Tak jsem se zúčastnil dalšího ročníku Beer Rally

Jedeme kolem nějaké řeky, snad Sázavy. Na Západ teče, tak by to mohla být ona. Ve vlaku je zima, sedím tu jen v tričku a za okem se pomalu šeří. Cestou na Východ je soumrak ještě rychlejší. Je mi mizerně a bolí mě hlava. Ale málokdo se mi může divit.

Včera jsme se opět zúčastnili Žižkovské Beer Rally. Od sedmi do jedenácti musí soutěžní tým obejít sedm vybraných hospod a v každé si dát jedno pívo a pak dorazit do té cílové pro potvrzení výsledku. Za dvě minuty sedm jsme již byli ve škole a hledali místo, kde budou sídlit organizátoři – po dvou změnách v tom byl naprostý hokej. Nakonec jsme je vystopovali, jak lepí na sloupy a stěny šipky, takže jsme je pronásledovali až k odpočívadlu ve Staré budově a jako první tým tak vyráželi do terénu. Neměli jsme ambice zvítězit, ale každá minuta navíc se hodí. Jako startovní hospodu jsme si vylosovali putyku „U Pižďucha“, která byla pro osm lidí opravdu malá :) Ale štamgasti na odchodu nám uvolnili stůl a první runda se už nesla na stůl, razítka do hracích karet, společné foto… a pak už to šlo jak na běžícím pásu. U Petra Štítného, Restaurace Spirit, Nad Viktorkou, U Sadu, A Club a Boulder v síti. Všude jsme potkávali další týmy, proto mnohdy v menších krčmách neměli ani půllitry a když jsme si nechali poručit třetinky, tak zase došlo pívo :) V A Clubu jsem do sebe to pívo už musel tlačit a v Boulderu to byla naprostá krize. Tam už byl taky jediný volný stůl ten fotbálkový, takže jsme si zahráli i fotbálek, ale s hágenem jsme se shodli, že už je to opravdu špatný. Takovou krizovku jsem minule snad neměl, nevzpomínám si na ni. To bylo tím výtečným utopencem U Sadu, neměl jsem se jím tak cpát, najezený jsem byl z koleje. Inu, v Boulderu jsem nakonec přestal dávat pozor i na svůj foťák, který jsme vždy někomu dali, aby nás všechny vyfotil, ale když jsem si na něj zase vzpomněl, stál na vedlejším stole. Byl nejvyšší čas dojít do Belzepubu, cílové hospody, blížila se jedenáctá. Cestou jsme našli značku Práce na silnici a nesli ji tam s sebou, až jsme opravdu za pět minut jedenáct dorazili, tak jako minule :) Z minulého roku jsme měli průkazky, kam se dávají razítka za účast a po nasbírání tří dostane účastník tričko. Aspoň myslím.

A tak jsem sáhl do náprsní kapsy bundy pro doklady, abych z nich vytáhl svoji kartičku, co tam celý rok nosím. Doklady tam ale nebyly. Tak jsem sundal ze zad baťoh a hledal je v něm. Nebyly tam. Prohledal jsem ho znovu, prohledal i všechny kapsy co na sobě mám, pak jsem se otočil na sestru a oznámil jí, že nemám doklady. Podívala se na mě jak na debila a jala se mi znovu prohledat baťoh s tím, že jsem prostě jen na káry a někde je tam určitě mám. Ale neměl jsem. Ještě v hospodě Nad Viktorkou si je holky prohlížely, takže tam jsem je určitě měl a U Sadu jsem si taky matně vybavoval, že jsem sice platil drobnýma, ale taky papírovou stovkou, kterou jsem určitě vytáhl z dokladů, protože ty mi koneckonců slouží jako peněženka – drobné nosím po kapsách, papírové v dokladech. Nezbývalo než vyrazit zpátky po navštívených hospodách a hledat a ptát se na baru.

Ztratit doklady… je to možný? Může se mi toto stát? Okrást bych se nikdy nenechal, na hlaváku a podobných místech jsem absolutně paranoidní a každý kolemjdoucí je pro mě kapsář, a pak ztratím doklady. Já debil! DEBIL! Občanka, řidičák, dvě platební karty (PIN si na ně ovšem nepíšu), kolejenka, průkazka na slevu na vlak, karta zdravotní pojišťovny, ISIC, karta do knihovny, lítačka na MHD… prostě doklady. A k nim 1200 Kč v bankovkách.

