První den zkouškového

Dlouhý den, dlouhý. Zkouškové mi začalo dnes, přestože nejdrsnější zkoušku jsem neúspěšně absolvoval minulý týden. Byl bych měl ještě pár dní volno, ale našel jsem na dnešek termín z amerického politického systému, vytiskl si materiály a během cesty vlakem a pěti hodin na koleji se kvalitně připravil na večerní test. Vyčerpávajícím způsobem jsem shrnul své znalosti do testu a cestou šalinou na kolej litoval, že jsem na ten předmět nechodil. Spousta, spousta zajímavých věcí. Ale na druhou stranu, přečíst materiály mi trvalo dvě hodiny když moc a ušetřil jsem tím 11 večerních sezení ve škole.

Za okny hřmí… respektive, se úplně otevřeným oknem koukám na temné nebe, po kterém občas proletí blesk. Nad severozápadními Čechami přechází bouřka. Tady jen fouká vítr. Nebudu ani zapalovat svíčku, vítr by mi ji sfouknul. Ale máme tu na pokoji příjemně.

Vstával jsem někdy k půl šesté a šel bych docela spát. Ještě jeden jobík a půjdu si lehnout, zítra brzy ráno na jedny konzultačky, a pak celý den učení logiky. Snad budu mít zítra večer lepší pocit než v sobotu odpoledne, kdy jsem nad logikou pouze usnul :) Prý jsem z toho i chrápal, tvrdila ivka, a to tedy normálně nedělám. Takový má na mě ta logika vliv.

Jo, a kdyby tě to náhodou zajímalo, tak jsem si dal včera k večeru dokupy kolo. Dva týdny mi opravené zadní kolo stálo v garáži a včera jsem ho dal dokupy s rámem. A hovno, velebnosti. Během několika desítek metrů začalo opět prošlapování naprázdno a všechno ostatní, kvůli čemu jsem ho nechal spravit. Půl roku se těším na místní cyklistické výlety, a týden před nimi mám nefunkční kolo. Už je v opravě, a tentokrát nechci nic opravovat, ale rovnou celý střed vyměnit. Ať to stojí co to stojí. Hlavně aby se to do pátku stihlo. No byl jsem večer pěkně nasraný… a to mě ještě při tom popojíždění začalo šíleně píchat v levém koleni, že jsem nemohl ani zabírat. O důvod k naštvání víc. Vrchol frustrace.

A pak jsme se usadili ke krbu, popíjeli víno, jedli buřty a talíř zeleniny, přemýšleli s našima o dovolené, bez našich o dětech, hypotéce, stavění vlastního baráčku, a pak jsme šli unavení a utahaní spát. Ivíkovi se asi moc nechtělo, postelové pročítání mikry s ní dělá divy, ale já usnul během chvilky. A pak to vstávání k půl šesté… nejlepší způsob, jak mě mučit a trápit: donutit mě vstávat brzy.

Bouře se přehnala, horko je v pokoji pořád i při otevřeném oknu… alespoň si zapnu košili. Tak třeba zase zítra.

před jedenácti roky | VŠE Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.