Show must go on

Čtrnáct otázek z makroekonomie je po dnešním dni za mnou… věnuju jim ještě asi celý zítřek, teď večer si minimálně polovinu z nich pročtu ve skriptech. Nebo skriptu? Kupodivu se mi to z ní čte lépe než z cizích výpisků… nejsou tam chyby a pravopisné omily

Ale teď ještě není ani tma. To až půjdu spát, tak si místo notebooku a nějakého filmu vezmu knihu a budu se svědomitě připravovat na zkoušku, jež mě čeká příští týden. Ještě je daleko, ale dál než dnes už nebude. A nezávisle na tom je nyní venku ještě světlo. Něco po půl deváté. Možná tohle za pár okamžiků utnu, trochu se obléknu a s brýlemi na očích vyrazím na silnice. Mohl bych si vyjet na hráz přehrady, dlouho jsem tam nebyl. Jezdit si ve vzpomínkách, chtělo by se říci, protože tak jsem trávil spoustu jarních a letních večerů. Jen se projet vesnicí a vrátit se domů, lehký pot smýt sprchou a zašít se ke komplu právě když už se úplně setmělo.

Trochu mě odrazuje to, že bych se musel přiobléknout (to jsem nikdy nedělal dobrovolně) a druhak jsem si dnes už třicet kiláků najel, až mě píchalo všudě možně (včera jsem se vycukal na večerním fotbálku). Ale nakonec, zítra bude třeba hnusně a to budu právě odpočatý. I když… asi k večeru pojedu za ivonkou.

A budu se nakonec dnes ještě učit? Nevrhnu se na návrh jednoho webu? Nevím… vstával jsem brzy, s knížkou na posteli bych asi brzy klimbal, což se mi u pc jen tak nestane. Ale zase… nebude mi to pak chybět?

Tlachání o ničem ukončil junův odchod od počítače směrem ke garáži.