První na raně byl Boulder, tam na baru o ničem nevěděli a kolem fotbálku se doklady neválely. Ani v A Clubu ve ztrátách a nálezech nic nebylo. Stejně tak Nad Viktorkou. Poslední možnost tedy byla hospoda U Sadu kousek od vysílače. Nemám ve zvyku věřit na takovou náhodu, aby se na posledním možném místě doklady opravdu našly, ale ten večer si se mnou Náhoda tedy pěkně pohrála. Sešel jsem do sklepního baru ke stolu, kde jsme seděli a kde nyní seděli nějací tři kluci, a doklady hned uviděl schované za nápojovým lístkem. Takové štěstí! Za nápojákem jsem je určitě nenechal, nejspíš prostě na stole mezi talíři od utopenců, košíky na pečivo a sedmi půllitry, zvedali jsme se chaoticky a rychle, možné to je. Bylo jasné, že je číšník sklízející stůl musel mít v ruce. Proč to řeším? Protože těch 1200 Kč v nich už nebylo. Vše ostatní ano, ale peníze ne. V ten okamžik jsem to bez mrknutí oka přijal jako trest za svoji blbost a ještě to přebila úleva z toho, že nebudu muset obíhat 15 úřadů a vyřizovat si nové doklady. Nakonec, bez dokladů bych neměl šalinkartu, abych se dostal na kolej (jistě, nebyl to takový problém, revizora jsme nepotkali). Ale neměl bych ani platební kartu, abych si vybral peníze. A kdyby ano, tak bych nemohl jet za studentskou cenu, ale pěkně natvrdo za nějaké tři stovky nebo kolik to na Vysočinu stojí, protože bych neměl slevovou průkazku. Tohle všechno teď odpadlo, takže jsem peníze opravdu neřešil.

Ale člověku se to po chvíli v hlavě rozleží, obzvlášť pokud jako jediný možný pachatel přicházel v úvahu číšník. Šel jsem se tedy na to k baru zeptat, ale tam neustále opakovali, že mi ty doklady asi spadly pod stůl a tím pádem je našel nějaký zákazník a oni to nehodlali nijak řešit. Popravdě, nyní mi to taky přijde jako pravděpodobnější možnost. Tři kluci tam u stolu seděli, taky měli dojezené utopence, takže tam dobře půl hodiny byli, nebo taky hodinu, to nelze říct. Když jsem tam ty doklady našel, tak byly na druhém konci stolu než oni, pěkně za nápojákem u stěny, ale dát je tam mohli klidně oni. Když jsem se pak vracel na bar optat se na toho číšníka, tak už tam neseděli. Kdybych měl v kapse dvanáct stovek někoho, kdo by se vrátil pro svoje prázdné doklady a číšník by potvrdil, že jsem si tam sedl pět minut po jeho odchodu, tak bych tam asi taky nezůstával.

Stane se. Drahé ponaučení. Ježíšek bude letos o dvanáct stovek chudší ;)

Pak jsme zašli do Základny, podepsali si hrací karty, ale dlouho jsme tam nebyli a rozjeli se na kolej. Ještě v noci jsem naházel fotky na facebook, dal si dlouhou sprchu, abych se zbavil nikotinu a šel spát.

před devíti roky | Praha Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | no jo.... | před devíti roky

frajer, jehoz maximum jsou tak tri piva (po kterejch uz je skoro nalitej) by se do takovejch akci nemel vubec poustet :-))

reagovat

2 | juneau | před devíti roky

Nejlíp soudí ten, co se raději ani nepodepíše ;)

reagovat

3 | sestra | před devíti roky

ja se na tebe nedivala jako na debila :), buh vi, co sem mela po peti pivech za pohled :)

reagovat

4 | juneau | před devíti roky

Myslím, že jsme oba vypadali asi takhle ;)

reagovat

5 | sestra | před devíti roky

no dovol :)

reagovat

6 | a-c | před devíti roky

čert vem prachy… najít tolika dokladů zase zpátky, to za ten litr určitě stojí. já bych zůstal u toho prvního pocitu úlevy a byl bych rád, že nemusím nic řešit.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.