Tak je mi dvacet navždy...

Poslouchám Franz Ferdinand (Take me out) a je mi úplně fajn z toho, jak žůžo je to hudba. Ale já nejsem nikterak náročný… vzhledem k nadpisu začínám (opět) nelogicky. Chtěl jsem napsat, že to je taková malá bezvýznamná pocta endlifovi, ale nyní se už usmívám nad myšlenkou, že bych vše, o čem chci psát, rozsekal na malé kousky, kapitolky… a nechronologicky je poskládal za sebe. To bych si s endlifem teprve padl do noty! :) Tak si pustím Kitaru (1.pád kdo, co Kitaro) a jeho Agreement… a pustím se do toho.

Začít koncem by bylo moc jednoduché… jen podotknu (a proč to vůbec zmiňuji???), že z pohledu na perex (první odstavec) jsou zřejmé dvě věci:

  1. Jsem šílený.
  2. Mám rád tři tečky… (jo, tyhle-> ,,,… tomu říkám překlep!)

Směju se a stůl s komplem se chvěje, dotáýkám (sic!) se ho (nahým) břichem. Vzpomněl jsme si totiž na geniálního Červeného trpaslíka, resp jednu scénu… Lister něco nahrává na kameru, kterou pak pošlou do vesmíru se zprávou. Kryton mu připomene, ať přidá údaje o jejich pozici, takže naťuká nějaké souřadnice. „Jo, a minulý týden jsme proletěli kolem červeného měsíce. Vypadá takhle [ spojí palec a ukazováček a utvoří tak "kruh“]. Nejde minout!"

Takže jo…

Časový posun se projevil pouze nutností více přemýšlet. S prvním procitnutím jsem si posunul čas na mobilu, ale ne na budíku, neb je to pracnější. Tudíž jsem musel mít na paměti to, že při pohledu na jeho displej musím jednu hodinu odečíst. Takže jsme s ivkou jednou také vstávali před obědem. Pouze díky časovému posunu… mámě se naše minulé spaní do půl druhé vůbec, ale vůbec nelíbilo a dala mi to najevo. Nebýt změny času, vstávali bychom deset minut před dvanáctou…

Přijela někdy po čtvrté hodině… nenapíšu, že jsem se na ni těšil. Nebyla by to pravda. Očekával jsem ji se smíšenými pocity. Vůbec jsem nevěděl, jak se bude chovat… události pátečního večera mě s předstihem znervózňovaly. Ale co jsem mohl dělat? Přál jsem si, aby přijela (opravdu) a ona přijela. Nechtěl jsem si na nic hrát, a nechtěl se před ničím schovávat. Nezbylo mi než nedát nic najevo… popravdě, nebylo co. Pokud se něco změnilo, pak u ní.

Píšu to odosobněně a možná přehnaně chladně. Nic než racionální uvažování… do příjezdu příbuzných zbývala hodina (původní předpoklad). Tu jsme strávili v mém pokoji, v teple… v tichu. Nemluvila. Opírala se koleny o parapet (mám okno téměř nad podlahou) a dívala se z okna do podzimní vesnice… jako bych si to ani neuvědomoval, jako by mi to nepřišlo divné. Ale vždyť jsem něco takového musel čekat? Asi jsem jen důsledně hrál nic se nestalo roli. A za okny se stmívalo…

„Já tě mám rád, ivonko. Nezapomínej na to…“

Příjezd kruhu rodinného, šestnáct lidí v domě, lomcování rukama, pusy na tvář, obálky s dárky, květiny. Které jsem dostal i já… takové decentní, ale… opravdové. Add gratulace… tuším, že jsem o tom četl u alči, jak nenávidí podání leklé ryby místo ruky. Vždy si na to vzpomenu a podanou ruku chlapsky stisknu :) Doteď si vzpomínám, jak nám při předávání vysvědčení drtil ruce třídní :)

