Studený páteční večer

Jenže mi přijde docela fajn. Skončil týden a venku sice zima je, ale doma je teplo a příjemně. A noc mám rád, co si budeme namlouvat. A o zkurveném pípni napíšu už teď, protože tak budu mít čas si náladu do konce textu zase zlepšit.

Ano, pípni.cz mě prostě točí. O tom jsem psal již dříve. A samozřejmě místo opakovaného stěžování bych tedy mohl konečně přejít na jiný hosting. Však také ano, už jsem se zaregistroval. Uvidíme zítra…

Mno…

Ranní klid pokoje jsem si vychutnával jen chvilenku, protože pak zaječel budík… tedy, ten na mém obstarožním mobilu moc randálu nenadělá, to ty mobilní kanceláře ostatních mě proberou i přes stěnu. A pokud si náhodou někde v patře přímo nad tebou někdo nechá mobil s vibrákem na dřevěném stole, to je taky efektní. Ostatně ty zvuky koleje… už xkrát nás zvedlo klepání na dveře. A na chodbě nikdo… vysvětlujeme si to tak, že klepal někdo na dveře ve vyšším patře. Ale ta možnost, že tam bude nějaká prsatá blondýnka a bude se ptát, jestli nemáme volnou jednu postel, že by potřebovala přespat… ta tu nejen je, ale už se i udála. Aktuálně jsem nebyl ten den na koleji (== moje postel byla volná), ovšem podle vyprávění nešlo – ehm – o prsatou blondýnku. No kluci, na vzhledu přece nezáleží! (hááá hááá hááá).

Tak jsem tedy vstal. O hodinu později, než jsem prvotně plánoval, takže jsem šel rovnou na anglinu a ne na hodinku na komply. Venku bylo hnusně, vzal jsem si jen učebnici a tužku a šel jsem. Projednou jsem nechal na pokoji i doklady, které jinak beru všude. A v nich např kolejenku, bez které je relativně obtížné dostat se zpátky do budovy. Mohl jsem buď hodně rychle proběhnout, nebo to s psíma očima oznámit vrátné a nějak se z toho vykroutit. Místo toho jsem nahodil úsměv číslo tři, koketní tón, mrknul na ni… no a už mávala rukou a „Ale no tak běžte,“ s chápavým úsměvem. A to to byla te největší sígřině z celé strážné skvadry. Ale já s lidmi přece jen raději jednám z pozice… nearogance. Protože pokud je člověk arogantní, tak co jiného může taky čekat, že?

Angličtina… písemku nám odsunula na za dva týdny, příští týden půjde tedy jen o dva zápočťáky. Díky bohu… a opět mě vytasila na summary, shrnutí úvodního textu kapitoly. Podruhé. Bylo nás tam sedmnáct a ona si to poznamenává, a ještě k tomu jsme u sedmé kapitoly… více jak šest lidí na to tedy nebylo. Tak proč zase já??? Ale dal jsem to dohromady, prošpikoval různými off-topic větami (když už jsem naprosto nevěděl, o čem tedy mluvit), o dvou termínech (trade-off a opportunity costs) jsem promluvil stylem „jsou tady v textu a každý si o nich může přečíst“. A pak, že jako pro budoucího ekonoma je pro mě tento text opravdu důležitý a jsem rád, že jsem si ho přečetl :) A jak řekla profesorka, je jedno, co z toho je pravda… ale je to adekvátní závěr a po stém vyslechnutí nějakého šablonovitého summary potěší, když jednou uslyšíš něco neotřelého…

Hm, máma volá, že bude zmrzlina. Tu si dám… je osm večer a já naposledy pil někdy kolem jedné. Dva doušky kolejní vody… ta lenost mě jednou přivede do hrobu.

Včera se mi ozvala čarodějka ze středečního vlaku. Za tím účelem jsme si vyměnili čísla, abychom spolu mohli jet tento pátek… abychom se našli. A našli jsme se, jen jsem jí musel lusknout prsty před obličejem, aby si mě z metru všimla.

