Tak zase jednou lehce ze života
Mezi mé vzpomínky na Švédsko a Norsko nyní vpálím jeden obyčejný
nudný textík o tom, jak jsem v Praze až do pátku, abych dnes psal
náhradní test za ten, který se psal v době mého trajdání po severu.
Učil jsem se do tří v noci, vstával po půl osmé a chtěl před hodinou
ještě zajít za referentkou pro štempl do indexu. A tak jak je celá Praha
vzhůru kozama z Obamy, tak obdobně je celé VŠE vzhůru kozama
z bakalářských promocí. A když ne celá, tak naše fakulta ano a
referentky to všechno organizují. Takže úřední hodiny omezeny. Fuck. Dojdu
do učebny, je nás tu asi deset a přijde doktorand s tím, že učitel
onemocněl a že nám tu bude vykládat on. A o žádném náhradním testu
(kvůli kterému je nás tu asi polovina) nic nevěděl. Fuck. Než se
nachystal, tak jsem se z první lavice přesunul do poslední ke strategické
elektrické zásuvce, píchl noťas do napájení a od té doby nevím, co se
u katedry děje. Ze sedmi přednášek jsem tu dnes podruhé … zajímavá
látka to je, a to hodně, Hospodářské dějiny světa, prostě od
středověku do současnosti vše pěkně v kostce, ale je to pátek a pátek
je co? Den, kdy už v praze fakt být nechci
Ve vlaku zkusím sepsat další den z naší severské výpravy, ale bude to jednak nepohodlné, druhak budu třeskutě ospalý. Jít dva dny po sobě spát ve tři a vstávat kolem osmé, to není moje hobby.
Včera bylo v praze nádherně, všimli jste si taky? Naprosto jarní den, teplo, sluníčko, zpět ptactva … šel jsem do knihovny pro nějakou knížku a užíval si to. O víkendu bych se rád projel na kole.
Inu, do konce přednášky ještě dvacet minut … jdu si brouzdat.
před dvanácti roky |
VŠE Ze života |
0 komentářů