Strach

Je pátek, ale začátek týdne stál za to. V pondělí ráno, ještě za tmy, mžourám na telefon, kde mám mejl od Googlu, že zablokoval pokus o přihlášení s mým heslem, z Německa. Wut? Že by zase nějaký podvržený mejl … lezu z postele, dole to říkám ivce a ona mávne rukou „Jóóó, to mi taky přišlo.“ Uff, uklidňuju se, takže nějaký spam. Ale pro jistotu se podívám i na její mobil … a hned mi to docvaklo: mám ji nastavenou jako záložní kontakt, takže Google ji informoval taky. A do piči! Žádný falešný poplach, žádný pokus o prolomení hesla … někdo zná moje heslo, a prostě se mi chtěl přihlásit do Gmailu. Ale Google naznal, že z Německa jsem se mocka nepřihlašoval (a že můj telefon leží právě někde na Moravě), tak to típnul. Díky bohu za ty dary. Můj aktuální přístup k heslům je ten, že všude bouchám naprosto náhodný kombinace, a nechávám na prohlížeči, aby si je zapomatoval. Nebo si jednoduše pořád a pořád nechávám posílat nová hesla … ale před tím milionem let, kdy jsem si zřídil Gmail, jsem měl pár oblíbených hesel … blbé. A včera večer? To se najednou nemohu přihlásit do svého hostingu, kde mám desítky účtů klientů. Špatné heslo. Srdce se mi zastavilo, když jsem si našel, že tam používám stejné heslo (x let předvyplněné). To jsem si vůbec neuvědomil, a nezměnil. Naštěstí šlo asi o nějaký výpadek, podpora mi pak i potvrdila, že se k účtu nikdo cizí nepřihlašoval. Dost nepříjemný.

Pupek se nám zvětšuje, vládu přebral podzim, září končí. A zase je pátek … čas letí. Byli jsme se podívat na opravený dům tady poblíž. Moc jsme o něm neuvažovali, protože jsme celou dobu chtěli bydlet v městečku. A ne se o něj zase vzdalovat. Vtipné je, že jsme katastrálně součástí obce A, ale 99% času trávíme v obci B, kde máme všechny kamarády a známé, a známe se tam se všemi „jako bychom tam bydleli“. Ale bydlíme na hlavním tahu mezi oběma obcemi. A v obci A, pod kterou adresou spadáme, zná ivonka pár lidí, a já nikoho. A teď bychom se tam natvrdo přestěhovali. A do hospody v B bychom to neměli pěšky 2.5 km jako nyní, ale už dost přes 3 kilometry. Ale kdo by řešil chození do hospody, když si upletl dítě, že. No, dům ujde. Opravený střecha nová, zateplený, koupelna komplet nová, ale jinak se uvnitř stav moc neřešil (současný majitel jej koupil před pěti lety). Když jsme tam byli s ivonkou, tak se nám do líbilo hodně. Včera jsem vzal taťky, a šli jsme tam na „techničtější“ prohlídku. A z toho už vyšly větší zápory. Nikdo neví, v jakém stavu je elektřina (jestli ještě není v hliníku – problém), voda je v pozinku (problém), dům je zateplený jen ze tří stran a ze čtvrté jen natřený, střecha nová, ale nezateplená, topení plynem, ale litinové radiátory, které sice nikdy nezrezaví, ale zase se plynem strašně draho „roztápí“ (ideální by bylo dřevo)… a až se roztopí, tak půjde všechno teplo střechou ven. K tomu stropy z palachu … ale dá se tam hned bydlet. To se v pátém měsíci hodí. Zimu tam bez problémů přečkáme, a na jaře se může začít s „výhledově nutnými“ opravami. Dvě mega šest se mi za to ale dát moc nechce. Zkusíme smlouvat. 

Pátek … tak ještě na chvíli do práce.

před dvěma roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.