Šedesát kilometrů v nohou

„Dneska by to šlo,“ říkal jsem si od rána. Bylo krásně, teplo, obloha modrá a mně bylo jasné, že se budu chtít odpoledne odreagovat od práce. Takže proč nevyrazit na jeden extrémní cyklistický okruh a neprojet během 57 kilometrů tři kraje? A tak jsem je projel … původně měl jet i peťák, ale tomu to nevyšlo a když na to přijde, já přece jen raději jezdím sám. Nemuset na nikoho brát ohledy je k nezaplacení, nechci ho podceňoval, ale za 2 hodiny 58 minut bychom to společně asi nezajeli. Posledních osm kilometrů mírného stoupání k domovu jsem jel na krev, zíral na asfalt před přední kolo a šlapal a šlapal a šlapal … jestli pak se pode mnou ráno podlomí nohy, až vstanu z postele? :)

S ivonkou jsme se projeli už v sobotu na místním memoriálu, kdy jsme si lážo plážo objeli celou přehradu, dohromady nějakých 24 kilometrů. Ale to jsem opravdu nehrotili a kopce poctivě vytlačili.

Vše ostatní, co se tu děje, je jen práce. A psát o ní by byla pěkná nuda.

před devíti roky | Cesty Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.