První den nového roku

A to už je dokonce druhého ledna. Co naplat. Sedím pozdě v noci na koleji, nikdo jiný tu není, dokonce na polovině patra (trasa od mého pokoje do umývárek) prosvítá světlo škvírou pouze u jedněch dveří, lidí je tu tedy pomálu. Prázdná kolej. Blognu si o včerejšku a dnešku a zalezu do postele – s knížkou Kníže Václav. Od Ježíška.

Včera… včera jsem byl u ivonky, ona se učila, já pracoval, a pak se třeskutě nudil, až jsme zalezli do postele a koukali na Dobytí severního pólu, u čehož ivonka regulérně usnula. Na sedmou jsme se přesunuli k nám – správná jízda na sněhu – a začal silvestrovský večer. Se sestrou a rodiči u televize. Nic jiného se za ty dva měsíce, co je o tom řeč, nedomluvilo. Ještě v deset jsme s ivonkou regulérně uvažovali o tom, že půjdeme spát – celý den byl docela ospalý. Protože co z toho… ale nakonec naznala, že by to byla ostuda, dokoukali jsme na Mr. Beana a pak už byla půlnoc, tak jsme se změny letopočtu taky dočkali. Šampaňské, koukání z okna do údolí na rachejtle, a pak jsem já s ivonkou vylezli také a vydali se dohnat vojtovu bandu, co s předstihem zamířila na most přes řeku, ze kterého se skvěle odpalují světlice a je tam z celé vesnice vidět. Tam se připojil dj, a byl svědkem toho, jak mi jedna rachejtle div hlavu neustřelila (zkoušel jsem odpálit dvě najednou a chytla jen jedna, a než jsem stihl zapálit druhou – fzíííííííí nahoru) a pak cosi podobné fontánce, ale odpalující projektil vysoko nad nás … no, celkem ležérně jsem od toho odcházel, načež nás všechny ohlušující rána přikovala k zemi a nad hlavami se rozprskly zelené jiskry… což málokdo viděl, protože si kryl hlavu před tou detonací :) Vojta měl také jakési šméčkové rachejtle, které nevzlétly, ale rovnou bouchly zastrčené do flašky od šampusu. Malé potvory, ale kus skleněného hrdla odstřelit dokázaly.

Pyrotechnika se odpálila, otevřel se druhý šampus, jako každoročně jsem zavolal láckovi, spolužákovi z gymplu, a šlo se domů. Společné foto, a rozchod.

Dnešek… pozdní probuzení, ačkoli jsme šli spát někdy po druhé hodině, ranní courání po domě, prohlížení novin… pak koukání na televizi, oběd, a vycházka s ivonkou do našeho lesa nad vesnicí. Docela náročný terén na naše obyčejné zimní boty… došli jsme až k novému vysílači, kde jsem většinu času strávil zkoumáním, jak na něj nejsnáze vylézt, až budu lovit fotky vesnice. Budu si muset vzít nějakou hadru, kterou přehodím přes ostnatný drát ;)

Pak stresující cesta na vlak – část po sněhu mě bavila, ale při najetí na holou silnici jsme se zařadili do kolony mířící na brno a v některých místech jeli i čtyřicet v hodině, zatímco jindy tam jezdím stovkou. ale vlak jsem v pohodě stihl, i když jízdenku jsem si koupil až v něm. Zmátlo mě, že mi průvodčí nepřičetla žádnou přirážku – to ji při těch předchozích změnách zrušili? Já myslel, že ji ještě zvedli.

A kolej. Jdu si číst.

před jedenácti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.