Tak… jelikož zmrzlina byla plánovaná na úvod filmu, který sestra slíbila našim, uložil jsem rozepsaný text, přesunul se k sobě do pokoje na křesílko, kde si doteď hověl pouze sesíťovaný notebook. Z něj jsem se opět přihlásil do admina a pokračuji v textu. Jenže na klávesnici noťasu mě irituje jedna věc: není vidět. Monitor komplu září a klávesnice je ještě k tomu bílá… ale lcd nezáří a klávesnice je černá a nepodsvícená. A tady v pokoji je taky tma. Ani zapálená vonná svíčka (dárek od ivky) to nezmění, a to ji mám postavenou na opěrátku křesla. Natvrdo uvažuju o… momentík, najdu to… o tomhle. Je to usb lampička k notebookům. Asi by se mi hodila :)

Vadí mi dívat se na displej, protože ten je zářivě bílý a když pak kouknu na klávesnici, tak opravdu nic nevidím. Blbé…

A když zase stáhnu jas, tak mi přijde, že jsem slepý… nebo tak něco. Ale světlo svíčky pomáhá. Jen bych si nesměl pořád stínit levou rukou… a proč že si nerožnu? Protože se mi to líbí… před mnoha lety jsem taky jen tak koukal z okna a měl zapálenou svíčku. Toť vše. A ani si rožnout nemůžu,v zásuvce mám napájení noťasu.

No ne, celkem elegantní řešení: sklopil jsem displej natolik, že na něj sice prakticky nevidím, ale ten mi zase odstatečně osvětluje klávesnici :) Hohó!

Tak… poslouchám Sto zvířat. Styl hudby: SKA. Nic mi to neříká a ostatně na tom nikterak nezáleží, jde jen o to, jak se mi song líbí. A tenhle byl fajn… jen teď už je tam nanohudba od Tatabojs.

Tož tak… s čarodějkou jsem nejprve chvilku pocházel po hlaváku a koukal z výšky na lidi v nové hale… mimochodem, hlavák a okolí je ten nehnusnější kus prahy, jaký jsem zatím viděl. Flusnutí do xichtu návštěvníkům. Pak jsme se již přesunuli na nástupiště a ozvala se zuzka od danči, která jezdí také tímto vlakem, jestli také jedu, a pokud ano, tak že ona už je na hlaváku. Takže jsme se sešli všichni tři. Nezbývalo mi než holky navzájem konfrontovat. Netoužil jsem po tom, ale podstoupit jsem to musel.

Proč mě to netěšilo? Protože se snažím všechny holky svého života důsledně oddělovat. Nevím, jeslti tomu porozumíš, ale je to tak.

Jenže holky si naštěstí docela padly do noty, zuzka je milá a hodná a čarodějka taky, jen má větší sklon k rebelii. První část cesty jsme se stejně dívali na film, vytáhl jsem prostě noťas, sedl mezi holky a bylo to… pak jsem jen asi dvacet minut filmu přeskočil, abychom kvůli slabé baterii viděli konec. A vydrželo to tak tak… zuzka se bavila, ale čarodějku jako by to chvílemi moc nebralo (Eurotrip) a koukala z okna na ubíhající krajinu. Když film skončil, opět se vesele zapojila do rozhovoru a škádlení…

… a pozvala mě do čajovny. Hups, řekl jsem si v duchu. To jsem nějak zamluvil, ale někdy bych se do nějaké čajovny rád kouknul. Sám tam těžko vlezu, potřebuju někoho, kdo už tam byl. Takže na to čarodějce třeba kývnu… každopádně ne příští týden, ten budu mít trošku drsný. Ale taková zuzka píše zápočťáků pět. To už bych se věšel…

Ta se mě taky hned jak čarodějka vystoupila zeptala, kde jsem ji klofnul :) Tak jsem vysvětlil okolnosti seznámení a povídání se vydalo směrem „já a seznamování s holkama“. Tak mi přišlo, že jsem nad tím ani nikdy nepřemýšlel, proč mě to tak baví… s klukem bych se dobrovolně neseznámil. Přišlo by mi, že nemám důvod.

