Štreka po pražských hospodách

Dnešek začal už v pátek. To jsem si blogl z vlaku, ivonce dovezl valentýnskou růži, fixky, čokoládu, dostal krásný hrníček… a pak jsme s jejicho a našima jeli na bouling. Fajn večer. První hru jsem dokonce vyhrál. Sobota byla… co se dělo. Ráno nic, odpoledne jsem jel domluvit jeden nový mini web, ale 2000 se vždycky hodí, poté k její babičce, děda mě opět pomocí dvou tří decek bílého slušně přiopil, což se mi podařilo vyběhat na večerním volejbalu v hale. Sešlo se nás naštěstí alespoň deset, takže to nebyla úplně marná hra. Příjezd domů, nastrojení a hurá na diskoples… kde bylo deset lidí dohromady. Zklamání. Tragédie. Sylvánské bílé, ale popravdě docela nechutné. Inu pil jsem, co jiného dělat, a pak jsem vzal s tomem iniciativu a roztančili jsme celý parket. Náramná sranda. Jak postupně dojížděli známí a viděli mě na parketu ve všemožných tanečních (kéž by) kreacích, ptali se ivonky, co se se mnou děje, co se stalo, že se dneska tak bavím, když jsem většinou vždy jen někde bokem, zamyšlený a naprostý opak toho, co jsem byl teď. A co že jim odpověděla? „No, a co je pak ta přetvářka!“ :) Nebo tak něco. Jízda. Ale napil jsem se moc, cestou domů se mi jazyk pletl a stydím se za sebe, měl jsem se lépe hlídat. Neděle byla krušná, klasická opice od rána až do večera. Odpoledne naši odjeli k babičce, a já s ivonkou k sudovi na ďábelskou topinku, espresko a potom delikátní zmrzlinu. Lahoda. Doma ještě večeře a jen se mi přitížilo, opice fakt až do večera :) Sylvánské, fuj. Nikdy více. Včera práce od rána až do večera, trochu vození dřeva více programování, večer s ivonkou, hádej kdo jsem a doktor haus, lehký spánek, probouzení při převalování, 5:20 na mobilu, rozednívání na nádraží při čekání na rychlík, klimbání ve vlaku, čtení informační strategie, oběd na koleji, utrpení na šílené přednášce, práce až do večera a jakub, který se nenechal odbýt a po sedmé byl u nás na koleji s rytířským úmyslem vytáhnout nás před návštěvou nejšntůnejšn do nějaké hospody. Záležitost na biskupcově a dvě plzně, a pak konečně na ipák, kde před radostí čekalo milion a půl lidí, tak do jedenácti v blízké picérce a další dvě plzně, pak odvážnější čekání ve frontě do onoho klubu a vyhlášení stop stavu, takže nasrat a vydali jsme se pít jinam, ale to už jsem já odpískal a s ondrou jsme jeli na kolej. V tu chvíli už měl stop stav i můj organismus vůči alkoholu. Po půl hodině na koleji, do sprchy, u noťasu. Teď.

před desíti roky | Praha Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.