Sněží

Nečekal jsem, že má sněžit, a tak mě poprašek za oknem překvapil. Ale poctivý sníh už tu byl někdy po Martinovi. A tak je prvního prosince, sobota ráno, snaha dohnat trošku práce … ten měsíc zpátky, kdy jsem naposledy něco napsal, bych opět mohl odbýt jedním slovem, „dřina“.

Rozebral jsem dlažbu terasy. Dvacet sedm metrů čtverečních šedé parkety 20×10×6 cm. Každou jednu z těch cca 1350 parket (2.5 kg) vzít do ruky, z každé strany omést ocelovým kartáčem, dát do kolečka, po cca 40 kusech odvézt k cestě a vyskládat na paletu, a zpět. Jedno odpoledne jsem se do toho s vervou pustil, a ta mě opustila tak za hodinu, kdy jsem zjistil, že tímhle tempem nebudu dělat cca 10 odpolední nic jiného. A taky to tak bylo. Když jsem na to cca o půl čtvrté šel, a hodinu pracoval (než se začalo stmívat), tak jsem byl schopný rozebrat dva a půl metru čtverečního. Byl jsem z toho úplně v depresi. Ale bylo nutné tu dlažbu čistit, kdybych ji chtěl prodat, tak musí „nějak vypadat“… a ne být zališčená od mechu a písku, co byl ve spárách. Takže čtrnáct dní tohohle sraní. A pak jsem jeden podvečer – pod září halogenky a s čelovkou – stál u terasy a dlažba byla pryč, jen podkladový štěrk. A tak jsem dva večery nabíral lopatou štěrk a vozil ho na plácek vedle terasy (kde byl v létě bazén). A udělal tam poctivou hromadu. Stavitel terasy dal na dno pod štěrk aspoň geotextilii … ale jen na polovinu! Pod druhou polovinu natáhl jemňoučký igelit, připomínající potravinářskou folii. Samozřejmě úplně na sračky. Až jsem tedy byl jedno odpoledne na holé hlíně, začalo se šeřit … ale copak půjdu v pět domů čumět na televizi? Zažehnul jsem halogen, přistavil kolečko, a začal odkopávat a odvážet hlínu. Musel jsem terasu o cca 10 cm prohloubit, abych ji mohl nově dobře „založit“ hrubým štěrkem. Takže nějakých 25 m2 o cca 10 čísel prohloubit … laicky dva a půl kubíku hlíny. Toho večera jsem zvládl vyvozit skoro polovinu, za pomoci piva a slivovice …

Druhý den napadlo pět čísel mokrého sněhu. No mydlil jsem se v tom bahýnku pěkně, ale pak jsem si zase mohl galoše hezky pucovat ve sněhu, když jsem odvážel kolečko k hromadě hlíny. Vykopával jsem to tři večery, hned následující den ráno jsem si to spočítal a domluvil dovoz šesti tun 16–32 štěrku. Šest tun. Koukal jsem na kalkulačku, a uvědomoval si, že těch šest tun budu muset růčo naložit do kolečka, a proti mírnému svahu vyvézt cca 15 metrů k terase. Povzbudivé. A tak jsem si odpoledne plivl do dlaní / rukavic, položil do terasy geotextilku, a šel nakládat štěrk. Za pomoci dvou piv, uzeného a tří slivovic jsem nasadil tempo tuna za hodinu, a cca čtyři tuny převozil do terasy. Druhé odpoledne zbytek, a kokotsky mi cca tuna štěrku zbyla. Raději jsem měl objednat míň, a pak si pro chybějící dojet s vozíkem, než nyní řešit, co s hromadou hrubého štěrku. Ale těch hromad bordelu už kolem domu mám, že se tu další ztratí. Terasa naplněná štěrkem, a já se „držel“ – čekal jsem, že tohle nasazení prostě musí něco odsrat, kolena nebo záda … ale pořád nic. Další den přivezl táta vypůjčenou „žabu“ či jak to nazvat na zhutnění štěrku, pojezdili jsme štěrk terasy i chodníku, dovozili pár koleček, a žabu zase odvezli … a pak, při vykládání z vozíku, kdy jsem nacouval hezky až k rampě, se tátovi nechtělo oddělávat zadní čelo, a že „to zvládneme přehodit, ne?“. Zvládli jsme, a já si zkurvil záda.  POSLEDNÍ pracovní úkon za celé ty týdny kolem terasy, vyložit žabu z vozejku … ale celkem to přešlo.

