Tak copak dělal programátor dnes?

Dnes programátor zaspal. Včera si posouval budík z tradiční šesté na sedmou, a tradiční dnes v šest nespustil, ten v sedm také ne, a v 7:40 už skoro svítilo slunce do ložnice. Jaj. Bylo krásně a teplo, odpoledne ukazovalo auto 24 stupňů. Celé dopoledne jsem vzorně pracoval, po obědě také, ale to už jsem si i spočítal kolik metrů jak tlusté mirelon izolace potřebuji, abych ve sklepě zaizoloval všechny teplovodní trubky od topení … konečně to tam dotáhnu do konce. Někdy ke třetí se ivka vrátila z venčení Barči, já jí hned vzal v auto a v montérkách si zajel k jejicho pro letní kola … neb aby starostí nebylo málo, tak je třeba přezout zimní kola, a doplnit chladící směs do klimatizace. Úkol na zítřek (domluvit to). Pak jsem šel do tříčtvrťáků a vykopal ivce ďouru pro rododendron, a protože se včera vyvážely popelnice, a u manipulace s ní by člověk padl do mdlob se smradu, tak jsem se ji jal na sluníčku pěkně vyčistit. Kdoví, jestli to původní majitelé někdy udělali. Ale čím čistit hnusný vnitřek a dno popelnice, aby se to pak nemuselo rovnou vyhodit? Inu, staré březové koště jako když najdeš … a tam jsem půl hodiny blbnul s popelnicí, až se teď blejská a skoro i voní!

Pak jsem se vydal dokončit ivce záhonky … už někdy minulý týden jsem se pustil do první poloviny – tam, kde jsem zlikvidoval ostružiny, byly původně nějaké záhonky, ještě seschlé rostlinky rajčat se tam daly najít … teď na jaře. Ostružiny jsem vyklůčil už dávno, takže stačilo jen přesít hlínu, ať je to ťip ťop záhonek. A taky ať se proberou ty zbytky cihel, co z hlíny čouhají … no a starý kovový rám jednolůžka s pružinovým lůžkem krásně poslouží jako jemné síto. Co se tady všechno za dílnou nenajde … vykopal jsem celou plochu záhonku, hlínu přesel, kamínky a spol zase naházel zpátky do výkopu na dno, a to vše překryl krásně jemnou hlínou. Po dnešku tam už má ivonka pár jahod, ale ještě bylo třeba takto dodělat druhou polovinu „zahrádky“. Takže jsem vzal lopatu, a nejdříve ty 2×2 metry kompletně zryl rýčem a rozbíjel bloky hlíny na jemno, pak vzal hliníkovou lopatu a už pohodlně nabíral rozmělňěnou hlínu a házel ji na síto. Slunce už zapadlo za lesy, když jsem síto konečně odsunul a začal zase házet zpět jemně prosetou hlínu a uhrabal finální záhonek … zní to jednoduše, ale zase jsem asi tak tisíckrát hodil lopatou, a nebýt teď vinného dopingu, tak jsem dávno KO. No, třičtvrtě na půlnoc … 

Zítra jsem chtěl pálit větve, ostružiny a vše ostatní, co jsem tu za celou dobu nashromáždil „ke spálení“. Jenže má foukat. Budu si muset najít něco jiného. Asi pokračovat v uklízení/reorganizování dílny. Tam jsem před pár týdny narazil na divný keramický dekl, jak velkou podmisku pod květináč … ale vypouklou. Odložil jsem ji bokem. A v neděli jsem došel k famóznímu objevu – v jednom rohu stavení jsou tři nádoby, do kterých jsou nastrkané všemožné tyčky, laťky, zlámané násady a topůrka, dráty, opíkátka … no vše možné pro strýčka Příhodu. Že jedna nádoba je kovový kbelík a druhá je starý proutěný koš jsem si všiml, ale až teď jsem zjistil, že ta třetí je malý keramický hrnec na přípravu kysaného zelí! A ten keramický dekl z dřívějška patří k němu! Juhůůůůů, budu si dělat kysaný zelí, jak jsem si v duchu „výhledově“ plánoval! Koupit dům s dílnou (i domem) plnou haraburdí nebylo vůbec marný.

před dvěma roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.