Středeční ráno na koleji

Je to podezřelé, ale tady na koleji se mi zatraceně dobře spí. Pokud to mohu z dvou nocí soudit… lehnu, za chvíli spím. Zazvoní mi budík, nařídím ho o hodinu později a spím dál. Je to slast, sestavit si rozvrh tak, abych nemusel ráno do školy. Nebo v pondělí a pátek…

V neděli se mi prostě do prahy jezdit nechce, všechny spoje jsou absolutně narvané a ty tři a půl hodiny ve vlaku pak stojí za houby. Stačí vyrazit v pondělí ráno či odpoledne a mnohdy má člověk vlastní kupéčko. To je pak jiná jízda. Stejně tak tu nerad zůstávám do pátečního odpoledne, protože všechny spoje jsou absolutně narvané (…)

A vzhledem k tomu, jak nepravidelně jsem v minulých semestrech docházel na přednášky začínající v 7.30 či 9.15, jsem si na ráno raději žádné nedával (prostě bych tam nechodil… po Counter-Striku do dvou ráno) a vše mám až od jedenácti. Na pondělní výuku nehodlám chodit vůbec, v úterý na vše, ve středu vynechám statistiku (přednášku)… to je tak, když se zeptám kluků, jestli je nutný chodit na přednášky ze statistiky a oni odpoví, že tam nikdy nebyli. Ve čtvrtek taky na všechno, neboť poslední dvě hodiny jsou ty jediné, které by mě mohly jak bavit, tak zajímat. Dějiny totalitních systémů v 19. – 20. století a Burzovní obchody. No, ohledně toho druhého uvidíme, nevím co čekat.

No a tak tu teď ráno sedím… chtěl jsem si jít do našich super sprch umýt hlavu, to by ale dnes a zítra taky musela téct teplá voda… upozornění na A4 papíru se mi vybavilo záhy, co jsem vzal hlavici sprchy do ruky. Tak jsem si v umyvadle opláchl obličej ledovou vodou a šel zpátky na pokoj.

Půjdu pracovat… poslední dvě hodinky, kdy můžu. Zítra touto dobou už možná budu v Jeseníkách.