Střípky, střepy, střepiny

Včera jsem něco málo blognul, převážně o narozeninové párty. I hágen se podivil, jak stručný jsem byl. To dnes nechci napravovat – že bych se rozepsal ve svém tradičním x-tisíciúhozovém formátu, ale rád bych si poznamenal střípky z posledních dní či týdnů. A určitě i z té víkendové akce.

Zase jsem byl po dlouhé době na skvoši. Jenom s ivonkou, takže i ta půlhodinka stačila. Napadlo mě ovšem vzít foťák, postavit jej do „bezpečného“ rohu na zem a nechat jej chvilku natáčet. Je z toho docela srandovní video na fejsbůku. Stejně tak jsme po roce zase v x lidech vyrazili na bowling a potrápili pár kuželek. V hale jsem se dokonce setkal se dvěma spolužáky.

Zima přišla náhle. To asi nepřekvapí, všichni víme, jaké přírodní kolotoče se tu dějí, ale přece jenom je vtipné vyjet na kole do chladného slunečného podzimního odpoledne fotit barvící se lesy, a za půl hodiny se sprintem vracet ve sněhové vánici Pak už jen celé dny v tahu pršelo. Jako v Macondu.

Je to zvláštní, vrátili jsme se z Adršpachů a říkal jsem si, že to byl takový obyčejný výlet. Bylo mi to divné, protože před rokem, po návratu z Českého ráje (nebo spíše od té doby) jsem si říkal, jak úžasný výlet to byl a celý rok jsem na něj vzpomínal. A týdny utíkají, já odškrtávám jeden za druhým ze židle u počítače a najednou už taky vzpomínám na skály, sychravo, nebo ochutnávku Tomy Natury přímo z potoka Asi tu tradici pozdně letních výletů zachováme. Ačkoli příští rok už mám celkem nabitý… na jaře Skotsko, v létě Chorvatsko a na ryby do Norska… abychom se nepřeraisovali 

A co se stalo na té naší akci? Hned na začátku jsem se šikovně zranil, jakási vrátka na chatě tam měla západku připomínající past na lupičce a rozcvakla mi čepičku malíčku. Svině. A pak se ještě každý druhý pořezal při otevírání Frisca Otvíráky jsou pro baby.

Vtipný bylo, že jsme všechen alkohol nacpali do výkonného mrazáku a po nějakých pěti hodinách Frisca ukázkově zamrzla Ale ta ledová tříšť chutnala naprosto lahodně. Stejně tak nám zamrzlo šampaňské, to jsme už museli nechat rozmrznout přes den venku a já se na něj bál i šahat… kdyby se taková natlakovaná lahev roztrhla v ruce… co bych jako bezprstý programátor dělal? 

Celou dobu jsem řešil, jak tam zajistit hudbu. Nikdo už nemáme žádný postradatelný noťas, který by nějakou tu sprchu pivem nebo hrubší opilecké zacházení snesl… a brát tam svůj pracovní, bez kterého se neobejdu, to jsem opravdu nechtěl. Ale nakonec mi nic jiného nezbylo. Ovšem napadlo mě spustit winamp ve virtuálním pc, kde mám pro různé potřeby XPčka. To by bylo ideální – nikdo by se mi nedostal na disky a nemohl se mi nikde vrtat, počítač by vypadal jako čerstvě nainstalovaná XP. Ale nakonec se mi nepodařilo připojit hudební archiv jako síťový disk, winamp se při přehrávání stejně kousal jako by nestíhal hrát pitomou mp3ojku… tak jsem se na to vykašlal, spustil winamp normálně a playlist roztáhl na celou plochu, klávesnici objel balící fólií, aby byla „vodotěsná“ a nechal jej svému osudu. Připojené repra se snažily a chatou pořád něco dunělo. I šlágry, o kterých jsem neměl ani tušení, že tam jsou To jsem někdy před sedmi lety vypálil 10 CD s hudbou a od té doby na ně nesáhl. Až o víkendu jsem se stáhl, abych měli mezi těmi svými UK TOP 40 i něco staršího a ono v tom bylo perel…

Janča se mě snažila pořád donutit k tomu, abych tam ivonku požádal o ruku Nevím, co s tím všichni pořád měli, ale ponoukal mě i hágen. Čímž mě dobře dostal, protože před čtvrt rokem to byl on, kdo mě pobízel k nevěře s Maríou Tak jsem to ivonce připomněl a utekl přiložit do kotle, zatímco dostával ten holomek ušatá pěkný kartáč 

Největší úspěch sklízela v baru višňovka od ivončinného dědy. Není nad poctivý tlamolep, vedle kterého se jelziny třesou studem. Kdyby jí tam bylo víc než jeden litr, tak se polovina pozvaných ztelí jak dobytci Oslavence nevyjímaje 

Na závěr noci jsme si všichni kluci nechali pokreslit pupky smajlíky a pak se společně vyfotili. Kdo se bránil fixe, ten byl pokreslen násilím A jak už bývá zvykem, neobešla se ani tato akce bez tance na stole (vždycky tam slavíme třídní slučáky)… každému jsem tam říkal, že už jsem tam byl se třídou na dobře pěti akcích a že od nás jsou tam jen pokroucené lustry a ulomená noha u jednoho stolu, a že správná akce se tam bez tancování na stolech neobejde A že o půl jedné jim zatancuju. No a o půl jedné pro mě přišli a já musel na stůl Nakonec to bylo sólo pro oslavence, takže jsme tam byli s mírou a sestrou a rozjeli to jak … u tyče 

Jojo… A včera v noci s klukama na koleji prohlížení fotek a videí z předchozích let, kdy jsme spolu na Jarově bydleli. Ta nostalgie. Poslední rok.

To jsem napsal ve vlaku z Prahy…

A teď návrat z hospody po dojezdu za ivonkou. Nějaké to pivko a nějaký ten becher na oslavu. A celohospodská debata, jestli je větší lachtan nebo tuleň. Tuleň je delší, až šest metrů. A lachtan je těžší, až 1120 kg. Takže remíza