Takhle to dopadnout nemělo

Každopádně, moje trápení skončilo. Dál už se u mistrovství nervovat nemusím. Ale jako přípravu na maturitní nervy to oceňuji.

Dnes jsem si také konečně donesl seznam otázek do matiky, padesát okruhů… každý den musím vypracovat 2.5 otázky (propočítat, zopakovat…), abych v den D uměl vše. Dnes jsem udělal tři, ale vybral jsem si snad ty nejlehčí… logaritmy, exponencky a iracionálky. Levou rukou všechny bez mrknutí oka… ale takové důkazy, výroky, kuželosečky… bude to o štěstí.

Školu nám také právě smejčí hloubková inspekce, už se těším na nějakou jejich návštěvu… angličtinářka byla v jiných třídách tak vynervená, že zapomínala i jména studentů, které má už šest let!!! Ta se jen modlí, aby jí inspekce nepřišla na hodinu s námi. Zjevení Apokalypsy by proti tomu bylo slabý kafe bez kofeinu, cukru, kafe, vody a lžičky.

Půl půlnoci… jít spát? Nehrozí, světová literatura přelomu 20./21. století. Chtělo by si to alespoň přečíst… což se mi nechce. Co dělat… nadávat usanům? Kdepak, hráli dobře. To kanaďani jsou prasata.

21 dní… tablo už máme ve výloze, patrně se ještě něco přidá. Stejně je to zázrak, že se k tomu někdo ze třídy (holky) rozhoupal… tak jako se 17.listopadem, vánoční besídkou… a vším ostatním, co musela naše třída vyšéfovat. Jediná třída na škole, kde je více kluků. Jediná třída, která všechno nechává na maňána…

Není to příjemný pocit, odcházet pryč… osm let. Osm dlouhých let… nepatřím k těm, kteří z té provinční školičky hrající si na VŠ chtějí vypadnout do velkých měst. Už jen kvůli naší němčinářce bych tam ještě ročík zůstal… podíváte se na ni a víte, že má smysl být dobrý student. Karel Plíhal – Špína…

Vešel jsem jako malé děcko, které o životě a světě nevědělo vůbec nic. Odcházím jako cizí člověk a nevím o nic víc. Přece jen změna. Totiž vím, že nic nevím. Sokrates by se radoval…