No boží… ze svíčky se ozvalo zaprskání a veškerý vosk od plamene proudem vytekl do okrasné mističky dole. Lekl jsem se, že se převrací či co… a také mi to zbouralo iluzi, že netvoří vosk. Tak jsem ji sfoukl, nechal chviku vychladnout a postavil na stůl. Ale asi jsem ji měl nechat vychladnout déle, protože v ten okamžik jsem si veškerý žhavý vosk vylil na ruku. Třeba na místo mezi palcem a ukazováčkem, tam je hodně citlivá kůže :) Tak jsem počkal, až to ztuhne, odlepil a dál píšu… ještě že nic nekáplo na koberec :) To raději aby mi ruka shořela…

Holt se mi dnes cesta domů líbila. Aby ne. V doprovodu dvou skvělých holek. V bigcity jsem hned chytl busík domů, neujel mi… čtení učebnice historie, ignorování lidí, co by si rádi sedli na moje místo. Asi bych se k té úchylce pouštět lidi sednout měl vrátit. Ostatně sednout stejně nechávám jen lidi, kteří se postaví do uličky vedlě mě. Nevím, jestli je za mnou volno a tak… a když se zastaví až moc přede mnou, tak se taky nebudu zvedat a nepůjdu jim poklepat na rameno. Takže tak. A ještě k tomu jsem si četl… a měl za sebou 200 kiláků stání z prahy. Vstávat se mi tedy extra nechtělo. Už nejsem ten devatenáctiletej vocas, který by byl jak skaut v pozoru v uličce, jakmile by bus dobržďoval u zastávky. Teď před důchodem jsem se poněkud uklidnil.

„Noci dlouhý jsou plný touhy…“

Doma nic extra, jen jsme večer komplet splnili svoji volební povinnost. Když už je i ta sestra plnoletá… koho jsem volil? Ne komouše a socáky. Ale na papírech mi padl do oka jediný člověk, o kterém z těch stovek jmen vím, že můj život opravdu obohatil. Učitel autoškoly. Slušný a dobrý člověk, díky kterému můžu trajdat po kopečkách nejen na kole. Tak má můj hlas…

Ale jestli tady i přesto vyhrajou komouši… budu si až do příštích voleb myslet, že na vysočině žijí jen debilové. Ti, co je volili, a ti, co tomu svou (nevyužitou) volbou nezabránili. A omluvím se těm, kteří volili někoho, kdo potom nevyhrál. Ale to je věc každého z nás…

Doporučuju tento komentář u RH.

Na fotoalbum jsem ani nesáhl. Dnes možná s tím ještě něco zvládnu, ale moc bych tomu nevěřil.

před 13 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | lucka | před 13 roky | lucousek.wz.cz

pěkné, pěkné… koukám, že Tvůj život je v poslední době dost hektický – je to zvláštní, ale takhle to má celý moje okolí ;) btw. mimo toho, že u nás se nevolí, mě to stejně o týden mine a zatím mi to ani nevadí. Až budu mít právo, volit půjdu, ale do té doby… ;)

reagovat

2 | czicza | před 13 roky

Hezky ses rozepsal:)) mno..jsem uprimne zvedava, kdo vyhraje u nas…

reagovat

3 | Lukyn.cz | před 13 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

…hlavák a okolí je ten nehnusnější kus prahy, jaký jsem zatím viděl. Tak to se brzy změní. Koukni na fotky… ;-) http://ekonomika.idnes.cz/ekono­mika.asp?r=ekonomika&c=A040630_172654_e­konomika_maf

reagovat

4 | juneau | před 13 roky

no, fotky vypadaji hezky :)

reagovat

5 | Hughhh | před 13 roky | free-head.net

to jo, fotky jsou hezky, ale jaka bude skutecnost?? kdyz jsme jeli v lete do chorvatska vlakem, myslel jsem, ze se na hlavaku pozvracim…

reagovat

6 | juneau | před 13 roky

mno, zajimalo by me, co udelaji s tim okolim. spise mi jde o to, ze clovek by se poblil, kdyz vyleze z hlavaku ven. ani mi tak nejde o ty bezDecka jako spis o ten bordel. znicenej zasranej asfalt, stanky s rychlym obcerstvenim, ktery smrdi na mile daleko….. blueee… jeste ze tama pujdu zase az ve ctvrtek.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.