Svítí, svítí slunce nad hlavou, nad hlavou...

Zasloužený odpočinek. A Jiří Korn – Svítí slunce nad hlavou … není nad optimistický song po těžkém dni 

Slunce sype zlato do polí, do polí.
Cítím už buchty z pekáčů.
A zvu všechny, co mám rád, k plným mísám.
Copak sním sám tolik koláčů?

Cožpak není zřejmé, že jsem zkoušku ze statistiky zvládl? Mám to za sebou. Díky bohu. Příjemný pocit, nemuset se učit… ještě chvíli si jej budu vychutnávat.

Ráno bylo krušné – nejsem zvyklý vstávat v šest. Nejsem zvyklý vstávat v šest se zničující nervozitou. Nejsem zvyklý vstávat v šest, provést suit up! a vyrazit do školy. Písemka nebyla triviální, jednu chvíli mě zmáhal i velmi nepříjemný pocit, že to nebude to pravé ořechové. Ale hodinu a půl jsem psal, neškrtal, nepřepočítával se, neměl problémy s malou násobilkou… už jen proto jsem si říkal, že to musím mít dobře (tedy nad padesát bodů). Návrat na kolej, dvě hodiny nervózního koukání do materiálů, ale teorii se za tu dobu nenaučíš. A tak jsem odjížděl do školy se stejným zničujícím pocitem jako ráno, s vyhlídkou na dvě hodiny čekání před kabinetem a pak půl hodinu uvnitř. Moje profesorka nijak neřeší, kolik má kdo bodů, půl hodiny tahá odpovědi z premianta i chudáka lehce pod padesátibodovou hranicí. A došlo na to! Zatímco dříve volala lidi podle abecedy, najednou zavelela Kdo chce, může jít… žádná z vystreslých holek se k tomu neměla, vzal jsem tedy odvahu (pár pikogramů) do hrsti a vešel dovnitř.

No, dávala si mě hezky. Z šesti otázek jsem jí vyloženě dobře zodpověděl asi tak dvě, a pak ještě tu poslední, která rozhodovala o tom, zda odejdu s brekem nebo s hlavou vztyčenou (a krásnou trojkou v indexu). Takže se porážka nekonala, dostal jsem za tři, popřál jí lépe naučenější zbytek skupiny a odešel Jupíííí! Božský pocit. Od titulu Bc. mě tedy dělí již jen dvě zkoušky a napsání BP.

Zbytek dne, ačkoli bych si zasloužil relax, byl v pracovním tempu, web vesnice jsem doplnil o rozsáhlou sekci základní školy, doplnil fotky z akcí, opravil pár věcí tam a tuhle, napsal pár mejlů, no doháněly se resty. A po osmé za sestrou na pokoj, poplk, a pak pokouk na první díl Black Books. Nostalgie 

A teď? Teď už asi nic. Zase až jindy