Tak dnes bych toho chtěl napsat opravdu hodně

Stalo se toho tolik, že ani nevím, kolik mi dovolí baterka napsat. Samozřejmě, jako obvykle, nestalo se vůbec nic… ale mám dojem, že jsem zaslechl a prožil spoustu věcí, které si nezaslouží jen tak zapadnout do ticha.

Začalo to cestou vlakem. Totiž skutečností, že pojedu do prahy sám… zuzka opět nikde. Nu což, vytáhl jsem si historii a četl si o nacistech a stmívání před válkou. V bigcity přestoupil na vlak (ani tam jsem se nevzdal naděje, že ke mně zuzka na násupišti přistoupí) a vlezl do poloprázdného kupé. A za mnou vlezli dva dospělí se dvěmi dětmi a pak dvě nějaké jejich kamarádky. A hned tam nebylo k hnutí…

Jenže to bylo zajímavé. Ti dva, co tam již seděli, si pořád vyměňovali skicy, na které ona holka kreslila jakési dva anděly… jakoby vytvářela nějaké logo. Neustále se domlouvali, pozměňovali to…

Proti mně seděli dva dospělí (kolem třicítky) s dvěma holkama (2 a 4), které, jak jsem se dozvěděl, vezou zpátky do prahy rodičům po společném víkendu. Jejich rodičům totiž někdo rozboural půlku bytu a tak jim je oni hlídali. Oba vysokoškoláci. Jejich dvě kamarádky si s nimi povídali… jedna z nich studovala nějakou zdravotní vejšku a zároveň pracovala jako sestřička, takže nyní mám zase zásobu několika zdravotnických historek a zároveň si uvědomuju, že doktoři budou vždy zástupci povolání, před nímž budu smekat a klanět se. Co bude proti chirurgovi nějaký prašivý ekonom…

Kapitolou samou pro sebe byly ony dvě malé holky. Hyperaktivní prťata, lozící po celém kupé, vřeštící, hrající si, recitující básničky a všelijak jinak si cestu užívající rozkošná stvoření. Někoho by takový virvál a nemožnost soustředit se na čtení třeba iritovala, ale já to beru jako součást světa a myšlenky na nějaké ohrazení se jsem prostě neměl. Přece jenom… po dlouhé době jsem se dostal do bližšího kontaktu s opravdu malými dětmi. On to člověk potřebuje… ještě sto kiláků jízdy a byl bych další stlejda. Koukaly na mě kukátkem z tuby od lentilek, jednou nelezli jen po tetě sedící vedle mě, ale i po mně,… na nádraží se s tetou, kterou viděli poprvé a naposled (kamarádka sestřička) loučili, jako by to byla jejich máma… taky nevím, který jiný neasertivní člověk by snesl za dvě minuty 500krát slyšet Ahoj ahoj! :)

A já si hodil cestovku na rameno a mířil jinam… do metra. Večerní metro mikulášského večera, stanice Hlavní nádraží. Vozy nacvaklé jak víno, nastoupil jsem na úplném začátku a za mnou se do vagonu nacpaly postupně TŘI kočárky! A jejich majitelky se strašně rozčilovaly, že to je prostor pro kočárky a že ho musíme uvolnit, když se tam nějaký uvolní. To znamenalo jediné: vystoupit z vagonu, protože nebylo kam postoupit. Stejně tak se holka vedle mě začala rozčilovat, že tři kočárky jsou nad limitem a ať se na nás tak neosočujou, přičemž dotčené zasloužilé matky se na onu holku kysele podívaly a nevěřily vlastním uším, že tohle mohla říct nějaká budoucí matka. „Však ona to pozná…“ Veselá jízda. Vy pražáci jste divní.

Na koleji v devět, opět jsem rozšířil posádku jakuba a ondřeje… večeře, kafíčko, konzumace manga (never more, mám ho mezi zuby ještě dnes, o den později), koukání na Malého bobše od Cimrmanů.

„Hele, a to mango se jí se slupkou?“
„Ježiš ne! To si musíš takhle nakrájet a pak vykousat.“
Hm, bylo mi divný, že to nešlo pokousat.

