První zkouška za mnou - brnkačka

Jak by taky ne, šlo o hospodářské dějiny. Jen jsem po dnešku utahaný, jako bych složil bakalářskou práci, státnici a v podvečer udělal přijímačky na magistra.

Několik hodin z noci si ukrojil arkádovitý tenis, u kterého jsme se s hágenem mohli chvílemi smíchy umlátit. Raketami. A místo spánku v půl třetí plkání z postelí a před desátou jsem vstal asi pouze díky traumatizující smsce z informačního systému, že můj projekt do jednoho předmětu byl ohodnocen pěti body z dvaceti. To by byl reálný problém, ale vysvětlilo se to (jde jen o jednu jeho část)… jenže už se mi nepodařilo usnout, tak jsem raději vylezl z postele a učil se na ony dějiny totalitních režimů.

Písemka sestávala ze tří otázek, které jsem po deseti patnácti větách rozebral. Definice komunismu, syndikalisticko-korporativní systém ve fašistické Itálii, mezníky německé otázky 1945–1990. První dvě brnkačka, třetí jsem uvařil z vody, přednášky na toto téma jsem se jaksi nezúčastnil a jak jsem později zjistil, ani žádná nebyla. Trošičku podrazík.

Nezbylo než čekat na promptní opravení, bylo po půl druhé a ve čtyři mi odjíždí vlak z hlaváku. Profesor (můj oblíbenec) si volal stále a stále jiné lidi než mě, takže jsem tam stáním strávil dobré dvě hodiny. Půl čtvrtá již byla naprostým limitem, ale konečně si donesl od doktorandů další várku opravených prací a mezi nimi jsem už byl. Mimo pořadí, v jakých jména četl, jsem mu vtrhl dovnitř, leč s omluvou, že již nemůžu déle čekat, protože by mi ujel vlak. Změna oproti těm, co mu tam lezli i bez toho, že by je byl přečetl a snažili se to omluvit nějakou vtipnou smyšleninou. Dostal jsem za dvě (doktorand debilní), „Budete bojovat?“, zeptal se. „Kdybych bojoval, tak jedu domů zítra ráno, takže raději ne…“. „Ale tak to vezmeme rychle.“ A zeptal se na čtvrtého teoretika komunismu po těch třech, co jsem v první otázce zmínil. Nic ze mě nevypáčil, protože Stalina jsem tam trochu opisem uvedl taky (Stalinismus komunismus obohatil o kult osobnosti a atmosféru strachu…) a já tedy nemohl na nikoho přijít :) Ale na něm jsme se shodli a navrch ještě Velký čínský Mao, známka opravena na jedničku a odchod. Tedy, odběh. Bylo 15:38 a na hlavák je to ze školy přece jen trošku štreka.

Takže jsem porušil nějaký ten zákaz a vzal to tajnou pěšinkou od školy přímo přes koleje na nejbližší nástupiště. A chybělo tak málo, abych se na té rozbahněné stezce vyválel, až je mi z toho teď úzko. To by bylo vymazlený, cestovat rychlíkem zašvihaný od bahna :)

Cesta to byla dnes dlouhá, já byl unavený z úprku ze školy, trejn jel nějak pomalu, ačkoli na čas, spát se mi moc nedařilo, doma v osm večer… za týden píšu účetnictví (přesunul jsem si jej). To pravé učení teprve začíná.

před jedenácti roky | VŠE Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | czech-kid | před jedenácti roky

Tak to gratuji k tem dobrym znamkam!!! ;-)

Vidim ze to stihas vsechno…ja nestiham nic ani web ani skolu hahaha!! :-D

reagovat

2 | skalain | před jedenácti roky

Tyjo obdivuju kazdyho, kdo se dokaze ucit a jeste ke vsemu v noci…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.