První jízda z prahy v tomto roce

Bolí mě hlava, asi tak poslední dvě minuty. Ale jinak ta cesta vlakem k ivonce probíhá docela klidně. Snědl jsem si sandwich se šunkou z Panerie, přečetl první list novin, a teď před vjezdem do Kolína vytáhl noťas. Knížete Václava jsem dočetl včera před spaním a pořád mi v mysli zní poslední věta na poslední straně. Tedy, přesně si ji nevybavím, ale… ale co, přečti si to sama. Není marné znát něco z vlastní historie. A je vůbec krypta pod svatým Vítem přístupná veřejnosti? Jednou si tam zajdu. Nakonec, nedivím se lidem, co neřeší nic jiného než denodenní starosti a povinnosti. Proč by také měli, to jediné je důležité. Ale o to více mě těší, že tak nějak… nezapomínám na minulost své země. Fascinují mě úplné počátky, ona třeba taková doba po Bílé hoře je mi celkem ukradená a mám na ni názor asi jako Cimrman. Vymítit to ďábelské plémě! (Habsburky)

Takže tak. Nemám tedy co číst, koupil jsem si noviny, poslouchám hágenovu kolejní hudbu. Co je to za Kolínem a nádherně zamrzlý velký rybník? Tam by se bruslilo…

Včerejšek byl akčním dnem, kdy jsem musel brzy vstát a co nejdříve si objednat laminování desek pro BP – tedy vyhotovení titulních nápisů. Tak fajn, zítra v jednu si pro ně můžete přijít. WTF??? Musím práci odevzdat do 11:30! Tak to udělal ještě ten samý den, když jsem přišel tak brzy, a mohl jsem se pro ně stavit večer po páté, aby mi svázal tři výtisky. Donesl jsem je tam, posadil se s Václavem na židli a četl si. Až jsem si ani nevšiml, že už mám práci hotovou a on mi ji podává. Na koleji jsem jen seděl a seděl za noťasem, takže mě tyhle dva výlety příjemně rozptýlily. Vydal jsem novou verzi RS2 a celý den odlaďoval chybky, finišoval jednu komplikovanou aplikaci, dával fotky na web vesnice, snažil se donutit vedoucího práce, aby mi sdělil adresu mého oponenta, abych mu mohl dodat výtisk práce. No, snad příští týden. Třeba mu to stačí v digitální formě.

Dnes ráno jsem se jen sbalil a cestou na vlak BP odevzdal. Místo klidu a zaslouženého odpočinku po vánočním odpočinku přichází učení na státnice. Nevím, co od nich čekat, jak moc se učit, ale… složení komise už tak trochu vím. Bývá-li vedoucí práce v komisích, pak je pravděpodobné, že mě bude zkoušet on. Společně s dalším profesorem, se kterým v oné komisi často bývá. Ano, Ten, jehož jméno se nesmí před Hágenem ani vyslovit. Ach jo.

Ještě mě čeká omluvení dvou předmětů. Nakonec, kdybych si nechal zapsat čtyřky, tak by mi to taky vůbec nevadilo. Tedy, ne tak moc. Ale omluvenka na každoúterní rehabilitace kvůli chromým kolenou bude dnes na světě, cestou od vlaku k ivonce se pro ni stavíme. Tak uvidíme, zda dokončím bakaláře bez jediného ztraceného kreditu Nakonec, kvůli tomuto budu muset příští týden do prahy znovu. Prakticky na otočku. Fcuk.

Jsem nachlazený, zákeřně a znenadání mě přepadá kašel, ale zatímco cestou do prahy jsem zničil celý balíček papírových kapesníků, tak dnes se držím. Třeba mě to pouští. Ať si rekapituluji Vánoce jakkoli, nenapadá mě, kde jsem si to mohl uhnat. Courání na Štědrý den? Božohodní ranní vycházka? Štěpánské bruslení? Kdo ví. A jak říká ivonka, rýma (nachlazení) je nevyléčitelná nemoc. Prostě po týdnu přejde. Ale neexistuje lék, který by ji vyléčil. Jeho vynálezce by si zasloužil Nobelovu cenu. Osobně bych mu ji předal.

Po levici mi utíkají Železné hory, zvláštní zalesněný hřeben kopců za Čáslaví, v jejichž středu stojí zřícenina Lichnice. Kolem trati jsou pole a louky holé, a ony kopce v dáli vybíhají ze zasněžených plání. Hezký pohled. I Lichnice je zasněžená. Jakpak bude asi vypadat Vysočina?