Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Proč jít spát, když můžu být vzhůru

A ještě k tomu poslouchat :music: Placebo – Running up that hill.

Blíží se druhá hodina ranní, čas včerejšího usínání. To jsem strávil celý den u pc, dopracovával závěrečnou část diplomky, od ranního sychrava do noční tmy. A pak doháněl pracovní povinnosti z minulého týdne. Bylo dávno po půlnoci, když jsem si pustil třetí díl Pacifiku, relax v posteli. A potom nic. Spánek nepřicházel. Ležení na pokraji čehosi nedefinovaného, občasná procitání a poznání, že jsem nespal. Jen s přivřenýma očima hleděl do šera. Dlouho.

Tak proč jít spát, když mohu být vzhůru.

Ranní agónie, sbírání sil pro výlez z postele … po pěti hodinách? Celý den na diplomce a facebooku, závěr dopracovaný, zkompletovaná literatura, dokončený úvod, přepracovaný závěr, a klid. Večer. Pozavírání wordů, excelů, složek. Prohlížeč s Gmailem a rudými štítky Dodělat! Do jedenácti práce, pak již jen zasloužená odměna, tři poslední díly Lostů. Půl druhé v noci, tak proč jít spát…

Placebo dohrálo a Brouci spustili své Včera. To mi teď nechybí.

Zpráva na skypu, že to v exitu na n2n žije, zastrčená za Losty. Temná noc nad vysočinou. Sypou se tam časem ssutky s temných mraků letíce – Dávným okem vykukuje někdy jen tvář měsíce. Jiný život.

Chci dopsat diplomku. Chci skončit školu. Chci to již konečně změnit.

And if I only could,
Make a deal with God…

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.