S Madonnou v posteli

Proč právě poslouchám (tuším) poslední album Madonny a ležím při tom v posteli? Mohl bych si něco vymyslet, ale nakonec, proč nešokovat :) Jeden z jejích songů hrál na pozadí porna, které jsem sledoval a nevím proč, ale strašně se mi chtělo poslechnout si ten song sám o sobě. A tak tu teď sedím, opřený o stěnu s polštářem za zády, noťasem na nohou a poprvé zjišťuji, jak je ve tmě výhodné mít bílou klávesnici. Ale poprvé na ní regulérně píšu, a trochu mi to dává zabrat. Baterka mi vydrží ještě dvě a půl hodiny, album bych si tedy mohl poslechnout několikrát. Ale také jsem se díky bouřce dostal do postele v deset a mohl bych toho využít a opravdu se vyspat. Práce neuteče. Nemá nožičky.

Dnešek se předešlým dnům lehce vymykal, práce jsem ráno udělal habaděj a po obědě se jelo na koupák. Teplo bylo, co jiného pak taky dělat… já, sestra, ivonka a dj. Řítil jsem se údolím řeky patnáct kilometrů na jih ve snaze dohnat lehkou časovou ztátu a v myšlenkách se zabýval ironickou pravdou, že opatrněji jezdím, mám-li na zadních sedadlech vratké zákusky a ne člověčí parťáky. Nelichotivé.

Voda byla ledová. I já to uznal. Ani osprchování stejně ledovou sprchou na vlezu (tisíc malých jehliček, slovy dje) na tom nic nezměnilo, ve vodě se jen tak moc vydržet nedalo. Nějaká ta šipka, pár temp, jednou jsem si bazén podplaval, na posledním metru z vody vyjel jak ruská jaderná střela a srdceryvný nádech musel být slyšet i na opačné straně areálu. Na deku, na pivečko a holky na grenu, pak po delší době znovu do vody, ale tam jsem tentokrát vlezl jen jednou a raději vystavoval svůj opálený pupek na břehu. A tam jsem si všiml peti a dje upozornil na jeho bývalou spolužačku, mými slovy jeho femme fatale. Tak už to bývá… chodil jsem na gympl a osm let se pachtil platonickou láskou ke své femme fatale, on chodil na stejný gympl a osm let se pachtil zase s jinou platonickou láskou. Smutné je, že oba jsme měli asi tak stejný úspěch. Tedy, slovy, žádný. I když – on mluví o nějakém úletu, ale ne že bych potřeboval nutně vědět, kam až to vůbec zašlo. Bohatě stačilo, když na dotaz na ni v neděli odpověděl, že pravděpodobně šoustá někde v neměcku. Inu, do úterka se vrátila. I s klukem. Na bazén. Deku si nevědomky dali pět metrů pod nás.

Inu nezbylo než si dojít pro druhé pivo… odešli jsme pro malý, vrátili se s velkými („Malý jim prej došlo, Ivi.“).

Do tohoto okamžiku nebylo toto jejich bezeslovné setkání ničím výjimečné – lehce jsme se tím bavili a já ho popichoval, pivo na odvahu bezstarostně se s ní případně bavit. Ale to ji tak netáhlo, válela se na dece, její kluk na ní… a zatímco dívčí část našeho výletu měla na starosti takové produktivní kratochvíle jako opalování, my dva s pivy v rukou beze slov koukali, jak tam ta snědá bohyně klátí dlouhýma nohama a – slovy dje – špulí na nás mufina.

A teď intermezzo pro slečny: nepředstavuj si dva slintající informatiky, kterým se pět metrů před očima vrtí do slaboučké látky plavek skryté ohambí nějaké holky, ale dva kluky, z nichž jeden ji platonicky tolik let miloval a nyní sleduje, jak se k jejímu pomalu nahému tělu tiskne jiný, a druhý, který si toto všechno uvědomuje a dokáže si rozsah zkázy velmi dobře představit. Z vlastní minulosti?

Jak trefná byla moje poznámka, že tohle je pohled, který zároveň bolí i těší. Humorná rovina těch několik následujících minut převažovala, ale … co si budeme my staří empatici vyprávět.

Odcházeli jsme, a neb nám do té doby ona saň nevěnovala ani pohled navzdory vzdálenosti, nijak jsem rozloučení nevyhledával. A to mě potkala na parkáči v brně před odjezdem k moři a vítala se se mnou jako se starým známým. Otočení po padesáti metrech, seděla s cigaretou natočená k nám a na tuto chvilku čekala. Mávl jsem jí, otočil se zpět, dj si toho všiml, ale jak se zachoval on, to už jsem já hledíc vpřed neviděl. Mávl jí také, nebo nemávl? To už je přece jedno.

Proč se tomu tak dlouho věnuji? Protože toto jsou přesně ty pocity, nálady, prohry a malá vítězství, lásky a ztráty mých let na gymplu. Přesně ty, ze kterých jsem se s pomocí úvah dostával. Úplně to vidím před sebou.

Just one kiss, just one touch,…

před dvanácti roky | Myšlenky Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | endlife | před dvanácti roky

Chjo, gympl, to byly časy.

reagovat

2 | honza | před dvanácti roky

No jo, platonické lásky, gympl … co si budeme povídat. Zběžně se v textu poznávám. Nechci si tu „u tebe“ vylévat duši, to můžu „u mě“. Jen doufám, že má PL (snad) skončí s letošní maturitou. Jen aby nešla na stejnou VŠ jako já :-) :-( – smutek zahalený humorem, v oněch situacích tak typické, což? :-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.