Sněží

A zase další měsíc pryč, středa před vánoci. Kdyby nebyl mínus jeden stupeň, tak bych řekl, že mrholí, ale něco jemňoučkého se z nebe sype. Přes noc centimetr sněhu vše pocukroval, ale na dlouho to nebude.

Týdny ubíhaly stále stejně – (snaha o) vstávání před pátou v týdnu i o víkendech, do tmy u počítače, po večeři ještě často na hodinku dvě znovu. Není to marné, si „uklidit stůl“ od sranců, co mi lidi stihli někdy od páté hodiny naposílat, a moci ráno začínat vyloženě s hlavní prací, a ne řešením drobností … postupně z toho na mě přestaly padat i deprese. Ono zdvojnásobení výkonu neslo ovoce a uhrazené faktury, zakázky začaly dobíhat. Obrovsky rozsáhlý web o jakýchsi alternativních porodech (jop, přesně tak …) je spuštěný. Loni touto dobou se začal řešit! A reálně jsem na něm pracoval od půlky srpna, a poslední dva měsíce dennodenně. No taky je to asi nejvyšší faktura, co jsem kdy vystavil. Jaj! Další náročný web je z 99% dokončený a zítra spouštíme, prominentní zakázka pro jednu z českých top tenistek. Jaj! 

A tak už si pár dní před vánoci dovoluji i trochu lajdačit (třeba v pracovní době psát na blog)  … ale když jsem včera kolem páté skončil za holkama … tak co dělat? Koukat na Krtka a Pandu? Po deseti hodinách čumění do monitorů si číst? (Co když zase k vánocům dostanu knížky, aniž bych sáhl na ty od narozenin?) Venku je tou dobou tma nebo mráz, nebo obojí, a dělat se tam nic nedá. Chtěl jsem uklízet a reorganizovatbordel v patře, aby po vánocích nic nezdržovalo pokračování v rekonstrukci … jenže ivka naleštila dřevěné schody něčím, co se pomalu vstřebávalo, a já bych se tam během neustálého chození buď zabil, nebo tam brutálně našlapal … tak třeba dnes.

Před oknem z obýváku jsem do země opět zatloukl kůl a přivázal k němu „větef“ (z jabloně), pověsil na ni krmítko a připevnil světýlka … a vánočně záříme. Také jsem chtěl skácet „malý“ smrk vedle plynobudky, který měl dva metry, když jsme to tu koupili, a nyní má šest a roste dál … do drátů. Tak bych ho uřízl, zkrátil, a že bychom ho postavili zase na druhou stranu domu nad silnici, a také ozdobili? Proč ne?! No, nakonec jsem ho nekácel, protože ivka přivezla jiný smrček od holek z vánoční výstavy, a tak jsme ozdobili ten, a vánočně záříme ještě nad křižovatkou. Spešl kvůli tomuto stromečku jsem si objednal třicetimetrovou prodlužku za půl tisíce, abych jej mohl také připojit na časovač v zásuvce v dílně na opačné straně pozemku. Prozatímně jsem vytáhl krátkou prodlužku ze sklepa a každý den ji chodím strkat a vytahovat ze zásuvky, ale není to nic moc – pokud večer zapomenu a jdu tam skoro nahý div ne z postele. Není tam o moc tepleji než venku, kvůli otevřenému okénku. No, a pointa je, že onen balík s prodlužkou a pěti dalšími dárky ke mně vyrazil už před dvěma týdny, a přesně sedm dní už leží bez pohybu na PPL depu v Brně (asi). Začínám být nervózní.

A na kole jsem byl naposledy 1. srpna …

před čtyřmi týdny | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.