Dlažba bude asi teď po víkendu. To se má i po desítkových mrazech oteplit na deset plus, takže možná budu fakt pokračovat … rozhodně nehodlám mít celou zimu 4 palety dlažby před vchodem do domu, i kdybych je měl postupně rozebrat a odvozit a vyskládat zase u terasy, ať si počkají do jara tam. 

Tím jsem došel k víkendu, kdy v neděli vyrazila ivka s Bárou a švagrovou do Brna do dětského centra, a Adam šel na hlídání k babičce. Já pracoval. Bára se cestou pozvracela, respektive pozvracela ivku tak, že si ta musela koupit nové oblečení. Ale pak už byla OK a v centru se vyžila. Vrátili se, vyzvedli jsme Adama, ten se ivce nezdál, a naměřila mu skoro 39 horečku. A žůžovní nedělní večer a noc začínala … nakonec to skončilo ivkou s hořícím Adamem v obýváku, kdy mu nějaký čípek vždy na pár hodin zabíral a teplotu srážel, a mnou s Bárou a kýblem v ložnici, kdy se vždy po cca hodině s pláčem budila a do pár sekund zvracela (což už stejně neměla co) … jako slušnej zátěžovej test, co si budeme povídat. Takže madam si užila zácvhat střevní chřipky, a madamec nějaké horečky, která mu pak už polevila a vyšetření u doktorky žádné zásadní problémy v krvi ani moči neodhalilo … až na to, že má silnou anemii či co, málo železa. Což ale u novorozenců se žloutenkou není zase tak neobvyklé či co. Takže dostal kapky se železem, které ale buď způsobují zácpy, a nebo úporné průjmy … což jako obojí je u tříměsíčního mimina „to nechceš“. 

A tak mi včera v 7:45 pípla zpráva, že má adam strašný průjem, a že potřebujeme kojeneckou výživu bez laktózy, to že by mohlo pomoci. Tak sedám do auta a jedu do lékárny, kde ji nemají, volám si do města a po potvrzení tam i vyjíždím. O půl desáté jsem zpět s výživou, a o půl jedenácté volá švagrová, že jí za jízdy zdechlo auto a stojí na blikačkách na silnici. Motor točí, nestartuje, nejde do něj palivo. Na zamrzlou naftu je málo mrazu, mínus tři. Takže docela reálná možnost je, že se jí zasekl plovák v nádrži a neukazuje jí stav paliva, respektive si myslí, že je tam čtvrtka nádrže, ale přitom ji vyjela dosucha. Odtáhnu ji na laně na parkoviště, zavezu do práce, a jedu koupit kanystr a dvacet litrů nafty. Mezitím ještě najdu chybějící handsfree, co mi nepozorovaně spadlo z ucha … rozježděné na sračky na místě, kde jsem ji odtahoval. Po hodině jsem zpět u auta s kanystrem, plním nádrž, ale tím to tedy nebylo. Vrátím se domů, naoběvám, a jedu zpět, kde již čeká švagřin ex, který mi pomůže auto odtáhnout k jeho známému mechanikovi. Hned po dvou kilometrech strháme lano, takže odstavit auto a sehnat jiné, a pak pokračujeme. Oktávka dostala pokouřit jako dlouho ne … mechanik zkouší všechno možné, až diagnostikuje vadné palivové čerpadlo u nádrže, které netlačí naftu k motoru… tak mu tam auto necháme, a po dvou hodinách jedeme promrzlí domů. Bylo čtvrt na pět.

Ty vole, kdy tohle skončí …

před týdnem | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.