S hladem z haly
Ještě pár týdnů (dní?) a bude tady ze mě na škole známá figurka, protože svoje vysedávací místo jsem dnes změnil jen o pár metrů. Ale opět sluchátka na uších, xicht přilepený na displej… mimochodem, už jsem spotnul pár fotek, tak se běž nejdříve kouknout na ně.
Vedle mě sedí jakub se svým noťáskem, nějak jsme se tu sešli a nejdříve si povídali přes toho, co seděl mezi námi (pro jednou nejsem v křesle, ale na pohovce). Ten to za chvíli vzdal a odešel
Včera jsem nic blognout nestihl, měl jsem trošku nabytější program. Nabitý? Hm… celý den se mi blížila písemka/zápočťák z matiky. Docela jsem si na něj věřil, ale rozhodně si nebyl jistý. Jako vždy, z písemek nervím… ale příště už budu klidnější, prostě to jen chtělo trochu zapadnout (už na sto pro) do školního života. Zatím to totiž moc zodpovědného učení neobnášelo. Takové výlety do prahy
Matika nakonec nadešla, já si dal přes rameno noťas, ten si nechal v úschovně v budově školy, abych – kdybych odešel z matiky dříve – někam na půl hodinky sedl a přece jen se zonlineoval. Ještě k tomu mě lákalo vyzkoušet voice icq Skype. Představ si to samé jako icq, jen místo datlení do kláves mluvíš do mikrofonu a ze sluchátek slyšíš svůj protějšek. Mluvit s více lidmi naráz standardně nejde, ale co naděláš…
Do matiky jsem přišel minutu po začátku přestávky (tedy 15min před hodinou) a zbylo na mě posl pár míst v prvních lavicích. A co, opisovat jsem neměl z čeho, tak mi to mohlo být prakticky jedno… ale narozdíl od regulérních hodin jsme se tam skoro nenaskládali. Rozdala se zadání, pustil jsem se do počítání a za dvacet minut se rozhlížel a chtěl odejít. Test byl snadný. Pro člověka, který se na něj půl dne šprtal a s 95% úspěšností věděl všechny typy příkladů, co tam budou. Pak to šlo Zuzka je zlato, poskytla mi svoje zadání.
Ještě jsem tam chvíli sedět a čekal, až se někdo zvedne první a odejde, ale nakonec jsem to musel být já Vážně jsem chtěl na net a sedět nad popsaným papírem nebylo nutný. Dnes jsem se via mejl od profesora dozvěděl, že jsem to dal na 6.2 bodu z 8. Tedy úspěch. Asi jsem tam někde nezdůvodnil pár rozhodnutí. „Ano, L4 je vektorový prostor.“ Tečka
S noťáskem jsem se usadil do haly, pak ho zase pěkně vrátil do skříňky a doběhl si na kolej pro zapomenutou wi-fi kartu. Pak už vše šlapalo jak mělo… skoro jsem nestačil ani zapojit sluchátka a už „volala“ sestra Zpočátku spojení trochu blblo, ale pak se ustálilo a žádné praskání či jiné rušení se neozvalo. Fajn věcička. Budu využívat… a co vy? cz_juneau.
Pak jsem noťas zase sbalil, na koleji si udělal něco k jídlu, hodil se do gala a vyrazil do pražské tmy. Sraz s čarodějkou u koně na václaváku. Tenhle záměr či domluvu mělo asi dalších padesát lidí Prošli jsme václavákem k metru a vyrazili na mírák do čajovny u dvou šálků. Vybírala samozřejmě čarodějka, ani nevím, co bych sám navrhnul… vždyť tu až na kolejní karlos bar nic neznám. Jenže ona pro změnu neznala cestu a byla tam jen jednou před čtvrt rokem. Směrem jsme vyrazili blbým, vrátili se a šli jinam, kde jsem za rohem kavárnu našel. Čajovnu…
Ta mě ovšem překvapila a jestli čajovny vypadají takhle, tak do nich víckrát nepolezu… tohle opravdu není pro moji krevní skupinu. Přežil bych tam, ale myslel si svoje… srážka představ s realitou.
