Takhle to dopadnout nemělo

Prohra našeho týmu s usanama mnou docela otřásla. Nepochyboval jsem, a náhle konec. Nenávidím to, nenávidím ty nervy, ten vypjatý okamžik… nenávidím zpocené dlaně, nervozitu. Mimochodem nenávidím kanaďany a na orkutu jsem jim to dal pořádně najevo. Hledej…

Každopádně, moje trápení skončilo. Dál už se u mistrovství nervovat nemusím. Ale jako přípravu na maturitní nervy to oceňuji.

Dnes jsem si také konečně donesl seznam otázek do matiky, padesát okruhů… každý den musím vypracovat 2.5 otázky (propočítat, zopakovat…), abych v den D uměl vše. Dnes jsem udělal tři, ale vybral jsem si snad ty nejlehčí… logaritmy, exponencky a iracionálky. Levou rukou všechny bez mrknutí oka… ale takové důkazy, výroky, kuželosečky… bude to o štěstí.

Školu nám také právě smejčí hloubková inspekce, už se těším na nějakou jejich návštěvu… angličtinářka byla v jiných třídách tak vynervená, že zapomínala i jména studentů, které má už šest let!!! Ta se jen modlí, aby jí inspekce nepřišla na hodinu s námi. Zjevení Apokalypsy by proti tomu bylo slabý kafe bez kofeinu, cukru, kafe, vody a lžičky.

Půl půlnoci… jít spát? Nehrozí, světová literatura přelomu 20./21. století. Chtělo by si to alespoň přečíst… což se mi nechce. Co dělat… nadávat usanům? Kdepak, hráli dobře. To kanaďani jsou prasata.

21 dní… tablo už máme ve výloze, patrně se ještě něco přidá. Stejně je to zázrak, že se k tomu někdo ze třídy (holky) rozhoupal… tak jako se 17.listopadem, vánoční besídkou… a vším ostatním, co musela naše třída vyšéfovat. Jediná třída na škole, kde je více kluků. Jediná třída, která všechno nechává na maňána

Není to příjemný pocit, odcházet pryč… osm let. Osm dlouhých let… nepatřím k těm, kteří z té provinční školičky hrající si na VŠ chtějí vypadnout do velkých měst. Už jen kvůli naší němčinářce bych tam ještě ročík zůstal… podíváte se na ni a víte, že má smysl být dobrý student. Karel Plíhal – Špína

Vešel jsem jako malé děcko, které o životě a světě nevědělo vůbec nic. Odcházím jako cizí člověk a nevím o nic víc. Přece jen změna. Totiž vím, že nic nevím. Sokrates by se radoval…

před 14 roky | Ze života | 7 komentářů

Komentáře

1 | sirenka de noir | před 14 roky | emotion.wz.cz

hm, ještě že jsem se včera na hokej nedívala. neusnula bych. ale když jsem ráno zapnula televizi a jako první jsem slyšela slova „český sen skončil. naši včera prohráli s usa“… jsou věci, co umí zkazit den. radši nemyslet, jak se cítí ti, o které jde nejvíc – naši hokejisti.

reagovat

2 | lucinka | před 14 roky

jo, je to škoda, že hokej skončil, ale co se dá dělat?…byl to první zápas, na který jsem letos koukala…

reagovat

3 | yohynka | před 14 roky

presne tak, sirenko, a uz vubec ne na to, jak se citi Hlavac… ja dat vlastni gol, tak fakt nevim…

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

to preboli :) je mi lito kluku, ale amici hrali opravdu dobre. Stejne jako my. Jejich trener to vystihl nejlip: „Ve ctvrtfinale musel jeden tym vypadnout. Ale ani jedni si to nezaslouzili.“

reagovat

5 | Hughhh | před 14 roky

já se už musím taky učit aspoň 10 otázek za den

reagovat

6 | juneau | před 14 roky

no, tak ted me deprimujes :)

reagovat

7 | bezejmená | před 14 roky | -

(vymazano) <!-- MARKU SI DĚSNĚ SEXY LITERÁRNÍ BŮH!

víc fotek když spíš! -->…juneau: pokud chces, abych zrusil komentare, tak jsi na dobre ceste.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.