Štěpánské blognutí

Na Štěpána jsem mockrát neblognul. Na Štěpána u nás totiž bývaly vánoční dízy. Pořádné jízdy. Blogovalo se až později – po příchodu, byla-li správně depresivní nálada, nebo příštího dne. Nebo z mobilu přímo ze sálu. Ale to není teď podstatné. Je Štěpána a já jsem s ivonkou. Co se tedy o Vánocích dělo…

Včera jsem vstal s p.o.ř.á.d.n.o.u opicí. Štědrovečerní courání po vesnici s litrem a půl vína… no zima mi nebyla, a ač se mi nechtělo věřit, že by to bylo tím vínem, tak… podle toho, jak jsem se ráno cítitl… asi to bylo tím vínem :) Stydím se, to ano. Z tohoto tradici dělat nebudu. Inu, v plánu byl fotovýlet s kamarády na jednu vzdálenou námrazou ojíněnou skalní vyhlídku. Zatímco večer se každý horoval, co vezme za alkohol, abychom na té tůře neumrzli, tak dj nevzal nic, vojta vzal placatku slivovice, kterou nikdo nepil, a já si vzal do baťohu litr a půl minerálky. Ta na opici docela platí. Připomněl jsem si, jak chutná mango. Procházka to byla skvělá. Takových za rok moc není. A ty panorámata…

zima-na-hrab-stolku

To nejde ani dobře popsat, jak se člověk na takových místech cítí. Kouká do propastných hlubin pod sebou, uprostřed stromů obalených jinovatkou, s kamarády, a v odlupující se kůře borovice vlevo kontroluje nožem vyryté podpisy z návštěv v minulých letech s lidmi, které už neviděl třeba i rok. To se nedá popsat, to se musí vidět.

K obědu řízeček se salátem a k odpočinku po něm pak promítání fotek, co jsem nafotil na vycházce a z předchozích dní. Poté rodinná práce na obnovení zásob dřeva v kotelně a odpočinek u Grisvoldovi a vánoční prázdniny (nebo jak), legendární bláznivé komedie. Hlodalo mi svědomí, že bych měl ty dvě hodiny, než dojede ivonka, strávit produktivní prací, ale… kdy si takhle sednu s celou rodinou k televizi? U počítače strávím zbytek života.

Přijela ivonka, a po chvíli i příbuzní, s nimiž je to vždycky fajn. A tak to byl nezvykle dlouhé posezení, od půl sedmé do jedenácti, plné plkání a smíchu. V sobotu to zopakujeme u nich. A poté, po jedenácté, jsem ivonce dal dárek, se kterým jsem ji celý měsíc strašil. Že je strašně veliký :) Načež si pořád myslela, že dostane prstýnek a podobně, ale nakonec to skoro uhodla a dostala takové to moderní ikeácké polohoupací křeslo :) Nechce se mi hledat obrázek. Neboť jsme si dárky chtěli dát u nich a já jej tedy musel převézt, tak by poznala, o co jde už podle krabice a nebylo by to překvapení :) Zbytek dárků jsme si dali dnes u nich pod stromečkem. Naše vánoce :)

Ráno jsme hrubě zaspali a v 9:50 lezli z postele, zatímco na 10:00 jsme byli domluvení na bruslení na rybníku. Po letech rybník kvalitně zamrzl, nezapadal sněhem a rybáři si dělají dírky jen v jedné jeho části. Můj malý soukromý orgasmus. Sranda to byla velká, obzvlášť moje pokusy o krasobruslení. Zítra půjdeme bruslit za tmy.

Po práci.

před desíti roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | Patrik Vogl | před desíti roky

Já jsem zaspal dnes, nebudeš věřit, ale ve stejný čas jsem se probudil a bruslení mě čekalo na konci města za dvacet minut :-)

reagovat

2 | CZNeo | před desíti roky

myslíš to Vladkokřeslo POANG. Jo, to je bomba, to mám taky

reagovat

3 | lucka | před desíti roky

sníh vám trošku závidím! viděla jsem ho jenom z dálnice, ale na vysočinu zbytek republiky prostě nemá :-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.