Jenže bylo plno. Takže jinam… třeba projít si noční prahu. Tak to nakonec dopadlo, procházeli jsme se uličkama, přes karlák na opuštěnou malou stranu, pak kampou k malostranské na trase á. Taková nenáročná procházka, spousta smíchu, povídání… a zimy, hladu, žízně Možná by neškodilo někam zapadnout, ale nějaký pajzl mě neláká. To bych holt musel vhodnou útulnou hospůdku znát.
Právě mě prozvonila… z čehož možná (správně) usoudíš, že o ivce stále neví.
Rozloučili jsme se v metru, každý vyrazil najinou stranu. Jen jak jsem vylezl z busu u koleje, už jsem psal ondrovi, ať postaví vodu na kafe Dorazil jsem promrzlý a zkřehlý, však jsem také vyrazil jen v košili a podzimní bundě. Jednak tu zimní nemám, druhak jsem se do čajovny nehodlal navlíkat. Když jsem pak naznačil, že svoje zmrzlý pazoury položím na danova nahá záda, tak div nezalezl pod desku stolu
Hrnek kafe to spravil…
Do pozdních hodin sporadické opakování do makroekonomie, kterou jsem dnes ráno celkem spokojeně napsal. Písemečka za dva body… pro noťas uložený ve skříňce jsem si nešel, zbývala půl hoďka do oběda, tak jsem si sedl na školní komply. Pak do menzy, s danem na žižkov, hodina historie. Btw, teď jsme se tu na okamžik sešli všichni z našeho pokoje až na dana, který po hodině na žižkově odjel domů. Hezká náhodička.
No, hodina historie opět brilantní. Občas měli někteří i problémy, když se pokoušeli přestat smát. I já s alčou občas nemohl Historie mě baví, mezinárnodní vztahy taky… diplomacie je jasná volba
Alča pak po hodině mířila domů = metrem na vyšehrad, takže se mnou ale dvacet minut cesty (od dveří školy) měla. Povídali jsme si o všem možném, hlavně ale o historii, protože se ukázala jako fanoušek tohoto vědního oboru. A protože v dějinách mám taky svoje želízka, tak jsme si toho řekli opravdu hodně. A slíbila mi, že mi příště donese přijímačkový test na fildu. Sama měla 29b, tak kdoví kolik udělám já naprosto bez přípravy… osobně doufá, že budu horší
Jinak ji prý naštvu
Hm, teď se tady u nás dvou zastavil nějaký slovák s noťasem, jestli bychom mu nějak nenatáhli winrar. A není připojenej k netu. Tak jsem vytáhl erwo, které nosím nonstop v tašce s notebookem, jakub mu na něj připálil onen program a bylo to. A už je zase pryč.
Jakub sám mě komanduje, ať píšu rychleji, že nemá co číst. Pcháá… posílám ho po webech přátel, které stejně z velké části zná.
Brečím hlady.
Co napisať ďalej? Z autobusu u kolejí jsem hned vyrazil na školu, vyzvedl si noťas a naštěstí našel sic hned u zásuvky do elektřiny, takže jsem využil i napájení a sedím tu už asi dvakrát déle, než by utáhla samotná baterka.
Ha! A právě kolem prošla alča. Tak tu jsem tedy nečekal. Kdoví, co tu dělá, dnes už nic mít neměla. A na jižáku taky moc hodin nemá… ale příjemné shledání na jedno mávnutí
Fajn, dopisuju, půjdu na kolej, nakoupím horu chleba, poleju to kečupem a naperu do toho salámy,… a sežeru. Hlad nemám rád. Hlad se má vyhladit, potřít, zlikvidovat. Už brzy…
Pak sbalím noťas znovu, do báglu naperu cd's s filmama a vyrazím na pokoj k danči a zuzce promítat Angličtina mě moc nevzrušuje, věnuju jí chvilku před půlnocí…
Tak, co? Spokojenej, jakube? Početl sis hezky?
před 16 roky |
Ze života |
32 komentářů