Sezení v kruhu mladistvém kolem stolku v obýváku, dospělí v uctivé vzdálenosti u jiného stolu v kuchyni. Jinak to vyřešit nešlo, 16 lidí bychom nikam nenaskládali… a přitom bych tak rád slavil s nimi, povídal si s dospělými. Je to moje rodina. Ale samozřejmě, na pokec se mnou, ivkou, sestrou, leonkou a magdou, šárkou a tomem a evčou si také nestěžuju. S přihlédnutím k tomu, že ivka jako nováček v této partě neřekla více jak dvě věty a leonka s magdičkou jako členky úderného oddílu Začínajících puberťaček z povídání prakticky 18+ lidí moc neměly, natož aby se zapojily. Popravdě mi bylo líto, že tam jen sedí… chtěl bych, aby se také bavily.

Vzpomínání na naše mládí, kdy jsme spolu (já20 a sestra18 + evča17 a šárka20) trávili hafo času u babičky a já se šárkou jako ti starší měli více pravomocí. Jako třeba nemuset po obědě spát… a milá vzpomínka, jak jsme vždy z venku vylezli na parapet a posmívali se sestře s evčou, jak musí jít spát. Hráli si na schovku a vždy jim utekli… výbuchy smíchu, potoky nostalgie. Příjemný večer…

Šárka s tomem (chodí spolu už pět let? něco takového tam včera padlo) jsou jediní lidé, které v praze znám z reality. Na školním tripu jsem je v praze potkal. Náhoda jak vesnice. A je mi divné, jaktože jsem je tentokrát za ten měsíc a něco ještě nestretnul. Stejně jako nikoho z těch, co tam znám… a ne že bych se nerozhlížel. Možná že pha není taková prdel, jak jsem předpokládal…

Cinkání uklízených skleniček, podivné ticho a dojem prostornosti, na židlích už nikdo nesedí a v křeslech se nikdo nerozvaluje… měkké světlo v pokojích, ze stolů mizí nesnězené pamlsky, dřez dojíždí zbytky alkoholu i nealka. Cinkání talířů, tekoucí voda, pára mlžící zrcadlo v koupelně, svíčka v pokoji… jedenáct večer. „Pustíme si Eurotrip, ivi, co ty na to?“

Eurotrip těží z vlny Roadtrip-like komedií. Amíci cestující po Evropě. Správňák, jeho úchylný sexuchtivý kámoš, slušňák průvodce a jeho sestra,… na tom nesejde. Notebook na židli u postele, já s ivkou pod peřinou koukáme… a jak jsem kdysi psal, filmy si užívám. Směju se pitomostem, blbinkám, detailíkům, přeřeknutím. Ovšem ivka, ta je od podobné nízké zábavy mírně vzdálená. Nejdříve jsem se kvůli jejímu tichému sledování snažil ovládat, ale pak už jsem se prostě jen bavil. Eurotrip není nic světoborného, ale… nasmál jsem se. A o tom to je.

Půl jedné v noci, pootevřené okno, chlad noci a vlhkost deště, pramínek kouře z chladnoucího knotu… obrys jejího těla pod peřinou, pro jednou mám kompletně stažené žaluzky.

„Dobrou noc, ivi.“ „Dobrou noc.“

Bylo mi jasné, že je všechno jinak… špatně. Vedle mě ležela cizí holka. A já už prostě nevěděl nic… chtěl jen usnout. Nebo moc předbíhám? Sklonil jsem se a políbil ji… pohnula vůbec rty? Nevím? „Ty jsi mi včera ale zamotala hlavu, ivonko…“ Úsměv? Nebyl kyselý? Proč nic neříká? Proč nereaguje? Beru ji za ruku, objímám ji, zavírám oči. Po dlouhých minutách je otevírám, na spánek nemám pomyšlení… sleduji chvění jejích řas, sleduje strop. Co se děje? Přestávám se o cokoli snažit… jsem bezradný, zoufalý a bez chuti cokoli dál řešit. Protože jsem na to sám…

