Tak zase jednou lehce ze života

Mezi mé vzpomínky na Švédsko a Norsko nyní vpálím jeden obyčejný nudný textík o tom, jak jsem v Praze až do pátku, abych dnes psal náhradní test za ten, který se psal v době mého trajdání po severu. Učil jsem se do tří v noci, vstával po půl osmé a chtěl před hodinou ještě zajít za referentkou pro štempl do indexu. A tak jak je celá Praha vzhůru kozama z Obamy, tak obdobně je celé VŠE vzhůru kozama z bakalářských promocí. A když ne celá, tak naše fakulta ano a referentky to všechno organizují. Takže úřední hodiny omezeny. Fuck. Dojdu do učebny, je nás tu asi deset a přijde doktorand s tím, že učitel onemocněl a že nám tu bude vykládat on. A o žádném náhradním testu (kvůli kterému je nás tu asi polovina) nic nevěděl. Fuck. Než se nachystal, tak jsem se z první lavice přesunul do poslední ke strategické elektrické zásuvce, píchl noťas do napájení a od té doby nevím, co se u katedry děje. Ze sedmi přednášek jsem tu dnes podruhé … zajímavá látka to je, a to hodně, Hospodářské dějiny světa, prostě od středověku do současnosti vše pěkně v kostce, ale je to pátek a pátek je co? Den, kdy už v praze fakt být nechci 

Ve vlaku zkusím sepsat další den z naší severské výpravy, ale bude to jednak nepohodlné, druhak budu třeskutě ospalý. Jít dva dny po sobě spát ve tři a vstávat kolem osmé, to není moje hobby.

Včera bylo v praze nádherně, všimli jste si taky? Naprosto jarní den, teplo, sluníčko, zpět ptactva … šel jsem do knihovny pro nějakou knížku a užíval si to. O víkendu bych se rád projel na kole.

Inu, do konce přednášky ještě dvacet minut … jdu si brouzdat.