháme na obědech… tedy dnes právě legálně.

Co to znamená legálně předbíhat na obědech? V jednu chvíli jde na oběd třeba sto padesát studentů, a tolik jich jídelna nepojme. A tak se ustanovilo, podle rozvrhů, věku a pod, že hned po zvonění jde na oběd třída ta a ta, za pět minut ta a ta, za deset minut ta a ta… aby se jídelna zatížila tak nějak rovnoměrně a nepostávali tam studenti s tácy a nekoukali, kde se uvolní místo. No a dnes měla oktáva přednost, tudíž měla právo předběhnou všechny třídy, které sice třeba stály ve frontě, ale ještě nebyl jejich čas. Ten pocit zadostiučinění… je vcelku prchavý, neboť tak tomu je pouze jeden den v týdnu a ve všech ostatních je to oktáva se čtvrťáky, kteří sedí na lavičkách a koukají na procházející třídy a nesmlouvavého profesora, který by raději položil život za vlast a školu, než aby nás nechal jít mimo časový plán. Občas ho ale také ukecáme :)

Paradoxní ale byla atmosféra na šipkách… mrtvo, únava, nulový hovor, jen se házelo… já, lácek a roman v lítém boji, neboť v procentuální úspěšnosti doházení jsme těsně za sebou. A jako na potvoru jsme všichni doházeli, takže k žádné rošádě ve statistice asi nedošlo. No ano, vedeme si podrobnou statistiku našich her :) Třeba takový lácek hrál už devadesát her, takže jedna výhra mu přidá tak půl procenta v úspěšnosti doházení. Ale já hrál her tak pětatřicet, výhra mě tedy posune o dobrá tři procenta. Roman je na tom podobně, takže jsme možná lácka oba dva předběhli, ačkoli on doházel taky :) Tohle se teď pořád strašně řeší, hrajeme opravdovou ligu :)

Nálada sice fajn, ale počasí mizerné. Přesto… máma jela ráno brzy, nemohla tedy vidět, jak ignoruji její příkaz vzít si svetr a šel jsem jen v košili a jarní bundě. Rebel, co? ;) Samozřejmě, že jsem věděl, jaká mi bude zima, ale až někdy budeš na košili nosit svetr, tak poznáš, proč mě to právě dvakrát nebaví. A v této lehké bundě stojím na nádru, s djem, kecáme… a já se prostě ještě rozepnu, bunda na mě ve vichru a poprchání vlaje, ale já si ji nezapnu, nevezmu si těch pár joulů tepla. Chci být exot, a také jím jsem… obzvlášť s košilí na první tři knoflíčky rozepnutou ;) Ale tahle mi sekne, černá, prošitá šedočernými nitěmi, na krku stříbrný řetízek… už proto ji mám rád, že je řetízek vidět. Ale co… jo, kdo to ještě nepostřehl, tak taky nosím pánské bokovky (džíny). Mírně zvnonovitý :)

Tak, teď jsem se osprchoval v chladné vodě… ne že bych to dělal dobrovolně. Plánoval jsem si také fotbal, arzenal s čelzí, ale nějak to vyprchalo… přistihl jsem se, že v duchu nadávám, proč nelze sledovat fotbal přes net. Přišlo by mi to pohodlnější :) Ono to možná jde, ale zatím po tom nepátrám.

Autobus mě dovezl do prázdného domova, kde jen hafan kim čekal na vyvenčení a hladový kotel na nakrmení. Nejdříve jsem zatopil, aby si kimču případně vyvenčil záhy přicházející táta. Jenže ten spěchal dál do lesa, a tak i samotné venčení zůstalo na mě. Chjo… být to můj pejsan, nevzdychal bych. Jenže příjít domů a teprve po hodině si moci konečně odpočinout… to není nic pro mě.

V mejlu na mě ovšem čekal (po dlouhé době zase nějaký) dopis… dopis? DOPIS? Mejl… je vidět, jak tahle složka netu vymizela z mého života. Už zapomínám i její terminologii. No tak, pište mi mejly, nebo úplně zvlčím. No, ten do-…mejl. Byl od maggie a zprvu mě rozesmál ve smyslu co všechno se také nestane, ale stačilo pár chvil, abych si zavzpomínal na svoje podobné zážitky… a na pocity z nich, na podivné prožití celého zbylého dne, na období, kdy jsem intenzivně cítil něco, co jsem se mnoha slovy snažil (ale nedokázal) popsat. Ani teď se o to snažit nebudu… jen chci, maggie, abys věděla, že moc dobře vím, o čem píšeš. Díky za ten mejl, ještě jednou.

Mno… co dál. Bude deset, občanku se naučím ráno nebo v komplech, a zbytek dne je lahoda. Snad. Co teď… zajdu na orkut, pak na google news, ale dál? Dál nevím… mám zvláštní náladu. Zase jednou…

před 15 roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | Lukyn.cz | před 15 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

Já jen k tomu tvému bezvědomí: To je blbost, že se Ti nic nezdálo. Vždycky se Ti něco zdá. Akorát si to někdy nepamatuješ. (Prý je to tak u každého člověka). Takže jsi v bezvědomí být nemoh'. ;-)

Jinak nevadí, že to tady celkem rád čtu? Jsem si všimnul, že to píšeš nějaké holce, což já rozhodně nejsem. ;-)

reagovat

2 | juneau | před 15 roky

to bezvedomi byla nadsazka, to je jasny :)

kdybych nechtel, aby to lide cetli, nepsal bych to, takze s chuti do toho ;)

no a mas pravdu, pisu to nejake imaginarni holce, ale zadna postava z reality to neni. proste takovy experiment.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.