S prázdnou sklenkou vína trávím čas

A není to jen tak ledajaký čas. Je to konec dne. Má to svoji symboliku. A asi nic víc. A neboť první čtyři věty tohoto textu nedávají moc velký smysl, tak čtenářům svatosvatě slibuji, že ani ve zbytku textu to nebude lepší. Přece vás nebudu ničit divokými dějovými zvraty…

Ráno si potichu přicupitalo šíleným elektronickým vyřváváním mobilu v 6:55. Chvilku jsem se ještě povaloval, poslouchal auta na silnici, cinkání mámy v kuchyni a její odchod do práce, až jsem nakonec k sedmé opravdu vstal, probral ivonku, zase ji uložil a šel si uvařit kávu.

Nebe bylo nízko a chladně šedé. Naprosto chladně, naprosto šedé. Hned ten úsměvný pocit, jako bych se byl vrátil v čase do dob posledních let na gymplu, kdy jsem na hrázi trávil podzimní večery a sem tam si tam i něco blognul do poznámkáče. Seděl jsem potichu na schodech nad rozvlněnou hladinou, foukal vítr, vše objímalo temné chladné ticho… za zády mi za celou dobu projela dvě auta, neotáčel jsem se po nich a nevšímal si jich. Jen ať si přemýšlejí, kdo to tam u položeného kola sedí nad vodou a přes oranžové brýle pozoruje lesy na protějším břehu.

Teplota vzduchu sedm stupňů, teplota vody v hrnku točícím se v mikrovlnce devadesát šest stupňů. Zalil jsem si kávu v oblíbeném hrníčku, do půllitrové sklenice natočil vodu a odešel k počítači. Pitný režim prakticky neznám, za večer jsem schopný vypít půl litru vína, celou noc se bez doušku vody dehydratovat, ráno si uvařit kávu a poprvé se regulérně napít až během oběda. Upil jsem vody, spustil server na notebooku a přes síť začal pracovat na desktopu (klávesnice je klávesnice).

Hodina u starosty, domlouvání na pomoci na připravované knize o mé vesnici, dostal jsem fotky a texty a jako znalý prostředí pozařazuji fotky na vhodná místa textů. Vysvětlení na 10 minut, strávil jsem na obecním úřadě hodinu a jedenáct minut. Tentokrát mi to i vadilo, plýtvání časem to bylo úplně hmatatelné. Ale těším se na tuto práci… kdybych do pc nekoukal celý den, vzal bych si materiály na noťasu do postele a před usnutím bych si je prošel. Historie, stavba přehrady, naskenované staré pohlednice…

Práce, práce, práce… alespoň že jsem k večeru vyrazil na tu přehradu. Únava, vysílení, sliny v puse, dech jak lokomotiva, ale nahoru jsem vyjel a na schodech si odpočinul. Nestrávit tuhle půlhodinku venku, asi by mi z toho cicmání s prací šáhlo. Nejhorší je pracovní den, kdy si večer nemůžu vzpomenout, na čem jsem vůbec od rána dělal. Jako třeba dnes.

Sklenka vína, Závody v dobývání vesmíru, von Braun vs. Koroljov, německý raketový výzkum, spousta dalších mně tak (částečně) důvěrně známých věcí. Naproti tomu včera dokument Ptačí svět. Různí ptáci, jejich létání, dech beroucí záběry, smutné osudy (po přeletu tisíců kilometrů atlantiku rande s broky nebo koupání v ropné louži v docích,…)… no přečtěte si o tom sami.

A tak už si jen poslouchám The Killers a pomalu odcházím spát. Snad bude zítřek produktivnější.

před desíti roky | Myšlenky Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | juneau | před desíti roky

test

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.