Stání pro auto roste

Tři týdny od výletu do Prahy jsou pryč, a je tu nedělní ráno, kdy holky ještě spí … málokdy se „nechám spát“ i já, vrcholem víkendové lenosti je pro mě nařízení budíku až na 7:10. A tak jsem si potichoučku uvařil kávu a připravil chleba s máslem a medem, a vyšel na terasu nasnídat se při východu slunce. Jen kvůli tomu se vyplatí si nařídit budík. 

Před dvěma týdny v pondělí se šlo na věc, písek navozený, čtyři metráky cementu, sedmnáct metrových obrubníků … zaměřovali jsme, natahovali provázky, pečlivě vodováhovali, chystali šalování, a pak se konečně rozhrčela míchačka. A do oběda nám došel písek :-) A to jsme se do betonu snažili prát kamení, co to šlo. Odpoledne jsme si dovezli vozík písku a pokračovali dál, a dodělali dvě strany obrubníků. Uff. Táta odjel, já hodinu vše uklízel, umýval, v 18:04 skočil do sprchy a od 18:10 hlídal Báru, neb ivka odjížděla na večerní cvičení, a to stylem „slon v porcelánu“ … místo aby se tiše vytratila a Bára si nevšimla, že jí odjíždí maminka, tak se hlasitě rozloučila, a já se pak dvacet minut snažil to hysterické štěně utišit. V úterý jsem pak navozil při třech cestách tunu a půl písku (jeden kubík), abychom mohli ve čtvrtek pokračovat. Vrhli jsme se na to už v sedm ráno, protože ve dvě musel táta odjíždět, a makali jak šroubci. A je hotovo, základ stání pro auto by byl, s takovými betonovými základy pod obrubníky, že by tam mohl parkovat i tank.

To byl totiž trochu ten „problém“ – když jsme to tu úplně původně zaměřovali ještě na neporušeném trávníku, v mírném svahu, tak mi bylo řečeno, ať v nejnižším bodě ještě uberu 15 čísel hlíny, a odkopávám v rovině zbytek svahu. Na opačné straně stání už jsem byl 40 čísel pod úrovní trávníku, a obrubníky jsme nechali 5–10 čísel nad terénem (částečně se kolem dosype hlína). Ve výsledku mám tedy nyní obetonovaný skoro 50 cm hluboký „bazén“.  A ten je třeba až na posledních cca 20 cm vyplnit kamením (pak hrubý štěrk, jemný štěrk, dlažba). A to, kde sehnal a jak k nám dovézt TOLIK kamení, to řešíme už měsíce. Při ploše 3×5 metrů a výšce cca 30 cm se bavíme o cca 5 kubických metrech kamení, což je klidně 7–8–9 tun šutrů. Kamení by celkem bylo, totiž lesy, v nichž děláme dřevo, bývala dříve pole, jsou tam tedy hromady kamení, co naši předci ručně vyrvali půdě Vysočiny a odnosili je na hromady. Jenže tohle kamení by se muselo naložit na vlečku, dvacet minut s ní jet z lesa tak jako se na jaře jede 50× se dřevem, kamení složit před domem našich (4–5×), pak by se musel půjčit traktor s pořádným vozem, vše růčo naložit, a absolvovat 12 km cestu ke mně, „nějak“ sem s 10 tun vážící vlečkou zacouvat na pozemek (proti svahu), a vyklopit ji. Každá z fází toho plánu má své problémy, ale kamení se platí zlatem, a kamení zdarma je kamení zdarma. 

Když jsme ale – už loni – jezdili s v ozíkem pro písek do blízkého areálu sousesídího s jézédé, tak si tam táta všiml obrovské hromady polního kamení, co jezeďáci nějak vybírají z polí, a sváží jej. Tátovi zasvítily oči, protože kamení budeme potřebovat mnógo, a tohle byla ideálka. Zjišťoval jsem, jestli by se to kamení dalo koupit, a předběžně to měl přislíbené. A když došlo na lámání chleba a díra ve stání se třásla na tuny a tuny kamení, tak jsem si toto pondělí ráno zavolal, jestli bych si tedy konečně mohl to kamení koupit, i s přivezením na nějakém traktoru. Domluvili jsme se na druhý den, ale za hoďku mi volají zpátky, jestli jsem doma, že se cestou kolem zastavili u brány a zkoumají, jak by se ke mně dalo zajet traktor … a že by mi to z areálu navozili raději rovnou ve žlici jejich „maniťáka“. No jsem všemi deseti pro, hrňte mi to sem! Vehementně mě přesvědčovali, že mi to z něj budou sypat rovnou do díry, ale to jsem se bál toho, aby nějaký padající kámen nepoškodil obrubníky (to by mě fakt nasralo), a druhak to chci trochu skládat (velké šutry dolů, menší nahoru). A o hodinu později jsem měl vedle stání takovou hromadu polního kamení, že jsem ji pak celý den mlsně obcházel jako nové naleštěné auto. Je to hodně velký rozdíl, řešit transport kamení jak jsem popsal výše, a nebo jen ukázat prstem „Tady mi to složte!“ , a mít za hodinu dostatek kamení na místě (při 50 Kč za tunu, tedy ~350 Kč celkem).

V úterý hromada trochu opršela, ve středu jsem se na ni vrhl, a začal to na kolečku vozit do díry a trochu to tam skládat, aby to bylo nafest a ne nějaké rozviklané. Ve čtvrtek pokračování, a v pátek bych měl hotovo, kdyby mě nepřijel navštívit Vojta na kole, a my pak později nešli spláchnout týden do hospody. Ale hromada kamení je skoro pryč, a v díře by ještě bylo třeba (už jen drobného). No bude devět ráno, dnes to asi dorazím, neděle neneděle. Než začne pršet …

Tak to byly mé poslední dva týdny. Před týdnem v neděli jsem si je spestřil první vyjížďou na kole po třech měsících a šesti dnech. Když jsem vyjížděl naposledy, tak v softšelce a do sněhu. Nebál jsem se toho a šlapal jsem do kopců, a pak se vracel „po červené“ do údolí. Krása, krása. Ale nezvyklý zadek jsem si tak otlačil, že další dny nebylo na ježdění ani pomyšlení … no a to už jsem měl stejně kamení, takže jsem skákal kolem něj.

Holky vstávají. Lenory jedny.

před pěti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.