Pak už se jen zvednu a opřu o loket, pozoruji její tvář v šeru… a ona mě. Bez pohybu, beze slova… jen odlesk očí v nezřetelném tichu obrysů její tváře. Políbím ji na mrtvé rty… pohnuly se? Políbila mě také? Co já vím… a co na tom, pokud ano, když to nepoznám. „Jako bych se díval do hluboké řeky…“ zašeptám. Pohybem hlavy si říká o vysvětlení. „Protože také nevím, co je pod hladinou…“. Něco odpoví, jenže nepromluvila už dobrou hodinu a já jí nerozumím. Zvesela se zeptám, co že to říkala. Zopakuje mi to: „O tomhle ne.“ Pokud jsem se usmíval, tak mě to rychle přešlo…

Jen jsem si lehl na záda, nechal si takový kousek pokrývky, který jsem potřeboval, a mlčel. Její ruku dávno pustil… v ten okamžik mi bylo hrozně. Tak co už mi zbývalo než spát?

Nejdříve se mi zdálo, že si jen upravuje svoji část pokrývky, ale tím to neskončilo. Překulila se na bok, přitiskla se ke mně, horký den na šíji… „Prosím, odpusť mi to.“

Zlomek sekundy na odpověď. Co říct? Nechci lhát, že se nic nestalo… a nechci se na ni zlobit. Nechci ani, aby si to myslela. „S radostí,“ odpovídám tónem, kterým nejde říci nic zlého a objímám ji.

Psát tenhle text nechronologicky je pěkně na pytel. Chybí mi ale už pouze dnešní odpoledne…

Oběd v kompletní sestavě plus ivka, takhle jsme se u stolu sešli poprvé. A žádný problém, pohodička a zábava. A po obědě snad hodinka sezení u stolu, vykládání o praze (kde táta několik let pracoval), popisování oblíbených míst a tras, kompletování tras metra s komoušskými názvy stanic a těmi reálnými… byly tři hodiny, ve čtyři měl začínat očekávaný film „Dožeň, co se dá“. A tak se pustily tři Cestománie. Já si nahrával komplet červeného trpaslíka, sestra cestománii :) Korsika, egypt, a ještě jeden stát… za okny pršelo, neděle byla nechutně hnusná. A my se dívali na tyhle překrásné krajiny (btw, nynější egypt je hnusnej). Poté koukání na film/komedii, končil po šesté…

Ivka odjela před sedmou… mám právo domnívat se, že je vše v pořádku. Pro jistotu jsem jí ale napsal smsku první.

„Tohle tajemství ale nebudeš chtít nikde vyprávět. Ať ho pozná. Ať si ho pozná každý. Černý obsidán skrývá celý svět. Ty to teď víš, a víš už to navždy… otevři oči a ukaž dlaň, vezmu si zpátky obsidián.“

před 13 roky | Akce | 15 komentářů

Komentáře

1 | lucka | před 13 roky | lucousek.wz.cz

ty sis to zase za těch pět dnů dával, no aspoň budu mít zítra co číst ;)

reagovat

2 | alcarin | před 13 roky

landa?

reagovat

3 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

uch… mozna na kazdeho prijde nejaka slaba chvilka, muselo ti bejt asi hrozne, kdyz vedle nej lezi nejaka osubka, jen lezi, kouka, nic nerika, nic nedela, pak uz clovek fakt nevi co se stalo, kde je chyba

smsky prvni ;)) treba prave dneska, nehodlam napsat sms prvni

nemam potrebu psat,, navic kdyz ona napise prvni, tak me to strasne potesi, jelikoz vim ze na me mysli a ze ji chybim. Chybim az tak moc, ze napise ;). Samozrejme, nekdy se to stava i z me strany :)

reagovat

4 | Anezska | před 13 roky

"Ženě můžeš vždycky natlouct, ona už bude vědět proč. " arabské přísloví

tak tenhle citát je fakt hnus

reagovat

5 | Kini | před 13 roky

hezky ses rozepsal…tak nejak jsem se na to cely vikend tesil… zeny jsou zvlastni stvoreni. nekdy jsou tak blizko, ale pritom tak daleko…

reagovat

6 | jitul | před 13 roky | jitka.bloguje.cz

Pif>Jestli je to alespon u nekolika chlapu takhle…tak proc si teda za kazdou mnou prvne poslanou sms vzdycky tak strasne nadavam?

