Retro nejtvrdšího ražení - Motorola V100
Před lety, před mnoha lety, jsem s kamarádem mírou viděl Eso. Byla tam
soutěž. O komunikátor Motorola V100. Zamilovali jsme se do něj, poslali
odpovědi na soutěž, a vyhráli samozřejmě houbeles. Ale tím to nekončilo
a (myslím) míra dva kousky sehnal, modrý a zelený. A tak jsem měl Motorolu
V100, komunikátor. Takový malý noťas
Nevím proč, ale včera večer jsem si na něj vzpomněl a dnes ráno jej
zase našel, dokonce i s headsetem a nabíječkou. Strčil do něj simku, dal
nabíjet a ačkoli z toho byl ze začátku trochu zmatený, po chvíli už
normálně fungoval. Tedy, když jsem po pěti minutách zjistil, kterým
tlačítkem se zapíná. Byl jsem z toho skoro naměkko

Nokii jsem tedy na chvíli půjčil ivonce a sám přes den fungoval jen s motorolou, pěkně jako správný nerd. Prostě z recese. Zrovna mi nikdo nepsal ani nevolal. Ale ty staré známé funkce… hlasové vytáčení, oblíbená hra, kompletní klávesnice.

Na téhle klávesnici jsem napsal spoustu smsek. Jak je mi také zelená záře displeje důvěrně povědomá.

No nevypadá hezky? Tak správně retro?

Pěkně připnout k pasu kalhot, přicvaknout headset k límci, sluchátko
do ucha… jako manažer před deseti lety Pak jsem si koupil Nokii 3210, protože přece jen
volání s tou motorolou nebylo právě nejlepší a když mi odešel headset,
raději jsem si koupil nový mobil než za x stovek shánět sluchátko.
A popravdě, byl to rozhodně krok zpátky. Nokia toho uměla mnohem méně.
S Nokií 3120 to bylo lepší, tři roky jsem s ní vydržel a teď na podzim
jsem si koupil Nokii 6300.
Ale tohle, to byl můj první mobil.
před 13 roky |
Obrázkově |
20 komentářů