Ráno jsem se dokopal vstát, abych zašel na poslední přednášku sociologie před písemkou. No ano, přednáška, jak všechny na minulé hodině upozornil, odpadla. Dnes tam došli jen stejné případy jako já, tedy ti, kteří tam dlouho nechodili a neměli jak zjistit, že přednáška nebude. Takže nejen, že jsem vstával, ale ještě k tomu se ani nic nedozvěděl… sbalil jsem se a vyrazil do centra na dárky.

Jeden by nevěřil, kolik je na václaváku knihkupectví… takže nebyl problém sehnat český silmarillion pro sestru (nemáš to číst, ségra ;)) a pěstování pokojových rostlin pro mámu. Moc hezká knížka, snad to je to, pro co mě sestra vyslala. A pak, když už jsem tam tedy byl, jsem začal shánět druhý dárek pro moji sestřičku, a to čepici bridget jonesové… tedy tuhle. Je to její přání, jasný? :) Ale zaboha jsem ji nikde nenašel… terranova, dvě kenvela, newYorker, céáčko… nikde. A nikdy jsem nevlezl do tolika obchodů s módou z vlastní vůle. Brrr…

Pokud kdokoli z vás ví, kde bych takovou čepici (nejlépe v jiných barvách) mohl sehnat, budu mu za tip opravdu vděčný.

Tak… na kolej, z koleje na právo, na právu do říše spánku a snů a nyní sedím tady v hale s baterkou na 19%. Jdu se najíst, možná trošku pohnout s hrou do javy, a někdy k večeru se zuzkou buď na Bridget, nebo na Santa je úchyl. Zatím sám nevím, pro co bych se rozhodnul. Uvidíme… máme poukázky na vstupenku zdarma, pokud předtím navštívíme tři filmy, takže je chceme využít.

Mno, zase jsem se rozepsal. A teď už mizím…

před 14 roky | Ze života | 9 komentářů

Komentáře

1 | carpenter | před 14 roky | www.photoblog.czweb.org/fotoblog

„Santa je úchyl“ – sice to amíci asi nezamýšleli, ale povedlo se jim vytvořit docela trefnou analýzu fenoménu santa clausů. mimochodem – už jste všeci napísali ježíškovi….:o)?

reagovat

2 | Charlotte | před 14 roky | wicked-angel.net

já jsem Ježíškovi napsala, že nic nechci ;) a on mi to nevěří…

reagovat

3 | Raul | před 14 roky | raul.street-soul.net

Klaus (Hoffman) je uchyl :D ja jeziskovi nepisu, ja pisu klasovi :D mam dost, prominte

reagovat

4 | bee | před 14 roky | chocolate.wicked-angel.net

ne.. Jezisek přece ví ;)

reagovat

5 | Anisette | před 14 roky | www.anisette.bloguje.cz

Se mnou se zas ve vlaku tenhle víkend jeden senilní děda loučil asi pět minut.. málem sem nestihla vystoupit, než stihl přeříkat- veselý Vánoce, novej rok….manželství…děti…vlastně celej život! Ale aspoň sranda:)

reagovat

6 | lucka | před 14 roky | lucousek.wz.cz

jo… metro a že my pražáci jsme divný, jo, co se mhd týče, tak jo ;) btw. mango považuju za docela dobrý, shodou okolností mi ho taky včera Mikuláš přinesl ;) a čepice?…má 2 bambule? to nevím, jestli se vůbec dá sehnat, leda tak uplést ;)))

reagovat

7 | tap | před 14 roky | tap.danielka.net

notak, já jakožto prahák dejme tomu v tom metru nestojim na straně prudících prudérních matek, ale MHD a přestupní stanice jsou kultovní… na nyxu je o takovejch situacich a typcich zajimava diskuze, doporucil bych ;)

reagovat

8 | sirenka de noir | před 14 roky | emotion.wz.cz

MHD… Dlouho jsem nechápala, proč si na to lidi stěžujou, protože já mám docela dobré zkušenosti, až na ty samozřejmé tlačenice :) Ale pak mě tam jeden chlap atakoval do žeber tak, že jsem měla modřinu – od té doby nerada jezdím ve špičce…

reagovat

9 | ivan | před 14 roky

juneau dobre se to cte,hlavne kdyz se to netyka vasich her na neceho kolem PC. diky

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.