Příjemný den

Dnes jsem také napsal tento text

Příjemný možná proto, že nepřemýšlím nad ničím jiným než nad zuzkou. Také jsem jeho velkou část strávil s ní. Teď už se jen usmívám, usmívám se všem těm svým romanticky opuštěným náladám. Určitě se s nimi ještě někdy setkám, nikdy jim neuteču, ale teď jsou pryč a já mám zuzku. A ona má mě.

O přestávce v šatně, byla ospalá a unavená, byla jí zima… zima jí musí být už od pohledu na moje oblečení: mini košile rozhodně moc tepla nepochytí :) A v šatně je větší zima než v celé škole. Ale myslíš, že nad něčím takovým v těch chvílích přemýšlím? Kdepak… usmál jsem se na ni, a „Dej mi pusu…“ Rozesmála se a zeptala se: „A pak že kdo z nás dvou je ďáblík…“ Tak jí říkám a ač mi to něvěří, slibuji jí, že z ní jednoho udělám ;) Naklonila se ke mně…

Pak už škola ubíhala v pohodě, pár jedniček z písemek, maturitní opáčko v anglině uvařené z vody, jako kdykoli jindy, jako obvykle za jedna… při čekání před jazykovkou eva důležitě zhodnotila moji košili (odkaz na picture nahoře) jako strašně sladkou :) Po anglině na oběd, do šatny… vzal jsem si knížku a četl si, dokud za půl hodiny neskončilo vyučování i pro zuzku. Pak jsme zamířili přímo do knihovny… naivně si chci půjčit Bradburyho 451 stupňů Farenheita, které tam již půl roku někdo nevrátil, opět nic… jen jsem se zuzkou procházel mezi regály a hledal něco, co mě pleskne do tváře a já si to budu chtít půjčit. Nakonec jsme třeba i jen tak stáli před řádky knih a prohlíželi si jejich názvy, zda budeme něco znát… stál jsem za ní, objímal ji kolem pasu a hlavu měl na jejím rameni. Je to něco jiného, když obléká pouze kalhoty a tričko a ne zimní bundu někde venku na rohu v mrazu. Je to něco úplně jiného. Strávil jsem tam s ní tak půl hodiny, opět jsme si našli křesílko, posadil jsem si ji na klín a měli jsme se chvíli zase rádi :)

Včera se mi ozval nějaký kluk, patrně ze Strand Band Itaz nebo jejich okolí, zajímal se, kde jsem na strandy narazil, mě by pro změnu zajímalo, kde on zjistil, že o nich píšu :) Jsou prostě super,… nejde to, prostě to nejde, ale nakonec, co na tom sejde…

Doma si sestra pouští Svět podle Prota, dívám se opět s ní, ale stejně se nakonec z válení na pohovce vyklubal lehounký příjemný spánek, existování na hranici snu a reality, snad něco jako hypnóza… kecám :) Ale usínalo se příjemně. Možná z toho mě teď ovšem bolí hlava :)

Zítra možná napíšu už ze školy, pokud s námi v ivt nebude probírat maturitní otázky. Ale stejně, je nutný psát den co den? S mojí grafomanií mi to potíže nečiní, a podle všeho je stále hafo lidí, co tou čtou, že ano? :)

Tohle ovšem je deník. A řekněte mi, kolik cizích deníčků jste již četli? Těch papírových, v kůži vázaných, psaných perem s láskou? Těch tajných, soukromých? Já ještě žádný… ale v tom mém si čte každý. Budu v prdeli, až to bude číst někdo, kdo mě zná. Byl jsem v prdeli, když to četla polovina školy. Každopádně bych byl opravdu hodně naivní, kdybych si myslel, že tohle nečte jediný člověk, kterého znám. Budu psát, dokud nebudou problémy… za osm dní si soukromě oslavím tři roky online. Do dnešního dne 3152 přijatých mejlů (bez tisícovky spamu) a 2666 odeslaných. Grafoman… MOTOjuneau goes to hollywood _ 20:42

před 14 roky | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | pavel | před 14 roky

Jo, já čtu denně asi tak 2 měsíce. Je to okej. Jiný blogy mě fakt nechytly. Z různejch důvodů. Většinou mi ale nesedělo něco „mezi nebem a zemí“. Dizajn mě zpravidla neodradil.

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

to jsem rad, potesi to :)

reagovat

3 | maggie | před 14 roky

Potěším Tě: já Tě neznám!!! Jsem úplně cizí… A přesto jsi mým téměř každodenním hostem…:)

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

tak bych to videl v idealnim svete. nevedet, kdo jsem. ale to nemuze fungovat, casem se budu urcite zase stehovat dal.

reagovat

5 | maggie | před 14 roky

tak snad mi dáš vědět, kam Tě případně následovat:). Ale tenhle web je moc dobrej. Ty vločky…:)))

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.