Tak tu máme Boží hod

Je docela pozdě. V noci ze Štědrého dne na Boží hod. To je totiž tak. Byl Štědrý den. Pak štědré odpoledne. Pak Štědrý večer. A pak štědrá noc. A pak jsem se s vojtou a djem opil až běda Ale tak… roztomile. Příjemně. V kruhu přátel. Vánočně.

Ráno jsem se zaboha nemohl dostat z postele. Mobil se snažil, ale nevstal Bjsem. Až k půl desáté. Káva, sobotní noviny, čtení o původu vánoc, a bylo třeba donést stromek. Donesl jsem. Upil kávy. Pověsit svíčky. Pověsil jsem. upil jsem kávy. Baňky. Buran by řekl koule. Upil jsem kávy. Stříbrné a zlaté střapce. Káva. A byla studená Pak jsem se vydal do pokoje balit dárky, což mi trvalo dobré dvě tři hodiny. Hrál jsem si i s mašličkami, tak proto. Pak klídek, vycházka na ojíněný kopec a focení, zastávka u sousedů, a večeře. To jsem totiž včera nenapsal, ale zatímco celá republika vzdychá nad nesněhem, tak celá vysočina je díky inverzi ojínění až běda, a je to mnohem krásnější než kdyby byl napadený sníh. Kouzelná příroda. Večeře, dárky, pohoda, mámin bůček (fabulózní!), a nápad, vydat se s vojtou a djem na štědrovečerní procházku. A tak jsem do baťohu nabalil 1.5l červeného, 2l pepsi, foťák a stativ a vyrazil jsem v deset ven, do vesnice. A do jedné v noci jsme se loudali obcí, pěkně pod tlumeným svitem úplňku, plkali a smáli se, já fotil na dlouhou závěrku a užíval si ty chvíle s kamarády.

A pak, když se všichni rozprchli, jsem zavolal ivonce a dlouho jsme si povídali o tom, co jsme kdo dostali za dárky a tak. A teď už tu jsem pod peřinou a začínám cítit teplo v nohou. Přece jenom, tři stupně pod nulou a tři hodiny venku… nějak se to projeví. Možná to bylo tím vínem, ale celou dobu mi bylo nádherné teplo a měl jsem horké ruce. Docela rozdíl, oproti těm dvěma večerům v praze. Zítra ráno jdeme fotit, tak jdu spát.

Fajn. Tečka.