Proč ptáčci létají

Další slohovka do češtiny, ujetá povídka…

„A jestlipak víte, pane faráři, copak je tohle za kytičku?“ přihopkalo jedno z děvčátek k postaršímu pánu v černém obleku, jež si stínil dlaní oči a rozhlížel se po prosluněné krajině v dlouhém údolí pod horským svahem. „Ale jistě že vím, Aničko, to je kopretina bílá, latinsky Leucanthemum vulgare.“ „To není správné, vy víte všechno!“ zlobila se Anička a rychle pátrala v louce po jiné květině, co nejvíce cizokrajné, aby ji pan farář neznal. Ten se mezitím dál kochal nádherným výhledem a po očku dával pozor na skupinku dětí jemu svěřenou, jež se nyní na výzvu Aničky rozprchla po voňavé louce s úmyslem překvapit jejich průvodce nějakou tajemnou, nejlépe kouzelnou kytičkou. Brzy měl plné ruce práce s kyticemi všelijakých polních trav a květin, namáhal svoji paměť a v duchu listoval milovaným herbářem, jehož vedením si připomínal svoji studentskou lásku k botanice a z jehož stránek na něj vždy dýchalo jaro, léto i podzim, ať bylo za okny krásně nebo sychravo. Děti nepřinesly ani jedinou květinku, kterou by neznal. Zklamání jim koukalo z očí, jako by byl ukončil dnešní vycházku a všichni museli vyrazit zpátky do vesnice v údolí. Pokynul jim, aby se posadili do trávy u lesa, sám se usadil na padlý kmen staré břízy, a začal dětem vyprávět.

„Víte děti, proč ptáčci létají?“ zeptal se očekáváním napjatých posluchačů. Ti se po sobě jen nechápavě porozhlédli, a zavrtěli hlavami, které jediné ve většině případů vykukovaly z vysoké trávy. „Tak já vám o tom budu vyprávět.“

„To bylo tehdy tak: byl jednou jeden ptáček Ferda. Jenže nelétal. Žádný ptáček v těch dobách nelétal, neuměli to, a ani to nepotřebovali. Určitě se vám to zdá zvláštní, ale bylo tomu opravdu tak. Ptáčci vodili ptáčátka na vycházky, k příbuzným, k potůčku se napít… nejvíce se jim podobají dnešní slepičky.“ „Ale pane faráři, a co kočky a kocouři? Těch se nebáli?“ zeptalo se blonďaté dítko. „Správná otázka, Petruško. Tehdy byli i kočky a kocouři kamarádi veškerého ptactva, chodili na vycházky s nimi, poslouchali jejich cvrdlikání, občas některé obzvlášť hodné ptáče svezli na svém hřbetě jako na kolotoči, až to od nich odkoukali afričtí sloni, co si dodnes vozí na svém prostorném hřbetě celé ptačí rodiny. No jak říkám, byla to nádherná doba, která se náramně líbila vrabčáku Ferdovi. Ten byl ovšem raubíř a rošťák, neustále z legrace zlobil a poskakoval, nikomu nedal pokoj. Trochu jako ty, Jiříku. No a tenhle Ferda svým chováním jednou pozlobil starého mrzutého kocoura, který měl už dost jeho povyku a rozhodl se mu trochu prohnat perka. Ferda se mrštné kočky zalekl a utíkal, co mu nožky stačily, pištěl strachy a mával křídly na ostatní ptáčky, aby mu pomohli. A jak tak zběsile mával křídly, náhle poznal, že již neběží, ale díky plácání svých malinkých perutí letí. Ptactvo korzující po zemi přestalo korzovat, kočky přestaly mňoukat, a starý mrzutý kocour vzteky div nepukl. Skákal k nebi, aby smějícího se Ferdu stáhl zpátky dolů, ale nemohlo se mu to povést… šťastný Ferda jej naopak škádlil ještě více, nalétával na něj s třešněmi, jež si za letu utrhl ze staré poctivé třešně u potoka a kterými přesně trefoval jeho pestrý kožich, posmíval se mu… to už ani ostatní opeřenci kolem nevydrželi a rozesmáli se také, což se ostatních koček strašně dotklo. Kočky jsou totiž převelice pyšné a ten starý a mrzutý kocour byl také z velmi vážené kočičí rodiny, která se teď právem cítila zahanbena. A tak přišly zlé časy, kdy se musel každý vrabec i špaček naučit létat, aby unikl rozzlobeným kočkám, a ti, kdo to nedokázali, nebo si na podobné štrapáce připadali příliš staří, vycestovali do Afriky a nechali se vozit na sloních hřbetech, neboť slonů se kočky bojí.“ „A tuhle určitě neznáte!“ natáhla k panu faráři Anička ručku svírající nádherný modrý zvoneček. „Máš pravdu, Aničko, tuhle kytičku opravdu neznám,“ povzdychl si starý pán. „Pojďte děti, vrátíme se a vlepíme ji do herbáře, beztak se nám již připozdívá a rodiče by o vás mohli mít strach.“ Smetl si z obleku smítka prachu a vydal se s dětmi do večerního údolí ležícího ve stínech okolních kopců. „Příště vám povím, proč a jak vznikla matematika.“

před 14 roky | Spisovatel | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.