Semestr se pomalu láme, a jaro stále nezačíná

Šest hodin, za hodinu už budu pomalu vyrážet k ivonce. A zítra ráno do prahy. Kvůli debilnímu X-faktoru dnes nedávají Dr. House, takže nevím, co budeme večer dělat. Každé pondělí Dr. House, každý pátek Losti… a dnes jde za oceánem do éteru i nová řada The Big Bang Theory. Nádhera.

Víkend utekl. V pátek šla ivonka do práce, já jel domů a dal si do pořádku účetnictví. Konec března se blíží a daňovému přiznání nikdo neuteče. Celé dopoledne mi to vzalo. Odpoledne opět k ivonce a co se dělo až do večera, to už ani nevím.

V sobotu jsem snad i chvíli pracoval, ale už si nejsem jistý, co přesně to bylo. Odpoledne oslava osmnáctin míši, budoucí švagrové, a večer ples. Ten s jídlem, který jsem tak opěvoval a který mě tentokrát tak tragicky zklamal. Na antibiotikách a řidič, dj jenom řidič, a zábava pak vázla. Ani jsme neseděli přímo v sále… aspoň jsem se najedl, ale… no těžko to vysvětlit, jsem rád, že se na mě ivonka nenaštvala, tvářit jsem se musel hrozně. Inu, zase tak moc mi to sezení u stolu nevadilo, byl jsem unavený a odpočíval jsem si :)

Nedělní vstávání v půl dvanácté, pohodička největší :) Bylo škaredě, tak kam spěchat… po obědě jsme jeli k nám a chvíli na to k babičce popřát jí k narozeninám. Cestou jsme se zastavili podívat na kolonii bledulí v jednom nivním údolí. Podmáčené louky, louže vody, studený potok, trsy bledulek a mezi tím tři modré pytle s odpadky. Na nikoho neukazuju, ale… chataře bych střílel! Nejdříve do levého kolena, pak do pravého, pak do žaludku. Nic o člověčí morálce a rovnosti nevypovídá více než to, jak se chová k Přírodě.

Posezení u babičky bylo fajn, neřešila se žádná politika a děda neměl proč se rozčilovat, čtyři psi v místnosti se postarali o patřičný rozruch a jen na ivonku něco lezlo (chřipka, případně Ben, když měla v ruce kousek koláče). Domů přes nejvyšší hřeben v okolí, odkud je ve větrné dny vidět až do Jeseníků. Včera ne. Ale těžké temné mraky pluly skoro na dosah nad našimi hlavami… nj, to se to kochá, když člověk řídí.

Dnes (v pondělí) jsme vstali dříve, abych dojel daňové přiznání odevzdat na finančák v rozumnou hodinu, kdy tam nebývá moc lidí. Vyšlo to ideálně, za pět minut bylo vše odbyto a rok podnikání úspěšně za mnou. Jen cestou zpátky jsem si před ivonkou utrhl ostudu a u auta málem kola… vjel jsem do 90° zatáčky a ani ne moc rychle, ale přemýšlel jsem a nedotočil jsem ji (auto bez posilovače), jedním kolem sjel do škarpy a strhl volant, abych to vybral. Záhy se utrhla zadní kola a jeli jsme do protisměru/druhé škarpy, ale to už jsem srovnal a dál jel pomalu a rozhozen. Co teprve ivonka na sedadle smrti. Nakonec, stejně tuhle zatáčku projížděla před lety i máma :) To je tak, když člověk dumá nad tím, na které že skále asi kdysi stála socha světce, která dala tamějšímu údolí jméno … před chvílí jsem si to zjistil na netu, takže tama budu jezdit bezpečněji.

Taky bylo snazší o tom nepsat. Tajit to. Ale ne, raději si to tu pěkně poznamenám. A budu zase chvíli jezdit opatrně. Jako tehdá s tou jednou srnkou na účtě.

před devíti roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před devíti roky

Tys hrál zamlada ten Carmageddon, co? :-)

O víkendu jsme byli s wendy prozkoumat cs_karlstejn ;-)

reagovat

2 | CZNeo | před devíti roky

juneau: jj, pondělní TBBT mě rozsekalo

-hgn-: hezky řečeno :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.