Tak zase jednou epizoda ze seriálu Men's work

Sedím tu k šesté hodině u počítače, venku k obzoru laškovně klesá slunce lákají ke krátké projížďce na kole a já jsem rád, že mám sílu zvednout se od židle. Posekal jsem křoviňákem celou zahrádku, tři hodiny s ním chodil od čerta k ďáblu a kvičel s ním na celé kolo. Během toho mi to tak náročné nepřišlo, ale teď jsem rád, že vůbec píšu, jak mě bolí ramena. Nemluvě o tom, že po té vyklepávačce byla jemná práce s myší trošku nezvyk. Ruce mě brněly tak podivně vtipně, až jsem s nimi musel o sebe neustále ťukat. To se nezažije každý den.

A tak jsem si zase jednou pěkně máknul.

A nic to nezmění na tom, že jak tohle dopíšu, sednu na kolo a vyrazím do lesa. Asfalt je pro … někoho jiného :)

Hm, dnes je úterý? Myslel jsem, že pondělí.

Víkend… v sobotu oslava zlaté svatby ivončiné babičky, hodně pití a jídla, o půl desáté na vojtově oslavě a to byl opruz největší. V neděli k ivonce, procházka na topinku, večer jsme rodičům promítli fotky od moře, včerejšek mi tak nějak splynul… spánek do oběda, pak práce kolem domu. Jo, vykopával jsem brambory. Utahaný jsem byl stejně jako dnes.

Takže nic zvláštního. Teď zase pár dní intenzivní práce. Ale nyní jdu na to kolo.

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.