Tak zase jednou z vlaku

Rychlík opravdu rychle zdrhá od prahy k brnu, až se mi i blbě píše, protože mi displej nepříjemně líce před očima. Titanik chtěl taky trhnout rekord, a jak dopadl…

Jediným smyslem tohoto článku je obvyklé potvrzení mé existence na planetě. Kdo nesleduje redakční systém, ten by i mohl získat dojem, že jsem na modrou sféru zanevřel. Psát jednou za týden či za dva, to není ten starý grafoman juneau, jak jsme ho všichni znali.

Nu, práce je hafo, učení také více než méně… až mě někdy mrzí, že nepíšu denně. To mě tehdy nutilo psát i o těch největších blbostech dne, abych vůbec něco napsal. A to jsou prácě věci, kterými se jednotlivé dny vlastně liší. Že jdu ráno do školy… to je přece jasné (i když…) a nikoho to nepřekvapí. Zajímavější by bylo napsat, co mě za tu cestu potkalo, o čem jsem v šalině přemýšlel, jestli bylo hezky a já z toho měl radost nebo začalo znenadání pršet a já nadával jak špaček (úterý).

Baterku mám nabitou, domov je daleko…

Úterek byl stejně fajn. Už pondělní podvečer to předznamenal, na Libni jsem vystoupil z rychlíku a jako by mě někdo vytáhl z Vysočiny a postavil na břeh chorvatského moře. Vlahý jarní večer, sice chladnější, ale přesto to byla naprostá změna proti předchozím týdnům. To člověka tak potěší… hned se mu v praze víc líbí. Úterý ráno, za okny sluníčko, venku čerstvo, modrá obloha. Překlepu přednášku z databází, dojdu si do šatny pro bundu (jarní), jdu ke vchodu… a venku hnusně, zima a docela vydatný déšť!

Milane, z toho by jeden blil!

Ale už to začalo, už to začalo :) Proto jsem si spíše jen tak hudroval, člověk se ráno probouzí bolestí v krku, je mu mizerně a jeho sestra má na infekčním v nemocnici druhý domov, a on jak napotvoru musí jít na šalinu v dešti.

Ale na kolej jsem dorazil, najedl se a sedl k učení. Ve středu ráno mě totiž čekala písemka z úvodu do účetnictví. První test v tomto semestru. Připravoval jsem se svědomitě, skoro jsem ani večer nehrál Counter-Strike. Jenže copak jsem já za účtaře, že? Ráno přede mě položili papír, na něm kolonky pro vyplnění rozvahy fiktivního podniku a dvacet položek, které bylo třeba přesně zapsat na správná místa, spočítat bilanční sumy na obou stranách a – obě se rovnaly! :) To mi taky udělalo neuvěřitelnou radost, neklamná známka, že nejdůležitější část testu mám správně :) Pak už to byla brnkačka.

Následující přednášky kvantitativního managementu s hágenem jsem navzdory pozici ve třetí řadě před katedrou profesora Pelikána tak nějak proflákal a prokecal. Možná by bylo užitečnější být už dávno na koleji a dokončovat seminárku do statistiky, když už jsem kvůli ní hodlal vynechat celý zbytek dne ve škole. Kvůli dějinám peněžních institucí mě to obzvlášť mrzelo. Ale úkol je úkol a musel se udělat. Věnoval jsem mu čas od čtyř do osmi s přestávkami na odpočinkové epizodky seriálu Jackass. Poté přišlo teprve vlastní učení do statistiky, neboť vedle deadline seminárky na dnešek připadla i písemka. Po třech hodinách koukání do skript a poznámek jsem uměl kulové, tak jsem se raději pustil do něčeho, co mi jde rozhodně lépe, a to zabíjení v Counter-striku.

Tak, tady bych za normálních okolností sundával cestovku z úložného prostoru a vypotácel se z vagónu. Dnes jedu dál… v kupéčku jsem už sám a chlápek, co teď vystoupil, mi poděkoval za noviny, co jsem mu půjčil. Alespoň se těch 14 korun dvojnásob zužitkovalo, ty noviny jsou beztak šťastný, že se nevyhodí, aniž by byly pořádně přečteny. I když i já sám jim dal co proto ;)

Dnešní den se tedy točil kolem strachu z písemky, která přišla na řadu o půl třetí odpoledne. Do té doby se toho moc zajímavého nestalo, čumění do blba v šalině (a pak že o něčem přemýšlím), relativně teplé počasí a sluníčko, cvika z kvantitativního managementu, oběd v menze… „Jdem do menzy, hágen, teď tam nikdo nebude.“ To jsem si sem přidal jen tak, abych se někdy příště zasmál, až si budu myslet, že ve dvanáct bude menza poloprázdná, když hodina přece končí o půl jedné.

Písemka nakonec rozhodně nebyla podrazem, očekávám zisk 100% bodů. Ono je to fajn, když nám rozdá zadání a nechá nás, ať si všechny výpočty provedeme v excelu. Pár věcí tam tedy bylo takových, které bych bez včerejšího zkoumání skript nedal do kupy, ale celkově šlo o test velmi, velmi snadný. Nebudu taky nikomu namlouvat, proč jsem se přihlásil na kurz k tomuto vyučujícímu, že ano.

Rychle na kolej, do odjezdu vlaku mi zbývala hodina a půl. Sbalil jsem se, potelefonoval s ailyn, protentokrát jsem si přibalil i zdroj notebooku, na který jsem si minule vzpomněl až u šaliny a vyrazil na mhd. Na zapomenutý notebook jsem si naštěstí vzpomněl ještě před vrátnicí :) Co to bude hergot příště?!

No a to by bylo tak vše, co bych k poslednímu pobytu v praze mohl říct. Baterky končí, moje cesta pomalu taky. Už budu jen s ivonkou :)

před dvanácti roky | Cesty VŠE Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | CZNeo @ | před dvanácti roky

Milane, z toho by jeden blil!

Tak tímhle jsi mi připomněl mou oblíbenou pasáž o Peltovi…ale ta se sem aso moc nehodí :D

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.