Sobotní jaro

Byl sedmý květen, první máj, ranní máj, byl práce čas … akorát že je půl deváté a sedím u PC. Včera jsem odpadl brzy, seděl vedle ivky na gauči a když jsem se na ni znovu podíval, tak už byla vykoupaná, s umytými vlasy, nalakovanými nehty, a prý mi po stopadesáté říkala, ať jdu spát, že už tam hodinu klimbám. 

Ve čtvrtek dopoledne telefon od táty „Tak June, počítáš s tím, po obědě?“ „Eh … s čím?“ „No… přece … domlouvali jsme se se strejdou, že v jednu … já myslle, že jsme domluvení … měl bys čas, jít s náma, chceme vytahovat ten javor tam dole, …“ … ukázalo se, že nastala chyba v komunikaci. Nebyl by problém, aby mi odpadla klávesnice od ruk a já šel do lesa, jenže mi měli přivézt hliníkový žebřík. Který mi FOFR dovezl minutu poté, co jsem zavěsil s tím, že zavolám řidičovi, kdy tu bude. 

Žebřík … pár týdnů tu z okna kanceláře v prvním patře koukám na okapy nalevo napravo, jak se na jejich koncích usadila trocha bordelu. Nutno vyčistit. Ale nemám žebřík. No a pak začaly opadávat jehnědy z břízy, vítr je roznášel všude po pozemku a střeše, sem tam větvička, a pak začalo pršet … a koukám na okap se stojící vodou, která přetíká přes okraje, protože odtok se ucpal větvičkami a jehnědami. Aha, ok, takže teď už žebřík nutně potřebuji. Takže kolik stojí hlíníkové žebř-notypičo to mě poser, sekačka ještě ani třikrát nevyjela, a už budu zase kupovat žebřík za pět tyček??? No ale co mi zbyde … mohl bych si koupit menší levnější, ale ten by zase nedosáhl na okapy nad mým kanclíkem. Takže žebřík za pět táců.

Do lesa jsem tedy mohl vyrazit, opět totální KO zážitek. Strejda v suprovi jako tažném koni, já u kladky, táta s pilou porcující rozkošatělý javor na menší kusy. Dvě hodiny jsme blbli kolem něj, pak půl hodinu řešili pilu, na které se ulomila brzda a pila zůstala zabržděná. Polní demontáž jemné mechaniky, a řezalo se dál. Pak bylo třeba dostat pryč javor skácený z meze dolů do potoka, v nedostupném místě, a „proti směru“, kterým jej šlo vytáhnout. Dva kmeny, každý ještě na poloviny, vše různě napružené, poskakování kolem toho všeho v prudkém svahu… jednu chvíli jsem i utíkal před pomalu se valícím kmenem jako Indiana Jones. A pak už to bylo všechno plánované hotové, takže tradiční naložení vlečky jako třešnička na dortu a hurá domů.

V pátek jsem toho na práci moc neměl, hodně toho odbouchal dopoledne, a sledoval krásný slunečný den za okny. Potřeboval jsem dát dokupy žebřík a vyčistit okapy, a pokud možno s jištěním ivkou, které by to zase musela dovolit malá. Ta jí to dovolit nechtěla, a já zase zjistil, že žebřík je fajnově stabilní, pokud si opěrné nožky podložím prkýnkama. A tak jsem hodinu lozil ve výškách kolem domu, a odnosil na kompost asi šest kýblů plných bordelu … když bylo hotovo, tak jsem se rozhodl udělat pořádek v dílně, kde stojí dvě skříně vedle sebe, a přes ně jsou položené staré fošny, cca o délce žebříku. Fošny do hajzlu, a dám tam žebřík! Tak jsem vytahal fošjny, tři menší a jednu o délce žebříku, která byl tak těžká, že jsem si nejdříve myslel, že je k těm skříním přitlučená. Nemohl jsem ji uzvednout. Chtěl jsem je složit do garáže (aktuálně akorát bordelstavení), jenže tam zase zacláněl zbytek nařezaného dřeva … tak jsem nechal fošny fošnama, šel pro kolečko, a dřevo převozil do sklepa. Pak jsem mohl poklidit fošny. Pak nasoukat žebřík do dílny. A pak, konečně, mohl vyrazit posekat celý pozemek … A ve čtyři toho měl už celkem dost. V sekačce vyměnit olej, kdy se mi nechtělo čekat, až zchladne, takže se mi gumová hadička málem roztekla v rukách, pak vysát i benzín, sekačku zespoda očistit, nalít nový olej, vše poklidit, sundat rukavice, opláchnout obličej, a s kočárkem a tchýní vyrazit na jedno (tři) do místní hospody … uff. Když mi ivonka před chvílí svěřovala Báru před odjezdem na nákup, tak mě informovala, že jsem spal už o půl deváté. Ani vínko jsem nedopil.

Zato jsem se poprvé probral ještě za tmy, a regulérně vstával v 6:55 … ta sladká svoboda, moci si v sobotu vstát kdy chci, a s lahodnou kávou odejít do kanclíku. Jeden by řekl, že si tu akorát bloguju, ale to jsem si už pořešil všechny drobnosti a „uklidil stůl“ po zkrácené páteční pracovní době. Slunce už je vysoko, chci jít ven a ještě vyčistit okapy na dílně, nabrousit si starý srp a vyžít různé trávy, co kde sekačka nepobrala … no, a pomalu začnu zkoumat nabídku křovinořezů. Bez něj se tu také neobejdu. Jenže začínají vlahé jarní večery, a budeme potřebovat i zahradní nábytek … máme tu starou rozbitou zahradní lavičku, ale jak si na to kurňa mám sehnat lišty, ohoblovat je, natřít, navrtat, přichytit … to mě na VŠE nenaučili!

před jedním rokem | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.