Sobotní fotbálek, zážitek jak víno

V sobotu jsem špatně spal a pak pracoval v lese. Ačkoli by ta lesní práce bohatě stačila na naprosté vysílení, šlo pouze o rozcvičku před večerním sálovým fotbálkem Takže jsem ve čtyři dorazil domů naprosto bez sil, dal si kafe, blognul o tom a odjel do haly.

Hráli jsme v osmi, což je lepší než tradičních šest lidí a nutkání zvracet vysílením po prvních pěti minutách. Co na tom, že tři protihráče jsem znal jen od pohledu. Hlavně že to byla dobrá hra, hra s velkým H. Tedy Hra Chvílemi mi lehce cukala stehna a já očekával křeč, pak mě brala křeč do svalů pod klenbou chodidla, ale sil na běhání bylo dost. Odcházel jsem o půl hodiny dříve, pže ivonka se sestrou (cachtající se v bazénu) potřebovaly odjet, užil jsem si tedy hodinku fotbalu a pak tam musel kluky nechat. Zvláštní, jak se můj odchod podepsal na skóre. Po pár minutách to bylo 1:1, pak si nás chvíli podávali a my prohrávali 5:1. Za chvilku přišla zase naše iniciativa a my to vyrovnali a otočili až na neuvěřitelných 9:5. To už přišla ivonka, a já běžel do sprch a pryč. A než jsem se po pěti minutách vrátil, stihli kluci zase prohrávat 10:9. Jako na houpačce 

Ale sranda to byla strašná, sport úžasný a jak se pak večer usínalo. To jsme ještě s ivonkou vytáhli mezi lidi barmanku míšu, co sedí po operaci kolene doma. Před spaním TBBT a HYMIM a bájo den za námi.

Takže už druhý den v tahu hekám Takové fyzické vypětí v jeden den nebylo pro mé lenivé tělo nic příjemného. V neděli odpoledne – krásno a slunečno – jsme tomu nasadili korunu výšlapem na louku na vrcholku kopce nad vesnicí, což tedy bylo 15 minut čistokrevného stoupání (mnohdy do střechy), kde bylo sice hezky, ale fičelo až běda. Alespoň se taky protáhla i ivonka 

A dnes? Cesta do prahy a za hodinku dvě… DERBY!