reagovat

7 | Charlotte | před 13 roky | wicked-angel.net

Provedla jsem výzkum a je to zcela normální, že holky píšou první a pak si myslej, že druhou polovičku do něčeho nutí, že je otravujou… a tak jsem se na toho své polovičky zeptala a bylo mi řečeno, že i kdybych ho vzbudila o půlnoci, že je šťastnej… že je rád… asi si to moc bereme :D

reagovat

8 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

zastavam stejny nazor… nechapu ty dementni kecy typu „ja napsala prvni“ apod. takhle uvazujou nevyspele divciny :)) (to si zase kopu hrob :))))

pokud se dva lidi skutecne milujou, tak prece nezalezi na tom kdo napise prvni, pure souhlas s charlottkou

to ze si jitko nadavas vazne nechapu, otazka je jaky tvuj vztah je :))

hele taky vam prijde ze je nejak hodne blogeru zamilovanejch? teda rekneme aspon ti na kery chodim casto ;)))

reagovat

9 | Charlotte | před 13 roky | wicked-angel.net

spíš já si kopu hrob, protože budu osočena, že jako zástupkyně ženského pohlaví nehájím zájmy ženskejch… když já nemůžu :D a kdo není zamilovanej ;)

reagovat

10 | endlife | před 13 roky | podnebi.wz.cz

heej, june, dík :) každopádně do nechronologičnosti se nenuť, já píšu nechronologicky ne pro nechronologičnost, ale protože mě to tak povětšinou napadá & protože se tím dají vytvořit zvraty, které ani nebyly :-) ale teď mě vážně štve, že nestíhám už několikátý den po sobě nic napsat – v sobotu jsem byl pryč (aj o tom bych se mohl rozepsat), v neděli zažraný do práce & dneska utíkám na Princezna a bojovník (21.30 čt2, bomba film)..

ad noc : z textu to přímo bolí.. nesnáším pocity bezradnosti :(

ad rdw: moje oblíbená scéna s kamerou je když Lister popisuje jisté časové anomálie, ta je úžasná :)

reagovat

11 | lucka | před 13 roky | lucousek.wz.cz

hm… no vidíš, mně praha přijde malinká – kdykoliv se seznámím s někým novým, tak zjistím, že máme společné známé… ;)

reagovat

12 | jitul | před 13 roky | jitka.bloguje.cz

pif> :)))

reagovat

13 | jitul | před 13 roky | jitka.bloguje.cz

pif>>už jsem na to přišla!!!..jsou to asi tři roky, co jsem chodila s jedním psychopatem a ten mi zakázal, psát mu od 7 do 19 hod (že v tu dobu pracuje a já bych ho strašně rušila). Z tohoto zdrcujícího vztahu jsem asi vyšla trochu pozměněná..

reagovat

14 | Skrnda | před 13 roky

Zvlastni…nikdy jsem nad tim nepremejslela, ale taky patrim k tem, ktery vetsinou nepisou prvni…asi ten pocit, ze ten druhy na tebe mysli a napise ti je prijemnejsi;))

K te noci…je dobry vedet, jak to citi chlap…kdyz to tak pozoruju, tak mysleni chlapu a zenskejch je nekdy opravdu strasne vzdalene…

Mozna ji trochu rozumim. Mozna chce jen neco jinyho nez si postezovat na smsky…mozna chce jen upoutat pozornost…mozna, mozna taky ne:)

Jdu radsi spat.

reagovat

15 | Hughhh | před 13 roky

koukam, ze tobe to tady taky pravidelne vypadava…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.