Prostě mi to nedá

Nechce se mi odcházet a nic nenapsat. V postřezích jsem se už před několika hodinami přiznal k odlezu do postele, a místo toho se podíval na Posledního samuraje. Doporučuji všem, je to nádherný film. Zarytým Bušido-filům bude třeba trhat žíly, ale to je jejich problém. Mně se líbil, Cruise mi v něm jako některým nevadil a konec byl velmi „touching“. Takový, jaké je mám rád…

Nechce se mi o dnešku nic psát. Pak bych toho akorát v budoucnu litoval. Odejít tehdy k večeru do postele, udělal bych stokrát lépe. Ale to už je moje doména, u všeho být… takže proč se zlobit.

Cítím, jak mi ospalost brání i v psaní, nedokážu přesně koordinovat těch pár odvážných prstů, které se snaží mazlit s klávesnicí. A opravovat v každém druhém slově nějakou chybu, to není ono. Co tu ještě dělám?

Píšu. Píšu, tedy jsem…

Napsal jsem si script, který mi spočítal výskyt slov ve všech textech tohoto blogu. Jel na ath1333/256 dvacet minut, než vypršel time_limit… do té doby nashromáždil nějakých 12000 unikátních slov, a spoustu unikátních patvarů (slova se závorkami, čárkami, tečkami,…). Nebylo to vyladěné, ale o to mi nešlo… na prvních dvaceti třiceti místech samé spojky, zájmena a pod… takže jsem si to ani podrobně neprohlížel. Spustit to tady na wz, tak snad položím i server :) Samozřejmě, po 30 sekundách bych byl odříznut.

Poslouchám symfonii Z nového světa… a přemýšlím, jak snadno se věci mění.

Nechce se mi nic jiného než jít spát… dobrou noc.

před 15 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.