Tak kolik jim dáme, Karle?

Ještě za světla projížďíme chorvatským vnitrozemím a nad hlavami nám běží Účastníci zájezdu. Řekněme, že je to docela stylový. Nebo trapný, záleží na přístupu. Zasloužená a nádherná dovolená končí, a já se těším domů. I těch sedm dní už bylo dlouhých, koupání monotónní, abnormální horko – maxima v ČR byla našimi nočními teplotami – nebylo už co dělat. Hodně za to mohlo to horko, od devíti do devíti šlo být buď jen ve vodě nebo ve vlastním potu. A že ho bylo.

Tak tedy cesta domů… Trošku chaotičtější než cesta sem, ale jedeme. Tak ještě přežít těch 12 hodin… Už se těším na normální život, kafe o půl sedmé, internet, práci, kolo, svoji vesnici. Takže tak.

před jedenácti roky | Z mobilu | 2 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před jedenácti roky

Mela pruvodkyne zajezdu „silicon chest“? Slozila ti na kytaru pisnicku? A kalisky jste vratili? :-)

reagovat

2 | morning glory | před jedenácti roky

nevim, ja mela v uetry v pokoji pres noc 31 stupnu XD

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.