Tak tady jsem ještě nikdy neblogoval

Sedím v autě před naší „lékařskou stanicí“, jak si čtu na štítu této velké budovy poblíž obecního úřadu. Dříve tu bylo všechno možné, dnes snad jen obvoďačka, gynekolog a ve zbylých prostorách obecní byty, knihovna, kadeřnice… k té šel táta, aby se před nástupem do nemocnice příští týden nechal ostříhat. Pobude si tam opět další dva týdny, tak ani nevypadá jako Ezau. Nebo Ezop.

Já ho sem dovezl, s noťasem na zadním sedadle, abych si během té půl hodinky blognul. Proč ne. Na sedadle spolujezdce, pod stromem, který nedovedu určit (osika?), s šuměním řeky za zády. A zpět ptáčků a pracovnice rychlé roty obracející seno na obecním pozemku.

Včera, zatímco byl táta v new city v nemocnici na kontrole, jsem si zašel do města a koupil pneumatiku na zadní kolo. S krásným červeným pruhem. Jedna ze dvou barevných pneumatik v celém obchodě. Děsivé. Po návratu jsem se pustil do její výměny – v inkriminovaném „vybouleném“ místě byla ta stará skoro průhledná. Nechybělo moc, aby došlo i k propíchnutí duše. Vyměnil jsem ji tedy, kolo zkompletoval, začal ho leštit a zbavovat prachu a když bylo vše hotovo, zadní kolo bylo prázdné. WTF? Sundal jsem jej, napumpoval a za pár minut bylo opět měkké. Sic! Pak jsem našel malinkou dírku do duše… nabízí se odpověď, že se duše píchla díky prodřené pneumatice. To si nemyslím. Duše ušla až když jsem vyměnil pneumatiku, kolo tři dny stálo doma i s tou prodřenou. Táta si myslí, že jsem duši protrhl, když jsem sundával plášť – vysvětlení pro holky: sundat plášť z kola není jednoduché. To si zase nemyslím já, ta díra by vypadala jinak. Osobně si myslím, že ta díra vznikla odlepením pláště a duše od sebe, nakonec byli spolu pod tlakem x atmosfér spojeni už dobré dva roky. Ale kdo ví.

Večer jsem jel k ivonce, na pivko za míšou, pak povalování v posteli a někdy k půlnoci spánek, ráno jela ivonka na praxi a já domů přes city, kde jsem si koupil dvě nové duše (jeden nikdy neví) a vyzvedl ivonce prášky. Ty prášky. Podal jsem lékárnici recept, ona mi podala krabičku a řekla „Balení Cilestu na tři měsíce. Slečna už bude vědět.“ Kurva, vypadám jak neandrtálec? Přece vím, že to nejsou vitamíny! :)

Ohledně kola: ani v tomto obchodě neměli pneumatiky s barevnými pruhy. Vypadá, že si je začnu objednávat přes net po půltisícových částkách.

No, mimochodem, venku jsem napsal jen první dva odstavce a část třetího, pak už byl táta zpátky a teď opět sedím doma, tohle uložím do systému a vrátím se k práci.

Ps: jak jsem zmiňoval tu ordinaci gynekologie – váže se k ní jedna super historka. To jsem takhle jel s jednou spolužačkou busem, ještě v dobách gymplu. Ona vystoupila nezvykle na jedné zastávce u nás ve vesnici, ačkoli vždy jezdí jinam, a na dotaz proč vystupuje tady mi nebyla schopná rozumně odpovědět. Nu což. A jela se mnou znovu o pár dní později a v hovoru jsme došli k tomu, že tehdy šla právě ke gynekologovi. A tak tam čeká s několika dalšími holkami/ženami v čekárně, když se otevřou dveře z venčí a přijde dj (Peťák) a posadí se mezi ně, jako by se nechumelilo. Ženy se po sobě tak nějak podívaly (wtf?), zatímco dj si prohlížel plakáty na stěnách. Tematicky se vztahující ke gynekologii, takže samý průřez těhotným břichem, vagínou, antikoncepce… čím dál zmateněji se rozhlížel, až dojel pohledem na jiné dveře na opačné straně, kde bylo napsáno „Čekárna zubaře“ (nebo kam vůbec šel). Takže se po pěti minutách celý rudý zvedl a přešel do správné čekárny, neboť ta u gynekologa byla „průchozí“. Když mi to ta spolužačka, Eva, popisovala, tak u toho úplně hýkala smíchy. A já nakonec taky a i teď se směju, protože si dja v téhle situaci dovedu naprosto živě představit :)

Tak to bylo něco vtipného na závěr dnešní sezení.

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.