Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Táhne na Štědrý večer … pomalu

… a já prožívám … večer. Ano, lahev veltlínského červeného svatomartinského (stále ještě) jsem za poslechu Ellie Goulding vypil sám, neb ivonka má službu a musí být na telefonu pro případ, že by se zase někdo rozsekal na náledí a jeho ledviny se někomu hodily. Vstávat v 5:09 ráno a v 22:25 u toho posraného pc stále ještě sedět. #drunktweet

Řeším s eshop managementem nastavení brutální slevové akce na štědrý den, což je třeba řešit do noci, neb je fajn mít to připravené předem. Kdo by se s tím chtěl v ten svatý čas řešit, raději to mít vše přednastavené. 

Dj … kamarád. Roky nejbližsí kamarádi na vesnici, a letos jako když utne. Doslova. Bylo to tím mým blbnutím na silvestra? Nedivil bych se. Bylo to jeho nástupem do ajbíemka a jinam v Brně a „zpičovatěním“, jak říkají ostatní? Možná. A tak jsem mu dnes před koncem světa na fejsbůku napsal „Chlape, co my celej tenhle rok děláme?“ … a i přes „zobrazeno“ nedostal odpovědi. No, považuju to za vyřešené, krok jsem udělal. To budu na své svatbě bez člověka, díky kterému jsem potkal svoji ženu?

Prosinec. Ivonka vstává v 4:59, můj budík v 5:04 mi jen dává na vědomí, že druhé zvonění v 5:09 je finální. A tak vstávám také a v polovědomí si čistím zuby, předcházím jí do zimy, abych jí otevřel bránu z dvorka a „vypustil“ ji ve vymrzlém bouráku vstříc Brnu, a jdu si z dolčegusta vyždímat ranní espreso grande … po čtvrté odpoledne ji přivítám, stmívá se a opojeni vínem se k osmé válíme pod peřinami konzumujíc, co nám nova nabídne. 

Nechávám se unášet svou vinnou depresí. 

Dj nereagoval. Přišel jsem o kamaráda.

Ať si nasere.

| Ze života | 1 komentář

Komentáře (1)

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.