Prozvonění, které bych nečekal

Tak si píšu v nepřirozeném tichu…

Add nadpis… před půlhodinkou jsem stál v pokoji a na mobilu si nastavoval budík (4:45). Odložil jsem ho zpět na desku stolu s tím, že si na něj snad v noci vzpomenu a dám si ho na noční stolek za hlavu. Jenže mi přece beztak ještě napíše ivka a popřejeme si dobrou noc. Jako každou noc. To by bylo pěkně hnusný vypnout mobil… vzal jsem ho s sebou, discreet, leží vedle klávesnice.

A pípnutí. A vida, říkám si… jenže to bylo prozvonění a to tedy není její styl, ona vždy napíše. A vždy první. Dnes bych mohl udělat výjimku, třeba se jí to už také nelíbí. Ale zpátky k prozvonění… zuzka. Ivčina předchůdkyně. Odpověděl jsem, prozvonila znovu. A dál ticho…

Poslední dobou je mobil jen další sférou komunikace mezi mnou a ivkou, k ničemu jinému jej nepoužívám. Málokdy mi napíše někdo jiný (ona), případně prozvoní (lucka_od_more). Ale teď tedy abych už napsal ivce, ať jsem jednou první…

A smska už letí sítí… temné tůtnutí výpisu, respektive reportu u nás anglofonních. Menu mobilu v angličtině a pochybná představa, že se v ní díky tomu trochu pocvičím. Mám to tak prakticky od počátku mé gsm existence.

Já byl u ní v pátek, dnes přijela ona… v pokoji, povídání, válení na posteli, mlčení, doteky, povídání a povídání… stmívání, šero, měsíc nad stromy a jeho stříbrná záře v pokoji, svíčka na poličce (vyhořela a červený vosk se roztekl po dřevě)… postel vždy vypadá jak po boji (ehm…), ale my se pouze tulíme. „Chci si užít tvoji blízkost.“ Skláněl jsem se nad ní a opíral se o loket, jen málo prostoru mezi námi… a já si vzpomněl na jednu blbůstku a rozesmál se, hlavu položil na její rameno. Zeptala se, čemu se směji, ale já jí to nemohl říct. A byla to nějaká pitomost, protože si to ani nepomatuji. Zlobila se, a já se rozesmál o to víc A i teď se směji. Tloukla mě do ramen pěstičkama, prosila o to, ať jí řeknu, proč se směju… a já už se smál jen jejím reakcím. Strašně moc chtěla vědět, co to bylo, a tak strašně „zuřila“ (v uvozovkách)… až mi řekla junečáku! (mým pravým jménem, samozřejmě). Nikdy mi tak neřekla, ale… v té situaci, v našich pozicích, při mém smíchu a její zoufalé touze vědět, čemu se směji… to znělo tak krásně! A nemysli si, že tu jen poeticky kyndám… uvědomil jsem si totiž její maximální bezprostřednost. Stejný pocit, jako v pátek u ní, kdy měla až dětinskou radost z toho, jak jsem lechtivý. Bezprostřednost a nespoutanost…

Jako by už mezi námi nebyly zábrany. Jako bychom byli svoji…

Dávno mi již odepsala, ukončovací vzájemné prozvonění, které nikdy nechybí… čeká mě týden bez ní. A pak přijedu domů a za pár hodin ji uvidím, díza, a… společná noc. Mysli si, co chceš, ale bude-li to znamenat i jen spánek, budu nejšťastnějším klukem na zemi.

A přemýšlím, kdy už jsem tohle řekl…matně mi to zní v hlavě. Patrně někdy o prázdninách a patrně jí. A patrně ten samý případ… že až budu usínat vedle ní, budu tím nejšťastnějším klukem na zemi. Ověřeno, je to pravda

Co ještě psát… text z pátku, resp soboty, jenž se také celý zabýval ivkou, nikdo nekomentoval. Taky bych po přečtení takového textu jinde cítil určité rozpaky, ale tohle není ryzí blog, tohle je one-man-show a důvěrný deníček dohromady. Jako blog to prezentuji pouze pro jednoduchost.

Nemám představu, jak a kdy se dostanu na VŠE na net a pokud ano, tak vážně nevím, zda budu mít možnost uploadovat například nové soubory do redakčního systému. Budu se muset někoho poptat…

Jaké mám vůbec plány… dodělat do všech dizajnů přesnější práci s obrázky v textu, uploadnout pinky sweet dizajn lucky… btw, budu-li mít dvě dcery, budou se jmenovat lucka a eva. No, od hughhha v komentářích očekávám reakci na otázku, zda chce, aby byl jeho nynější dizajn volně přístupný pro všechny nebo zda si jej dělal vyloženě pro svůj web. Je to čistě tvoje rozhodnutí, ok? A jinak snad… jo, ještě by se mohl raven ozvat, jestli ohledně rozšíření systému něco vykoumal, jak zamýšlel. Protože jinak si opravdu myslím, že je vše připravené k vypuštění do světa. Ode všech zůčastněních pak očekávám pořádnou mediální masáž internetových mas, aby se o systému dozvědělo co nejvíce lidí

A to ne proto, abych byl já nějak pochybně slavný, ale proto, aby jej využilo co nejvíce lidí. Do šuplíku jsem jej nedělal a když budu vědět, že je k užitku, alespoň trochu zmírním sebeproklínání za to, že jsem ~200 hodin léta strávil u monitoru.

.….….….….….….….….….….….….….….….….….….….….…... Teď jsem se na x minut začetl do reportu od moře (odkaz lucka_od_more)…

Až do dneška jsem tam přehlížel jednu mamču s dvěmi dcerami (tak 16 a 19). Holky pořád topless, tanga plavky, nádherný opálený těla. Dnes jsem zjistil, že to jsou češky. Aniž bych to měl v úmyslu, tak je moje blbnutí na molu zaujalo a ta mladší si přišla také skočit do vody. Naprosto super skok, zády se postavit k vodě a skočit šipku vzad, pod vodou dokončit kotoul a vynořit se obličejem k molu. Vážně skvělý. Bylo jen otázkou minut než na ni promluvím, ale ona po chvilce asi šlápla na ježka a odešla. Ale zase přijde, doufám… zvláštní, když přišla na molo, tak už si vzala i top Asi přede mnou nechtěla skákat téměř nahá, nebo si myslela, že se jí proto bojím? Se mnou to každopádně nic nedělalo. Oběd, a pak na pláž…

Devátý den, čtvrtek 17.07.03, 19:47 Jmenuje se lucka, je z brna a dnes jí je 14 let. Ty máš na ty mladý koťata nějaký štěstí, juneau

Víš, já si nemůžu dovolit takovéto okamžiky zapomenout… přišel bych o poit, že žiju. Proto si všechno zapisuju…